Pompeje na přelomu roku: čerstvé mandarinky, divoká Neapol a novoroční výstup na Vesuv

Komentářů:

0

Posledních pár dnů roku 2024 jsme strávili v Itálii, úplný konec roku a začátek toho nového pak v blízkostí starořímských Pompejí.

  1. Kemp Villa Julia Pompeii
    1. Další místa pro stání s obytným autem
  2. Pompeje
  3. Vidět Neapol a zemřít? Spíše přežít….
  4. Na Vesuv
  5. Rady a tipy
    1. Tip pro cestu na Vesuv
    2. Placení za dálnice
    3. Koupě lístků online
    4. Kvalita cest a pořádek
    5. Důležité linky v kostce

Kemp Villa Julia Pompeii

V této oblasti se kempování na divoko, respektive parkování, obecně moc nedoporučuje. Pro svůj pobyt jsme tedy zvolili kemp, kterých je tady ostatně dost a na konci roku nebyli ani plně obsazené. Vybrali jsme si agrokemping Villa Julia Pompeii http://www.villajuliapompei.com/ , odněj jde poměrně pohodlně dojít jak ke vstupu do Pompejí, tak i na vlakové nádraží na vlak jezdící do Neapole. U nádraží u Pompejí staví i autobusy jezdící na Vesuv (viz níže).

Kemp ležel zásti v mandarinkovém sadu, bylo zde i pár citronovníků. Ovoce nikdo cíleně nesbíral, část ho byla popadaná – místním to asi přijde normální, pro mne jako středoevropana to byla milá kuriozitka, ostatně čerstvá mandarinka chutná úplně jinak než ta kupovaná v obchodě.

Kemp byl jinak poměrně pěkný a udržovaný. Sanitární část byla malá, ale dostačující, s WC a sprchami. Jedna velká, rodinná, byla ve zděné budově, část sprch pak byla venku, sice ve zděné přístavbě, alev íce vystavená okolním teplotám. Ty přes den byly poměrně vysoké, ale večer padaly níže a tak sprchování večer nebylo až tak příjemné. Byla zde i malá umývárka na nádobí (venkovní) a možnost krytého posezení, které v tomhle zimním období bylo chráněné před rozmary počasí bočními stěnami. Na posezení zde tak bylo příjemně i přes nižší večerní teploty. Nechyběla ani výlevka na chemické WC.

Areál byl večer dostatečně osvícen, u každého místa byla možnost připojit se na elektřinu, vše ceně kempu. Bonusem byl pěkný výhled na Vesuv a již zmíněné mandarinky. Cena za noc pro dva dospělé a jednoho mládežníka byla 38 €.

Další místa pro stání s obytným autem

V okolí jsou další kempy a karavanová stání, cena je víceméně stejná, stačí si vybrat:

Pompeje

V docházkové vzdálenosti je i vstup do Pompejí. V kempu vás na recepci sice směřují na vlakové nádraží a jízdu vlakem jednu zastávku, podle mého se ale jedná o zbytečnost, ke vstupu do areálu to není zase až o tolik dále. Vstupenky jsme si koupili předem, ale bylo to zbytečné, u pokladen žádná fronta nebyla. Vstupenky si lze dopředu koupit zde: https://pompeiisites.org/en/visiting-info/timetables-and-tickets/ – což se vyplatí asi v hlavní sezoně. Případně se lze zeptat v kempu, zda lístky neprodávají.

Areál je rozsáhlý a projít si byť jen ty nejzajímavější místa zabere minimálně půlden. Zakoupit si lze i tzv. Express vstupenku, ta nezahrnuje vstup do některých částí, tj. : Villa of the Mysteries + Villa of Diomedes + Villa Regina in Boscoreale. Cenový rozdíl je 4 €, my jsme volili plnou vstupenku Pompeii+. Plné vstupné platí jen dospělí nad 25 let, mládež do 18ti let má vstup zdarma, lidé ve věku 18-25 let pak mají vstup za 2 €.

Vidět Neapol a zemřít? Spíše přežít….

Vlakem je to Neapole zhruba 40 minut a lístek stál 3,2 €. Většina cestujících ve vlaku směřuje právě do tohoto města. Moderní budovu nádraží pak obklopuje ještě ucházející moderní náměstí, ale kousek za ním začíná džungle starých i nových vysokých činžovních domů s úzkými uličkami. Některými proudí davy lidí užívajících si vánoční atmosféry…tedy pokud šlo vůbec o něčem takovém mluvit…a v jiných zase různě posedávali místní, většinou snědší barvy pleti.

K tomu úžasný nepořádek všude kolem, občas uši zaléhaly v případě, že někdo odpálil v blocích domů petardy. