Napříč severní Itálii a přes průsmyky zpět

Autorem následujícího povídání a fotografii je Marek Pimper a popisuje v něm svoji letní prázdninovou cestu vestavbou po Itálii.

Přehled. o všech popisovaných místech lze získat z této mapky:

Začátek

Je 30. června 2023. Kluci přinesli domů vysvědčení a jakmile skončila pracovní doba, vyrážíme směrem k moři. Loni touto dobou jsme ještě neměli auto dokončené a kluci smutnili, že všichni jeli na prázdniny a my jsme ještě doma. Letos tedy zažíváme přesný opak, je to pro nás úplně nejčasnější odjezd na prázdniny. Před odjezdem ještě zajedeme zkontrolovat naši hmotnost – 3.440 kg s prakticky plnými nádržemi je super hodnota, a nemusíme se stresovat, kdyby nás někde vážili. V Budějovicích ještě nakupujeme poslední zásoby jídla, na Dolním Dvořišti dotankujeme palivo pro náš 2,3 dCi a těšíme se na nové zážitky.

Směr Grado

Jedeme směr Linz, Salzburg, Villach, Udine do cílového městečka Grado, které známe již z našeho loňského prvního zahraničního výjezdu. Je to krásné historické město v Terstském zálivu a pro nás Jihočechy je to asi nejbližší moře. Provoz byl místy docela hustý, až v Itálii se dálnice uvolnila, tak přijíždíme po tmě na naše otestované parkoviště na kraji města, kde lze spát zadarmo a k moři je to opravdu jen kousek. Stejně tak i do obchodu a historického centra města, které je v docházkové vzdálenosti. Noc je zde v pohodě tichá a klidná a většinu míst zde zabírají obytná auta, včetně těch o mnoho milionů dražších a mnohem větších, než je to naše.
https://park4night.com/en/place/152124

Tři noci v Gradu

V Gradu zůstáváme tři noci, abychom si odpočinuli od pracovních stresů, přeorientovali se na prázdninový harmonogram a moře. Kluci loví slávky, chytají kraby a krevety a užívají si moře. Jediná nevýhoda tohoto místa je, že moře je zde velmi mělké, což se ještě umocní při odlivu, kdy moře ustoupí až o 200 metrů. Výhodou ale je, že městečko je velmi krásné a klidné. Není to typické italské pobřežní letovisko s „těžkým turistickým průmyslem“. Přirovnal bych ho spíše ke klidným Istrijským městečkům na pobřeží. Historické centrum lze také obejít po nádherné nábřežní promenádě. Uvnitř města jsou pak úzké uličky poskytující chladivý stín i během horkého dne. Dalším plusem je blízkost vnitrozemských památek pod ochranou UNESCO – Aquileia a Palmanova. Aquileia je krásné historické město s římskými památkami. Stojí za to navštívit ruiny římského fóra, pozůstatky staré římské silnice, kostel a zvonici odkud je krásný výhled až na Alpy. Na mnoha místech lze také obdivovat původní římské mozaiky.

Po třech dnech se počasí mírně zhoršuje – předpověď hlásí na dopoledne déšť, tak nám to krásně vychází na dopolední servis (vypuštění šedé vody a načepování čisté) na místním stání pro karavany, které je asi 200 m od parkoviště. „Area Sosta Camper Grado“ https://park4night.com/en/place/7755. Vše je čisté a funkční, takže jsme připraveni na další dny.

Palmanova

V Aquileia jsme byli již loni, tak se letos konečně podíváme do pevnostního města Palmanova. Město samotné je vystavěno na půdorysu devíticípé hvězdy. Do města vjíždíme od jihu jednou ze tří bran (Porta Aquileia) a parkujeme na vnitřní straně hradeb. Než přejde déšť, dáme si lehký oběd. 😊 To je úžasná výhoda obytného auta, že máme s sebou všechno včetně kuchyně, jídelny, obývacího pokoje, ložnice a koupelny a můžeme se snadno přizpůsobit aktuálním podmínkám.

Když déšť ustane, vydáváme se do centra města na náměstí Piazza Grande. Zrovna tu uklízí farmářský trh. Škoda. Také je zde pozůstatek víkendového koncertu (pódium a spousta ToiToijek). Za návštěvu určitě stojí katedrála Duomo di Palmanova, která je nejlepším příkladem benátské architektury v oblasti Furlansko-Julské Benátsko.

Caorle

Z města nás vyhání další déšť, tak míříme jihozápadně do Caorle. Když dorazíme je krásné slunečné počasí a na rozdíl od Palmanovy velmi teplo, kolem 30°C. Centrum města je celkem malé, ale určitě stojí za návštěvu a procházku. Zajímavostí je kostelík přímo na nábřežní promenádě. Horko nás ale zahnalo do stinnějších uliček v centru a posléze jsme začali hledat místo, kde budeme nocovat. Nakonec jsme se rozhodli vyzkoušet nedaleký Camping San Francesco (https://park4night.com/en/place/130657), kde nabízejí taktéž 5 bazénů, některé se skluzavkami a dětskými atrakcemi.

Camping San Francesco

Cena byla poměrně vysoká, 90 € za noc pro naši dodávku 2 dospělé a dvě děti. Pocity rozporuplné. Děti však byly spokojené až nadšené. My jsme měli po ruce vše, co je potřeba, auto stálo ve stínu a připojené na zásuvku. Akorát ruch v kempu byl daleko větší, než při spaní na parkovišti nebo na stellplatzu. Sice to bylo asi dáno i tím, že jsme stáli u „hlavní ulice“ kempu, ale když nekorzovali turisté, tak údržba sekala trávu, nebo jezdili popeláři, nebo probíhal ranní postřik proti komárům, atd. Výhodou bylo, že jsme si rozložili stůl a židle venku vedle auta a nemuseli se tísnit všichni uvnitř. Ke kempu náležela pláž za příplatek s lehátkem. Voda byla čistá a lidí tak akorát.

Zůstali jsme dvě noci a po servisu se opět posunuli dál. Protože se mělo opět lehce zkazit počasí, rozhodli jsme se, že se podíváme do Benátek.

Benátky

Přejeli jsme tedy na parkoviště k majáku u Punta Sabbionni (https://park4night.com/en/place/16110). Placené stání je zde přímo u vody pro cca 10 aut a na pláž je to kousek. Sazba: 2.25€ / h resp. 10.50€ / 12 h. Což jsme hned využili a ocenili jsme, jak je pláž čistá a proti předchozím místům poloprázdná. Je zde i plážový bar s občerstvením a zázemím, takže nám vlastně nechybí vůbec nic.

Noc byla klidná a oproti předpokladům jsme se dokonce cítili bezpečně, protože ulici pravidelně projíždí policie a autobusová linka. Určitě se vyplatí mít zaplacené parkování, protože jsou kontrolovány jak parkovací lístky, tak špatné stání. Parkování osobního auta na místě pro motorky bylo okamžitě pokutováno. Jedinou nevýhodou je, že v době naší přítomnosti parkovací automat fungoval pouze na mince a nešlo platit kartou, tak jsme byli odkázáni na plážový bar, kde nám ale ochotně bankovky rozměnili na mince do automatu.

Druhý den dopoledne jsme přeparkovali blíže k přístavu (https://park4night.com/en/place/23308). Platí se stejně, jako u majáku: 10,50 € / 12 h. Do přístavu je to kousek, ale očividně podobný nápad jako my mělo více lidí, takže fronta se stojí na všechno – na lístky, na loď…

Během čekání začne pršet, tak ještě rychle kupujeme deštník (alespoň bude jeden stále v autě) a pláštěnky. Déšť je docela intenzivní, tak jsme po příjezdu na náměstí Svatého Marka využili platnost jízdenky, a ještě jsme se další lodí nechali provést kolem Benátek. Bohužel nás ale nedovezla k mostu Rialto na Canal Grande, ale v půli cesty na stanici Tronchetto „námořníci“ zahlásili konečná a odešli. Naštěstí nastoupila druhá směna, tak jsme se nechali převést alespoň zpět na „hlavní ostrov“ stanice S. Basilio a šli na Rialto pěšky. Zanedlouho přestalo pršet a začalo svítit slunce, tak nám náš plán vyšel alespoň částečně.

