Silver On The Road

,

Norsko – seznamovací cesta

Komentářů:

2
, , ,

Autorem následujícího povídání a fotografii je Marek Pimper.

  1. Obecné informace
    1. Proč jet do Norska:
    2. Proč nejet do Norska:
    3. Místa na mapě
    4. Užitečné odkazy
  2. Před odjezdem
  3. Odjíždíme
  4. U-995
  5. Legoland
  6. Plavba a přejezd do Norska
  7. Oslo
  8. Lillehammer
  9. Ledovec Bøverbreen
  10. Dalnibba a Geiranger
  11. Trolí stezka a Atlantic ocean road
  12. Kristiansund
  13. Alesund
  14. Rybářský úspěch, trajekty do Vik
  15. Tvinnefossen a Bergen
  16. Steinsdalsfossen a Hardangerfjorden
  17. Hardangervidda
  18. Poslední den v Norsku
  19. Přejezd přes Švédsko a trajekt do Dánska
  20. Ostrov Fehmarn
  21. Slovo na konec

Obecné informace

Proč jet do Norska:

  • Je to úžasná země a především pro milovníky přírody naprostý ráj.
  • Stejně tak pro milovníky svobodného karavaningu – lze volně nocovat prakticky kdekoliv, kde to není zakázané.
  • V Norsku si každý karavanista najde to své – volné kempování, karavanové stání nebo kemp. Kempů je dostatek prakticky po celém Norsku a ceny nejsou nijak vysoké.
  • Po celém Norsku jsou volně přístupná servisní místa, kde lze vypustit odpadní vodu a WC a udělat základní servis s doplněním pitné vody. Většinou jsou tyto služby zdarma.
  • Kdekoliv zastavíte, najdete něco krásného.

Proč nejet do Norska:

  • Náročnější logistika.
  • Delší transit potřebný na cestu a přejezd trajektem.
  • Pro někoho příliš chladné a deštivé počasí.

Místa na mapě

Užitečné odkazy

Před odjezdem

Plánování letošní dovolené začalo na naše poměry velmi časně – již začátkem roku začaly vznikat hrubé obrysy trasy a míst, která bychom chtěli vidět a navštívit. Později se začaly přidávat detaily, jako adresy a GPS souřadnice a zhruba měsíc před odjezdem padlo definitivní rozhodnutí s objednávkou trajektů. S tím nám velmi pomohl pan Holý z www.norge.cz,  který nám vyhledal výhodná trajektová spojení. Vybrané trajekty nám sice neušetří cestu (km), ale peníze ano. Nepojedeme totiž z Dánska lodí na sever do Norska, ale pouze se přeplavíme na východ do Švédska a do Norska pojedeme po pobřeží. Jakmile jsme měli vyřízeny a potvrzeny trajekty, koupili jsme vstupenky do Legolandu v Billundu, který chceme navštívit před přejezdem trajektem do Švédska.

Před cestou jsme ještě pro jistotu vyměnili na autě zadní brzdy, aktualizovali tovární navigaci (naštěstí stačí koupit novou SD kartu s aktuální mapou. Vyšla na Alegru na 1/3 ceny oproti ceně v autorizovaného servisu). K pojištění auta jsme doplatili plnou asistenci s neomezeným odtahem. Zaregistrovali jsme naší SPZ na on-line platby za Norské mýto (Epass24.com), trajekty (ferrypay.no), a parkování (www.easypark.com). Na STK jsem pro jistotu koupil Německou eko známku do nízko emisních zón velkých měst (stojí 300 Kč – poznámka: potřebné eko známky si lze obstarat i levněji, viz článek ).

Odjíždíme

Je druhého července 2024, končíme v práci a po páté hodině odjíždíme směr Praha a Drážďany. Přes naše hlavní město projíždíme naštěstí hladce, hlavní odpolední špička už byla pryč. V Ústí nad Labem plníme plnou nádrž nafty a hurá na hranice. Němci sice stahují všechna auta z dálnice na odpočívadlo, ale kontrolují pouze namátkově a projíždíme bez zdržení.
Za Drážďany už se začíná stmívat a pršet, asi abychom se připravili na to, že letošní dovolená nebude zalitá jen sluncem. Dle plánu dojíždíme po okruhu kolem Berlína na sever do obce Prenden, kde je příjemné stání pro karavany s krásným hřištěm a vše zdarma. Ideální místo pro přespání pro náš transit na sever.

U-995

Ráno nikam nespěcháme, je dovolená a musíme také odpočívat. Času máme dost, a dnešním cílem je návštěva německé ponorky z druhé světové války U995 v Laboe na severu Německa u přístavního města Kiel. Cesta už ale díky hustšímu provozu neutíká jako včera večer a do Laboe dojíždíme tak akorát, abychom stihli prohlídku ponorky před zavíračkou. Je to pro nás všechny první návštěva ponorky v životě. Po zakoupení vstupenek se volně vstupuje na palubu a loď si můžeme v klidu prohlédnout vlastním tempem. Začíná se na přídi u torpédometů a postupuje se jednotlivými sekcemi ponorky přes ubikace, kuchyni, radistu na „kapitánský můstek“ s periskopem na záď, kde se nachází dieselové motory. Na spodní palubu, kde byly akumulátory a další materiál vstup není.
Na zádi loď opouštíme a jdeme se ještě porozhlédnout po okolí. Na druhé straně silnice se nachází německé námořní muzeum a hned u ponorky začíná krásná přímořská promenáda s plážemi a bílým jemným pískem.
V Kielu jedeme kolem pumpy s výhodnou cenou nafty, tak doplníme nádrž do plna a pokračujeme do Dánska. Dnes máme v plánu nocleh v Bilundu a zítra návštěvu Legolandu. Nevím, jestli je to jen náš subjektivní pocit, ale cesta po dánských dálnicích moc neutíká, ale zase mají na většině dálničních odpočívadel free servisní místa pro karavany, tak před sjezdem z dálnice  vypouštíme vodu a doplníme čistou.

V Billundu parkujeme na úplně prázdném parkovišti u sportovního centra. Rozhodli jsme se přenocovat zde, protože camp u Legolandu bychom využili opravdu jen na přespání a to se nám zdálo zbytečně drahé.

Legoland

Vzhledem k tomu, že je čtvrtek čtvrtého července, tak vstupné do Legoladnu bylo za nižší mimosezónní cenu a i když je parkoviště u vchodu plné, lidé se po parku rychle rozplynou. Na parkovišti se dá s menšími obytnými auty stát v pohodě mezi osobáky. Parkovné jsem koupil zároveň se vstupenkami a myslím, že je to ideální kombinace, kdy člověk před odjezdem z Legolandu nemusí čekat frontu u platebních terminálů. Při odjezdu se u závory pouze skenuje QR kód z parkovacího lístku, který přijde na email společně se vstupenkami.

V areálu si najde zábavu úplně každý, od malých „Duplo“ dětí až po adolescenty a rodiče. Fronty jsou maximálně do 20 minut a počasí nám také docela přeje. Postupujeme parkem a necháváme děti zvolit trasu. Od zmenšenin světově významných architektonických a technických památek, přes horskou dráhu, pirátský svět a čarodějný hrad do světa Lego příběhu až po akvárium Atlantis, kde se prochází pod vodou akvária tunely, kterými prochází návštěvníci a kolem nás plavou žraloci a rejnoci. Na dně jsou samozřejmě LEGO postavy a kostry.……

Před odchodem je ještě možné koupit oblíbenou stavebnici v LEGO shop. Což také činíme, protože mladší syn bude v Norsku slavit narozeniny, tak si vybere svůj dárek přímo tam, kde celý LEGO příběh v roce 1968 začal.

Po odchodu z Legolandu si děti dají v autě večeři a poté opouštíme jako poslední vozidlo parkoviště a jedeme na sever do Grenaa, odkud nám zítra odjíždí trajekt do švédského Halmstadu. Naplánovali jsem nocleh tady, abychom ráno nemuseli nikam spěchat a v klidu se vyspali na krásném místě u moře a majáku.

Plavba a přejezd do Norska

Náš trajekt odjíždí v pátek ve 13:30 hodin. Ráno máme pohodu a v klidu snídáme a užíváme si krásné místo u moře pod majákem. Po poledni odjíždíme do přístavu a vše probíhá hladce. Po „Check in“ parkujeme na určené „pozici“ a jdeme se podívat na právě přijíždějící trajekty. Přístav je malý a máme krásný výhled na moře a přijíždějící loď. Čekání tak vyplníme sledováním kotvení a cvrkotu při vykládání lodě. Jakmile je vše vyloženo, přicházíme na řadu a najíždíme společně s kamiony a dalšími „obytkami“ na spodní palubu.