Na přeplněném mostě Rialto by se našinec domluvil spíše česky nežli anglicky či nedej bohu italsky. Tak jsme raději zapluli do vedlejších uliček a namířili si to na Piazza San Marco. Cesta „zadem“ byla super, jakmile jsme se ale přiblížili k hlavnímu náměstí intenzita „provozu“ zhoustla a na náměstí už byla hlava na hlavě. Bohužel velká plocha náměstí byla zabraná a ohrazená pro nadcházející víkendový koncert, takže Genius loci se úplně vytratil. A s ním jsme se vytratili i my. Po krátkém odpočinku a neúspěšném hledání vhodného spoje, který by nás přes Canal Grande dovezl zpět do Punta Sabbionni jsme rezignovali a nasedli na přímou loď zpět. Škoda. Na noc jsme se vrátili na osvědčené parkoviště u majáku a po západu slunce nad Benátskou lagunou jsme byli rádi, že můžeme složit naše unavená těla do vlastních postelí.

Protože další den je pátek, strávili jsme dopoledne na poloprázdné pláži a odpoledne jsme se rozhodli přenechat víkendové plážové radovánky Italům a podívat se do vnitrozemí, kde jsme předpokládali, že nebude takový nával.

Bologna – univerzitní město

V pátek odpoledne tedy vyrážíme kolem Benátek resp. Mestre na jih. Chtěli jsme se vyhnout dálnici a jet tak, abychom alespoň něco viděli. Nicméně místní silnice k moři jsou totálně ucpané, tak najíždíme na dálnici a jedeme směr Bologna. Nakonec je nehoda i na dálnici a pár kilometrů před sjezdem se jen lehce zdržíme. Docela mě překvapilo, že na silnici ležely hořící louče vyznačující cestu do odstavného pruhu. V horké Itálii to bylo docela zvláštní, ale nic nechytlo. V levém pruhu leží dodávka na boku, naštěstí jsme projeli ještě před vyprošťováním a možným zavřením dálnice. Našli jsme pěkné karavanové stání severně od Bologny v městečku Longara (https://park4night.com/en/place/418310). Kolem desáté hodiny večerní parkujeme na posledním volném místě a připojuji elektriku. Noc je velmi klidná a tichá.

Ráno uděláme servis (úplně zadarmo) a vyrážíme do univerzitního města Bologna. Parkujeme kousek od městského okruhu zadarmo a ve stínu zde: https://park4night.com/en/place/138258. Do centra města je to pár minut klidné chůpaze. Jen pozor na parkovací místo. V dolní části ulice Via Alessandro Codivilla jsou místa placená (označeno modrou čárou) a v horní části jsou zadarmo.

Na hlavním náměstí Piazza Maggiore je opět většina plochy zabraná – tentokrát je to pro letní kino. Musí to být úžasný zážitek zde zhlédnout film. Ještě kdyby to byl nějaký italský film jako třeba Cinema Paradiso, tak to by fakt nemělo chybu. Každopádně není čas na nostalgii.

Jdeme se podívat do radničního paláce (Palazzo d’Accursio) ze 14. století, který je volně přístupný turistům. Vše je zde obrovské a velkolepé a je vidět, že město bylo bohaté a úspěšné. To samé si člověk uvědomí v Basilica di San Petronio, která uchvátí svou velikostí a velkolepostí. Hodně budov ve městě včetně baziliky je postaveno z červených cihel, což městu dodává nevšední ráz. Nesmíme také zapomenout na zdejší dominanty – šikmé věže Asinelli o výšce 97 m (nakloněná o 1,2 m) a Garisenda s výškou 48 m a vychýlením o 3 m. Z původních téměř sta věží se jich do současnosti dochovalo asi 20. Bohužel vstupenky na věž lze zakoupit pouze on-line a první volná místa jsou až za cca 3 hodiny. Dalším typickým znakem města Bologna jsou zdejší podloubí, která vznikala jako rozšíření domů a zastínění ulic. Ve městě je jich na 38 km a jsou pod ochranou UNESCO. Díky nim se nám horko ve městě mnohem lépe snáší.

Maranello – do domova Ferrari

Odpoledne se přesouváme do města Maranello, do Mekky všech fanoušků vozů Ferrari. Parkujeme před muzeem Ferrari a jdeme se porozhlédnout. Všude kolem nás jezdí vozy Ferrari, včetně patrně testovacích novinářských vozů Ferrari Purosangue SUV. Jsou zde obchody se suvenýry a vším možným co patří k Ferrari, nebo si zde můžete zaplatit testovací jízdu ve Ferrari. Od cca deseti minut za ceny kolem 100 € dle typu vozu až po dvě hodiny na okruhu za ceny kolem 3.000 €.