Po zaparkování sbalíme základní věci a jdeme sledovat přípravy na odjezd na horní palubu. Počasí nám přeje a odjezd z přístavu si ještě užijeme v dobrém počasí. Jakmile začne pršet, přesuneme se do restaurace na oběd a využijeme tak čas, kdy jsme na širém moři a „nic se neděje“. Oběd je super – výběr z několika jídel a příloh v teplém bufetu a neomezená konzumace nealkoholických nápojů. Po obědě je zase krásné počasí a jdeme se slunit na horní palubu a sledovat blížící se švédskou pevninu.

V podvečer sjíždíme z lodě a po zdlouhavém klikatění po Halmstadu konečně najíždíme na dálnici, nastavujeme tempomat na maximální povolenou rychlost a frčíme na sever. Cesta docela ubíhá, i když silně prší a fouká silný protivítr vítr (stejně jako v Německu a Dánsku). Prudký liják nám však umyje z auta všechny české, německé a dánské mouchy a před norské hranice přijíždíme s úplně čistým autem. J Ve Švédsku před hranicí s Norskem ještě natankujeme naftu, protože tu je překvapivě nejlepší cena za celou cestu a přejíždíme do naší cílové destinace. V Norsku jsem našel pěkné místo na noc u moře kousek od hranic a dálnice.

Ráno si užijeme prohlídku okolí – je zde asi populární rekreační oblast se spoustou chatek roztroušených na obou březích fjordu. Na molo se sjíždí rybáři, tak zkoušíme také štěstí, ale bohužel nic nebere. Odpoledne už začíná pršet, tak se po obědě balíme a vyrážíme do Osla. Parkujeme na stání pro obytná auta u přístavu Sjølyst marina. Parkování se platí v automatu u vjezdu a výhodou je, že můžeme udělat kompletní servis. Přípojky na elektřinu a vodu jsou rozmístěné rovnoměrně po celém areálu pro obytná auta. Super jsou také sprchy a sociálky v kontejneru, tak se děti mohou vysprchovat, aniž by jim došla teplá voda.

Oslo

Přibližně pět minut chůze od přístavu jsou stanice autobusu a vlaku (stanice Skøyen). Bohužel jsme nezjistili, jak zakoupit jízdenku na autobus, tak zkoušíme vlakovou stanici. Zde je automat na jízdenky, který komunikuje i anglicky a v pohodě kupujeme jízdenky do města na stanici Nationaltheathret stasjon. Za dva dospělé a dvě děti platíme 84 NOK.

Ze stanice jdeme ke královskému paláci, kde právě probíhá střídání stráží. K našemu překvapení se jedná o komorní záležitost bez davů turistů oproti střídání stráží v Praze nebo v Londýně, kde se vše odehrává v obležení tisíců turistů a policie. Tady si vše užíváme „z první řady“ a kluci v klidu pochodují s vojáky a vojačkami na jejich trase kolem jednotlivých stanovišť, kde se střídají. Když usoudíme, že už jsme viděli střídání dostkrát, projdeme ještě královskou zahradu a vracíme se před palác, odkud shlíží socha Charles XIV. John of Sweden na koni dolů na centrum města, které protíná jako linka ulice Karl Johans gate. Ta nás provede celým centrem města kolem národního divadla, parlamentu, katedrály až k opeře a moderní čtvrti Barcode. Z budovy opery je sice nádherný výhled na centrum města a okolní kopce, ale nám ho kazí déšť a silný vítr, který nám „pocuchá“ všechny deštníky. Ukrýváme se tedy do nitra opery, abychom oschli a občerstvili se. Po prohlídce okolí opery se vydáváme na hlavní vlakové nádraží „Oslo sentralstasjon“ a vracíme se dvě zastávky zpět do stanice u STPL.

Přesedáme do auta a vyjíždíme na světoznámý Holmenkollen ke skokanskému můstku, biatlonové střelnici a tratím. Je to úžasný sportovní areál nad Oslem, kam jede metro, a místní ho využívají k různým sportovním aktivitám. Poté přejíždíme dále na sever a nocujeme na břehu Furmesfjorden u města Brumunddal.

Lillehammer

Ráno se parkoviště postupně plní rodiči s dětmi, kteří míří do místního sportovního areálu u vody. Je zde marina, dráha pro kolečkové brusle a pro cyklisty, minigolf, skate park a pump track, místa na koupání i na válení, divadlo a další. Je to opravdu nádherné místo k odpočinku a všestrannému sportovnímu vyžití. Vše úplně nové a některé části se zrovna dodělávají.

My jedeme dále do Lillehammer, který mě od dob zimní olympiády v roce 1994 vždycky lákal k návštěvě. Začínáme v místním skanzenu. Parkovné stojí 40 NOK a platí na celý den. Večer a přes noc se zde ale parkovat nesmí. Rodinné vstupné 2 dospělí plus 2 děti je 505 NOK. Vše je možné hradit platební kartou, takže nevadí, že ještě nemáme hotovost.

Areál skanzenu je obrovský a je zde velké množství starých dřevěných domů dovezených z různých částí Norska. Do některých je možné nahlédnout, nebo i vkročit. Někde se konají i komentované prohlídky, ale ty s anglickým výkladem nám bohužel časově nevychází. V areálu jsou aktivity pro děti jako například rybaření. U jezera jsou připraveny bambusové pruty s navázaným provazem a na konci se silonem a háčkem. V kyblíku jsou připraveny žížaly, a tak syn hned testuje své štěstí. Nejprve se mu podaří chytit malou rybku, ale nakonec chytí k úžasu všech okolních dětí docela velkého pstruha. Darujeme mu svobodu, i když to syna dost mrzí.

Součástí areálu je muzeum olympismu, jehož expozice se věnuje olympijským hrám a zimním sportům. Je to krásná expozice, kde si můžeme vyzkoušet například biatlon. Laserová puška je ale na můj vkus dost nepřesná, tak nám střelba moc nejde, avšak simulace jako celku je dost věrná a je potřeba zvolit takové tempo, aby se dalo zklidnit při střelbě.

Po návštěvě skanzenu projdeme centrum města po pěší zóně. Je v docházkové vzdálenosti od skanzenu a vypadá přesně jako před lety z přenosů z olympiády. Chybí jen ten sníh. Cestou zpět do auta se přesvědčujeme o tom, že jsme v Norsku, protože krátký deštík prověří, co jsme si vzali s sebou, abychom odolali.

Před odjezdem z Lillehammeru ještě vyjíždíme nad město ke skokanským můstkům, kde tehdy probíhalo úžasné zahájení a zakončení zimní olympiády, ale také se zde natáčel automobilový pořad Top Gear. Ve skutečnosti je zdejší areál velmi malý a zdá se neuvěřitelné, že zde probíhalo zahájení olympijských her za přítomnosti stovek sportovců a diváků.

Kdo by chtěl zůstat přes noc, může přespat za poplatek na parkovišti pod můstky s výhledem na vodní plochu u města. My ale využíváme toho, že zde v létě tma přichází později než v Čechách a přesouváme se dále na sever do městečka Otta, kde přenocujeme na parkovišti mezi nádražím a obchodem REMA 1000.

Ledovec Bøverbreen

Dnešním cílem je ledovec, který mají kluci slíbený. Jedeme dále do vesničky Lom, kde se zastavujeme na prohlídku tradičního norského sloupového kostela. Tento má základy z poloviny 12. století a patří mezi ty nejnavštěvovanější. Kostely jsou zatím jediné místo, kde po nás Norové chtějí vstupné (pokud nepočítám včerejší skanzen).

Míříme na silnici Sognefjellsvegen, která nás má přes náhorní plošinu Sognefjells dovést k fjordu Sognefjorden, a pak ledovcovému splazu Nigardsbreen z největšího evropského ledovce Jostedadalsbreen.

Nad chatou Krossbu v nadmořské výšce 1 500 m n. m. míjíme sněhová pole a vidíme první ledovce. Zastavujeme, aby se kluci mohli koulovat, a já v mapě zjišťuji, že se můžeme vydat pěšky k ledovci už od chaty Krossbu a nemusíme tak pokračovat dál. Využijeme tak nádherného počasí a ušetříme si spoustu času v autě. Cesta k ledovci je velmi dobře značená, v podstatě se jedná o naučnou stezku se zastaveními komentujícími okolní krajinu. Na čele ledovce sice nejsou žádné velké praskliny, kterými by bylo vidět do modravého nitra ledovce, ale i tak návštěva stojí za to.

Cestou zpět k autu přemýšlíme jak dál. Vůbec se nám odtud nechce odjíždět. Na další přesun je už pozdě a tak zjišťujeme, zda se zde dá přenocovat. Chata nabízí kromě teplé kuchyně i sociální zařízení a parkoviště u ní slouží zároveň ke kempování. Proto neváháme ani chvilku a auto parkujeme na jedné ze dvou kempovacích ploch. Cena za kemp včetně 4 žetonů za sprchu je pouze 240 NOK. Užíváme si krásný večer, nádherné výhledy na pohoří a ledovec.  Venku je 7°C, manželka s dětmi v autě dokonce zapnuli na chvilku topení a nechali mě venku s vínem samotného. Vůbec nechápu proč, když je venku tak krásně.