Zkoušíme se podívat i na testovací okruh Ferrari ve Fioranu, ale bohužel na něm zrovna nikdo nejezdí. Tak se přesouváme na karavanové stání místního karavanového klubu, https://park4night.com/en/place/14550

Karavanové stání

Stání je zadarmo, platí se pouze za služby (elektrická přípojka, voda). Po příjezdu se zavolá na tel. číslo uvedené na vjezdové tabuli a po obdržení kódu, který je třeba vyťukat na klávesnici nás závora pouští do areálu, kde jsou stolečky pod stromy, lavičky, gril s uhlím a roštem připravený k okamžitému použití a malá dětská prolézačka. Pohodové klidné místo. V tom horku na gril ale nemáme ani pomyšlení a nechceme riskovat, že chytne ještě něco jiného než uhlí.

Připojuji el. kabel, vhazuji 0,10€ a můžeme si uvařit jídlo na indukční desce. Paráda. Je tu tak krásně, že se nám ani nechce do večerní rozpálené Modeny a zůstáváme zde. Kluci si můžou v klidu zakopat s míčem a my odpočívat a psát deník.

Ráno opět vhazuji mince do elektrické zásuvky a manželka peče klukům ke snídani palačinky. Už to máme jako tradici, když jsme připojení na zásuvce, můžeme si dopřát více „luxusu“ na dvojplotýnkové desce.

A na skok ke konkurenci – Lamborghini

Po snídani jen vypustíme vodu a pomocí číselného kódu vypouštíme i nás z tohoto příjemného stání na další cestu. Jedeme do Sant’Agata Bolognese do Museo Lamborghini. Je neděle, tak parkujeme na otevřeném parkovišti pro zaměstnance naproti muzeu. Vstupné je 18€ za dospělého a 6€ za dítě.

Jsou zde vystaveny všechny modely, které se zde vyrobily. Bohužel jsou ale zavřené a nesmí se na ně sahat. Takže je to v podstatě to samé, jako když vidíte auto na ulici, akorát že jsou zde všechny pěkně vedle sebe.

Směr Pisa

Je horko, přesunujeme se k moři. Protože cesta mimo dálnici je časově náročná, tak nakonec cestujeme po nejrychlejší možné trase. Ve vnitrozemí teploměr na autě ukazuje za jízdy i 38°C. Do Marina di Pisa přijíždíme kolem páté hodiny, ale stejně je všude ještě plno a máme problém najít volné parkovací místo. Je neděle odpoledne a čekal jsem, že už budou místní na odjezdu. Nakonec se nám ale podařilo najít pěkné místo ve městě u náměstí Piazza Gorgona. Pláž je kamenitá a voda nádherně čistá. Tady se pár nocí zdržíme. Sedíme na pláži až do večera a čekáme na západ slunce. Lidí postupně ubývá a je krásně teplo. Na noc se přesouváme na místní karavanové stání.

Stání je celkem tiché a klidné, sazba je 15 € za 24 h a přenocování (příjezd po 20. hodině) jen 8 €, https://park4night.com/en/place/14405 . Volného místa je dost, ale elektřina za příplatek 3 € cash je pouze pro některá stání a pouze do 500 W, takže pro nás na vaření nepoužitelná. Přesto zůstáváme tři noci.

Auto používáme jako základnu u moře a parkujeme na našem oblíbeném místě jako v neděli. Máme tak naše zázemí na dosah ruky a na karavanové stání se v podstatě jezdíme jen vyspat. Ráno si můžeme v klidu posedět a najíst se ve stínu na židličkách vedle auta a přes den zůstáváme na pláži.