Dalnibba a Geiranger

Ráno nelitujeme, že jsme večer zůstali a v klidu můžeme jet dál. Venku prší a je velmi nevlídno.  Škoda, počasí nás vůbec neláká zajet k ledovci Vesljuvbreen, kde se ještě nyní v červenci lyžuje a do Klimapark 2469.  Okolní hory zmizely v mracích a prší velmi hustě. Jedeme tedy zpět do města Lom a odbočujeme dále na sever. Během oběda přestává pršet a mraky se začínají zvedat. Odbočujeme tedy na slepou ulici vedoucí na kopec Dalsnibba, platíme mýto 330 NOK a serpentinami vyjíždíme do nadmořské výšky 1476 m n. m., kde nás opět čekají sněhová pole a krásné výhledy na okolní hory a zátoku Geirangerfjorden s obcí Geiranger zapsanou na seznamu UNESCO. Je pozdní odpoledne a lidí zde moc není. Střídají se tu hlavně autobusy s turisty, kteří udělají pár fotek a frčí dál.

My si vyhlídku pořádně užijeme, a když jsou všichni nasyceni výhledy, sjíždíme do Geiangeru. Cestou se ještě zastavujeme na krásných vyhlídkách na fjord a městečko. Po krátké prohlídce města vyjíždíme směrem na sever a hledáme vhodné místo na přespání. Na prvním parkovišti je přespání zakázané, ale kousek dál u tunelu Oppskredtunnelen stojí spousta „obytek“ a stanů na staré silnici. Ještě tam na nás nějaké to místečko zbylo a zůstáváme na noc zde. Sice stojíme dost z kopce, i když jsme použili klíny, ale jednu noc to ničemu nevadí.   

Trolí stezka a Atlantic ocean road

Ráno opět lehce prší. Po pár kilometrech přijíždíme do Eidsdal a řadíme se do řady aut čekajících na trajekt do Linge. Díky registraci na www.ferrypay.no, nemusíme nic řešit a místní zřízenec si jen přes mobil kontroluje, že je vše tak, jak má být. Loď přijíždí během chvilky a my můžeme na druhém břehu pokračovat v cestě na Trollstigen (česky Trollí stezka také Cesta Trollů). Bohužel jnejkrásnější část silnice je uzavřená, což jsme zjistili cca 14 dní před odjezdem do Norska, ale stejně jsme se rozhodli sem vyjet i za cenu, že se budeme muset cca 40 km vracet zpět. Plynule stoupáme vzhůru a cestou míjíme jahodové plantáže, kde právě probíhá sklizeň.

Jakmile se cesta na konci údolí překlopí na druhou stranu hory směrem k Andalsnes, vjíždíme do mraku a z něj se už nedostaneme. Zastavujeme na parkovišti u vodopádu Stigfossen, a jdeme na vyhlídku, ale vodopád ani silnici vůbec nevidíme a pouze slyšíme hukot vody pod námi. Škoda, tentokrát to nevyšlo. Sedáme do auta a jedeme zpět kolem přístavu Linge do Vestnes. Tady vidíme na totemu čerpací stanice Shell zatím nejnižší cenu nafty v celém Norsku, což využijeme a doplníme nádrž. Trajektem přejíždíme do Molde a hned ve městě děláme servis. Vše zdarma u čerpací stanice. Nakoupíme zásoby a vyrážíme na noc na Atlantic Ocean road. Přijíždíme v podvečer, některá parkoviště postupně zabírají filmaři a jiná jsou beznadějně plná. Naštěstí ještě kousek od severního konce cesty najdeme volné místo pro naše auto a jdeme prozkoumat okolí a zkusit štěstí s rybářskou výbavou. Procházíme ostrůvky na obou stranách silnice a zkoušíme rybařit, ale tady dnes neberou. Zkusíme to znovu zítra.

Kristiansund

Dnes je odpočinkový den, bez úspěchu rybaříme a projíždíme ještě jednou celou cestu tam i zpět a procházíme další ostrůvky, které byly včera zabrané filmaři. Je to úžasné místo a úžasné technické dílo, které posloužilo i jako kulisy zatím poslední Bondovky Není čas zemřít.
Odpoledne přejíždíme do Kristiansundu a nakonec bydlíme v kempu. Oficiální stání pro karavany v přístavu již bylo plné. Cestou do města poprvé v životě projíždíme podmořským tunelem. Je to zvláštní pocit jet pod mořským dnem, nejdříve se klesá strmě dolů, aby se „na dně“ silnice otočila do strmého stoupání. Naštěstí mořská voda do tunelu nevnikla.