Pisa a její šikmá věž

Ve středu se s tímto místem loučíme a jedeme do Pisy, vysněného cíle našich synů – na šikmou věž (Torre Pendente). Podařilo se nám najít příjemné parkování ve stínu (dokonce neplacené) a pěšky pár minut od náměstí Piazza dei Miracoli, kde se nachází hlavní památky. (https://park4night.com/en/place/63445) Lidí je zde víc než dost a první dostupné vstupenky na věž budou až za cca 3 hodiny. Tak si prohlédneme katedrálu a přilehlé uličky, kde se zdržíme na oběd, abychom trochu zkrátili čas čekání, a 15 minut před vstupem na věž se řadíme do fronty. S sebou na výstup nelze mít prakticky žádné příruční zavazadlo, dokonce i malá mošnička přes rameno musela do úschovny. Naštěstí jakmile se dostaneme do věže, není prohlídka nijak limitovaná časem a můžeme si vše v klidu prohlédnout a vystoupat až do nejvyššího patra. Pravda, někteří turisté vypadali na infarkt už ve druhém patře. Naštěstí věž pod naší váhou nespadla – kluci říkají, že to je díky tomu, jak ji všichni dole „podpírají“, takže je to bezpečné. Po sestupu dolů se vracíme do auta. Horko je opravdu veliké, a tak popojedeme kousek na sever k moři a jdeme se vykoupat.

Koupání v Camaiore

Cestou dále se nám podařilo natankovat asi nejlevnější naftu, co jsme cestou v Itálii viděli – litr za 1,639 € (čerpací stanice naproti obchodu CONAD, Via Pietrasantina, 56017 San Giuliano Terme).

Našli jsme pěkné stání v Camaiore. Na pláž je to kousek a parkoviště je v klidné části města. https://park4night.com/en/place/170539 Jedinou nevýhodou je, že jsme prakticky celé odpoledne stáli ve stínu, lednice jela na plno přes den i v noci. Pro představu ve 02.00 v noci bylo venku 29°C a v autě přes třicet, takže se spalo opravdu špatně. K ránu byla tedy baterie úplně prázdná a postupně vypla lednička a ventilátory, kterými jsme se snažili rozpohybovat vzduch v autě. Tak jsme zjistili, že naše auto je příjemnější na používání v zimě, kdy se dá krásně regulovat teplota a přitopit, ale v parném létě bez klimatizace je to trápení. No nic, ráno je stejně deštivo, tak zvedáme kotvy a jedeme se schladit do Dolomit.

Vzhůru do hor

Volíme rychlý přesun po dálnici. Jedeme po trase Massa – Parma, zde na chvíli opustíme dálnici a jedeme „zadem“ do Mantova a pak opět po dálnici do Trenta, kde definitivně opouštíme italskou dálnici a stoupáme do hor. Naším cílem je parkoviště pod lanovkou v Cavalese ve Val di Fiemme. Je zde placené stání s přípojkou na elektřinu a s možností kompletního servisu. https://park4night.com/en/place/14649 Místo je ráno díky blízké hlavní silnici trochu hlučnější, ale hlavní je, že teploty jsou velmi přívětivé, takže v noci došlo i na přikrývky. Ráno přišel „výběrčí daní“ – lze platit i kartou. Noc včetně el. přípojky byla za 20 €.

Ráno vyjíždíme lanovkou na Cermis a jdeme k jezeru Langhi di Bombasel, které se nachází ve výšce 2.268 m n.m. Po těch horkých dnech je to příjemná změna. Dokonce přijdou vhod i mikiny. Před naším příjezdem zde musela být pořádná průtrž mračen, protože již cestou po dálnici jsme pozorovali, jak byla řeka Adige celá hnědá a plná plovoucích kmenů.

I zde nahoře je nyní vidět již vyschlá koryta, kudy se valila voda a brala s sebou vše, co jí stálo v cestě. Cesta k jezeru je zde poměrně oblíbená a potkáváme turisty od batolat po důchodce. Je zde i pěkná via ferrata na Castel di Bombasel (2.535 m.n.m.), ale bohužel letos s sebou nemáme ferratovou výbavu. Odpoledne sjíždíme do první mezistanice, kde si kluci užijí na velkém hřišti s vodními atrakcemi, a před ukončením provozu lanovky sjíždíme k autu do údolí.

Uděláme si večeři – dokud máme zásuvku, pak rychlý servis a jedeme kousek severněji do Val di Fassa do vesničky Campitello di Fassa, kde spíme opět pod lanovkou, tentokráte zadarmo. Je pátek večer, tak je tu o poznání více aut. https://park4night.com/en/place/258225 Hned u parkoviště je lezecká stěna, cyklostezka (stejně jako včera), a do centra města je to chvilka chůze. Asi je to tím, že je před víkendem, ale město je plné lidí a na parkovišti v centru probíhá vystoupení artistů. Je zde úplně jiná atmosféra než u moře, a taky je po západu slunce mnohem chladněji. Takže při delším stání a sledování představení, je nám už fakt zima. 😊

Noc byla klidná a ráno už bylo slyšet ruch přijíždějících turistů. Bylo azurové nebe, tak jsme se mohli kochat výhledy na okolní alpské vrcholy. Po snídani už přišla obsluha parkoviště a začala usměrňovat přítomné řidiče, aby zaparkovali úsporně a vešly se další přijíždějící auta. No nic, jedeme dál na sever směrem domů.