Zázemí kempu alespoň využijeme na vyprání oblečení. Díky sušičce tak máme zajištěný plný servis. Za nocleh bez praní a sušení platíme 410 NOK.

Večer jdeme do města na večeři oslavit narozeniny našeho nejmladšího syna. Do kempu se vracíme pozdě, ale stejně je pořád světlo. To je také jeden z faktů, který je příjemný na cestování po Norsku. Využitelná část dne je delší a člověk není večer tak znaven horkem jako na jihu Evropy. Nehledě na to, že se v noci v autě daleko lépe a kvalitněji vyspí.

Alesund

Dnes se vracíme přes Molde a Vestnes na pevninskou část Norska. Jedeme nejprve podmořským tunelem na ostrůvek Bersøya, ze kterého se najíždí na impozantní zavěšený most Gjemnessundbrua. Pokračujeme po krásné nové silnici do Molde a trajektem zpět do Vestnes.

Pokračujeme do Alesundu na vyhlídku na kopci Aksla, odkud je krásný výhled na celé město – Benátky severu. Upřímně řečeno, Alesund se nám více líbil z vyhlídky než dole ve městě, kde nás nic nezaujalo. Pokračujeme tedy dále a spíme u přístavu kousek před Liadal.

Rybářský úspěch, trajekty do Vik

Ráno pokoušíme naše rybářské štěstí. A daří se chytit pěknou tresku ideální velikosti. Oběd máme zajištěný. Ukousneme část dnešní cesty a u Nordfjordu těsně před trajektem v Lote vidíme na břehu karavan, lavice a stoly s vyhlídkou na okolní kopce. Rozhodneme se naobědvat zde. Je to krásné místo, svítí sluníčko, Norové se koupají a my grilujeme. Po obědě se i mladší syn s manželkou vrhají do vod chladného fjordu.

Při úklidu zjišťujeme, že se vlastně nacházíme v mini kempu a že jsou zde k dispozici i sprchy, pračka atd. Škoda, bylo by to tady na noc moc krásné, ale raději ještě kousek popojedeme. Přeplouváme fjord trajektem a za chvilku už na nás vykukuje Jostedalsbreen – největší evropský ledovec (489 km²) s mnoha splazy do bočních údolí. Cestou údolím potkáváme na silnici velké stádo koz, které obklopují auta a jdou si svým směrem. Všichni v klidu stojí a čekají, až kozy dokončí svůj manévr, a pak pokračujeme v cestě i my. Po projetí Fjærlandstunnelen se ocitáme v bezprostřední blízkosti ledovce Bøyabreen. Neodolám a zastavujeme na parkovišti u vyhlídky na ledovec. Máme ho na „dosah ruky“, ale na tento nevede žádná značená cesta. I tak se zastávka zde vyplatí.

Když jsme se dostatečně nasytili krásným výhledem sjíždíme k Sognefjorden a úzkou silničkou kopírujeme jeho břeh až do přístavu Hella a přejíždíme do Vangsnes a dále kolem fjordu do malebné obce Vik.  Parkujeme u sportovního areálu kousek od dalšího vyhlášeného sloupového kostela Hopperstad stavkyrkje. Na poli pod kostelem kvetou na polích jahodníky, u kostela v samoobslužném krámku lze koupit vynikající maliny. 

Abych nezapomněl, vstupné do kostela a jeho areálu je 110 NOK/os.

Tvinnefossen a Bergen

Ráno když odjíždíme, začíná pršet a jak stoupáme na náhorní plošinu, déšť houstne. Snad se dnes ještě počasí vylepší. Sjíždíme dolů do údolí Myrkdalen a počasí se začíná zlepšovat. Máme perfektní podmínky k návštěvě vodopádu Tvinnefossen. Parkování i vstup k vodopádu je zdarma.  Na návštěvu nepotřebujeme mnoho času, protože parkoviště je hned pod vodopádem.

Pokračujeme dále do Bergenu. Parkujeme na nábřeží a parkovné platíme pomocí aplikace Easypark. Do centra města je to pěšky kousek. Přicházíme přímo k nejvýznamnější památce – hanzovním domům na nábřeží. Je zde zatím nejvíce turistů, co jsme v Norsku zažili, ale pořád to nejsou žádné davy jako v Praze u orloje. Místo je to opravdu nádherné a obzvláště historické centrum nad přístavem je plné úžasných dřevěných domů a malebných zákoutí. Za naši cestu jednoznačně nejkrásnější norské město, které jsme navštívili.

Před odjezdem z města se ještě podíváme na U-Boot-Bunker Bruno. Možná zde po válce pobývala i námi navštívená ponorka U-995, která sloužila do roku 1965 u norského námořnictva, a po vyřazení z aktivní služby byla předána zpět do Německa. Objekt do dnešních dní slouží norské armádě a je zde zákaz focení.

Vyjíždíme ven z města stejnou cestou, jako jsme přijeli a nocujeme u vesničky Tysse a místní hydroelektrárny.

Steinsdalsfossen a Hardangerfjorden

Ráno míjíme vodopád Fossen bratte a projíždíme krásnou krajinou plnou rekreačních chat splývajících s okolím díky tradičním zatravněným střechám. Je jich tolik, že si říkám, že snad každá norská rodina musí vlastnit minimálně jednu chatu. Po pár kilometrech přijíždíme na parkoviště pod vodopádem Steinsdalsfossen. Toto je asi nejzajímavější vodopád, jaký jsem kdy navštívil. Chodník vede za vodní stěnu vodopádu a rázem se tak ocitáme v úplně jiném světě. Je to úžasný pocit, mít za sebou skálu a před sebou burácející vodní závoj.

Trvá nám dlouho, než se nabažíme a jsme připraveni pokračovat v další cestě. Během chvilky se ocitáme u Hardangerfjorden a jedeme silnicí věrně kopírující jeho břeh. Bohužel se jedná o vedlejší silnici a ta je na některých místech tak úzká, že musíme zastavovat, abychom se vyhnuli protijedoucím vozům. Zpestřením cesty se tak stává 7,5 km dlouhý tunel Vallaviktunneĺen na silnici č. 13, který osvětluje modré světlo u stropu, tunel se začne rozšiřovat a my vjedeme do kaverny, kde se nachází kruhový objezd uprostřed tunelu. Odbočujeme, jedeme ještě pár set metrů tunelem, ze kterého vyjíždíme rovnou na Hardangerbrua přes stejnojmenný fjord. Z mostu vjíždíme opět rovnou do tunelu, na kruhový objezd a pak z tunelu ven. Hardangerbrua je nejdelší norský zavěšený most (1.380 m) a byl uveden do provozu v roce 2013. Dále je to nejdelší mostní spojení mezi dvěma tunely na světě.

Po vyjetí z tunelu směrem na Eidfjord je možné zastavit na parkovišti, u kterého je vyhlídka na most, a také lze odtud na most dojít pěšky. Posádka našeho auta je ale unavená každodenním trmácením, a tak se rozhodujeme pro dnešek zastavit v  Ringøy Camping u fjordu a trochu si odpočinout. Je to příjemný kemp s možností půjčení loďky, tak využíváme pěkného počasí a užíváme si pohody u vody a čerpáme sílu na cestu domů.

Hardangervidda

Ráno nikam nespěcháme. Je větrno a přijde déšť, užíváme si, než začne pršet a teprve s deštěm nasedáme do auta a míříme na východ. Musíme operativně upravit náš itinerář, protože na objevování jižního Norska nám nezbývá čas – konec dovolené a objednaný trajekt nás nutí obrátit se na Oslo a směřovat domů.

Jedeme přes Eidfjord pomalu stoupajícím údolím až k tunelům, které nás spirálovitě vyvedou k vodopádům Vøringsfossen. Bohužel s přibývající nadmořskou výškou se stále přibližujeme k hranici oblačnosti a vodopády tak nejsou skoro vidět. Nedá se nic dělat, jedeme dál a třeba se sem ještě někdy vrátíme. Během cesty po náhorní plošině Hardangervidda se počasí umoudří a díky tomu máme krásné výhledy do krajiny. Poté už silnice klesá do Ustedalen a za městečkem Gol začínáme hledat, kde dnes přenocujem. Našli jsme pěkné místo „pod hřbitovní zdí“ v městečku Nesbyen. Výhoda tohoto noclehu jsou blízké obchody, kde lze doplnit prakticky jakékoliv chybějící věci.  Norské potravinové obchody zavírají až v 23.00, takže není problém doplnit téměř kdykoliv chybějící zásoby.