Cesta domů přes průsmyky

Volíme cestu přes dolomitské průsmyky:

Passo Pordoi 2239 mnm,
Passo Campolongo 1.975 mnm,
Passo di Stalle 2.052 mnm,
Felbertauern tunnel 1.650 mnm
Thurn pass 1.274 mnm.

Cesta je to nádherná. Dnes je ideální počasí a úžasné výhledy, takže se určitě vyplatí jet touto trasou. Ostatně je sobota, takže jezdí hodně motorkářů a cyklistů, ale to nám nevadí, nikam nespěcháme a na každém průsmyku si dopřejeme zastavení na výhledy.

Také musíme pochválit našeho Mastera. Jeho 125 kW je naprosto parádní motorizace pro alpské průsmyky a nikde moc nezdržujeme – spíše jsme pomalejší v zatáčkách, kde přeci jen potřebujeme trochu více místa, než osobáky. Jediná drobnost byla v jedné ze zatáček při sjezdu z Passo Pordoi, kde jsme štrejchli o asfalt uchycením spodní nádrže pod autem, ale bylo to naštěstí jen nepatrně. Před Passo di Stalle se ještě alespoň z auta koukneme na biatlonovou arénu Antholz, kde nás v zimě úspěšně reprezentují naši závodníci. Třeba se sem někdy podíváme i v zimě. Bohužel parkoviště je placené jednotnou denní sazbou a je na přímém slunci bez stínu, tak pokračujeme dále.

Všechny ostatní místa kolem jezera jsou ale obsazená nebo nevhodná pro delší dodávku, tak pokračujeme dál. Zastaví nás až semafor cca 4 km před průsmykem. Silnice je zde úzká a tak se jezdí vždy pouze jedním směrem. Otevřená je vždy 15 min. v hodině z jedné strany a pak 45 min uzavřená. Stojíme na semaforu první, pěkně ve stínu, tak manželka ohřeje jídlo pro děti a ještě jim zbyde čas na blbnutí. Když padne na semaforu zelená, pustíme před sebe rychlíky v osobních autech a na motorkách a jedeme si v klidu poslední. Silnice je tak úzká, že i protijedoucí cyklisté se raději uhýbají do příkopu.

Na vrcholu si opět dopřejeme přestávku a jídlo pro zbytek posádky. Bylo by zde také super východisko pro pěší túry. Parkovacích míst je dostatek, pouze jsou lemované zákazovými značkami „no camping“. Ale níže směrem do Rakouska se najdou i místa bez zákazových značek, kde by se asi dalo přes noc zůstat. My ale jedeme dál k domovu. Protože se nám ale nechce dojíždět pozdě večer, zůstáváme nakonec na poslední noc u Berchtesgadenu (Königsee). Je zde placený stellplatz https://park4night.com/en/place/94646, za 10 €/8h resp. 20 €/24h. Raději volíme druhou možnost za 20 €, i když chceme zůstat jen na noc. Tomík si ještě dá rychlou koupačku v jezeře a jdeme spát.

Ráno při výjezdu pak uděláme radost přijíždějící belgické vestavbě a přenecháme mu náš stále ještě platný parkovací lístek. Domů (do jižních Čech) to sice máme „kousek“, ale stejně přijíždíme až kolem třetí hodiny odpoledne.

Závěr

Dovolená končí, a s ní i další várka zkušeností a zážitků z letního kempování. Máme pár tipů na vylepšení auta (již je objednán ventilátor do střešního okna) a spoustu míst, kam se ještě podívat. Naše velkorysé plány totiž zahrnovaly mnohem více cílů, ale to by už nebyla dovolená, ale hon.

Tak zase příště, „Arrivederci“.

Silver On The Road

Napříč severní Itálii a přes průsmyky zpět

Začátek

Směr Grado