Poslední den v Norsku

Dnes se probouzíme do nádherného slunečného dne. Odjíždíme směrem na Oslo a hlavním městem jen projedeme po dálnici. Chceme si ještě užít přírodu u moře. Kousek od hranic se Švédskem nalézáme krásné odpočinkové místo, vhodné na koupání i rybaření. Je nádherný večer a západ slunce nad mořem je z místních kamenných ostrůvků romantický. 😊

Přejezd přes Švédsko a trajekt do Dánska

Užíváme si slunečného dne u moře. Dopoledne se podařilo ulovit v moři oběd (asi pstruh), tak ještě máme na závěr pobytu grilovačku a koupačku. V podvečer se sbalíme a vydáváme se na cestu na trajekt do švédského Helsingborgu. Prakticky hned za hranicemi ještě natankujeme plnou nádrž, a pak už jen držíme povolené dálniční tempo na tempomatu. Cesta přes Švédsko je pohodlná a rychle utíká až na zdržení v koloně zřejmě kvůli nehodě. Díky tomu dojíždíme do Helsingborgu po tmě a trochu bloudíme při hledání vjezdu do přístavu. Značení je mizerné, ale nakonec se vše podařilo vyřešit zadáním přístavu z POI. Škoda, že je tma a na moři není nic, kromě světel na pevnině, vidět. Na noc zůstáváme na posledním volném místě v Espergærde. Je to kousek od přístavu a kolem půlnoci už je opravdu čas jít spát. Není to jako v Norsku, kde ještě touto dobou bylo světlo a člověku se do postele nechtělo. 😊 

Ostrov Fehmarn

Ráno už sluníčko svítí a hřeje. Na to nejsme zvyklí, dnes nás čekají tropy. Přejíždíme dánský ostrov Sjælland a kolem Kodaně míříme na ostrov Lolland do přístavu Rødby. Koupili jsme „trajektové kombo“, které zahrnuje trajekt Helsingborg- Helsingor + Rødby -Puttgarden. Výhodou je, že jsme vázáni pouze časem odjezdu trajektu z Rødby. Na loď se nesmí nastoupit po plánovaném času odjezdu. Jinak lze cestovat kdykoliv před koupeným časem vyplutí.

Po přejezdu do Německa už jsme v klidu, že nemusíme nikam spěchat a jedeme si užít posledních okamžiků u moře do Burgtiefe. Je zde moc krásná promenáda u moře. Všimli jsme si při výstupu na rozhlednu, že na protějším břehu je ponorka. Je to německá ponorka U-11 z roku 1965 a lze ji také v rámci prohlídky muzea navštívit.

Naši cestu jsme zahájili návštěvou ponorky v Německu, tak ji stylově návštěvou ponorky také končíme. Alespoň máme zajímavé porovnání dvou generací německých ponorek.  Každopádně bych nechtěl sloužit ani na jedné, ale na té novější je vidět, že byla provozována v době, kdy se začínala používat výpočetní technika.

Noc bychom mohli strávit zde na parkovišti u ponorky, ale my si raději ještě dnes ukrojíme kus cesty a přenocujeme u Hannoveru, abychom nemuseli jet přes celé Německo v jednom dni. Sever Německa u moře by určitě mohl být naším cílem pro některou z dalších cest. Je to zde velmi příjemné a vlídné pro karavanisty.

Slovo na konec

V neděli v poslední den naší dovolené jen přejedeme do Čech a po devatenácti nocích v autě se jdeme vyspat domů.

Co říci závěrem? Byla to jedna z nejkrásnějších dovolených. Do Norska se určitě musíme vrátit už jen proto, že jsme nestihli projet jih a to nemluvím o severu země. Vše zde probíhá s naprostým klidem a bez stresu. I když jsme byli každý den na cestě a každou noc spali na jiném místě, nebyli jsme unavení jako z vyprahlé Itálie. Je to asi dáno i tím, že se člověk v noci kvalitně vyspí (v autě není horko) a dá se řídit do pozdních hodin díky pozdějšímu západu slunce, takže ani delší nebo pozdní přesuny nejsou únavné, nebo náročné.

Tak tedy „ Farvel„

  1. avatar
    Anonymní

    Díky moc za perfektní článek. Bylo by možné doplnit poznatky a zkušenosti s doplněním plynu/LPG a případně jak moc jste museli topit?

    To se mi líbí

    Odpovědět
    1. avatar
      Anonymní

      Dobrý den,
      děkuji, jsem rád, že se článek líbí. Plyn jsme nikde neřešili, takže ani nevím. Používáme pouze malé kartuše na vaření, když nejsme na přípojce na 220V a topení máme naftové.
      Přitápěli jsme jen jednou večer pod ledovcem na Krossbu. Ale jen na chvilku před spaním. Venku bylo větrno a 7°C – to bylo naše nechladnější místo.
      MP

      To se mi líbí

      Odpovědět

Napsat komentář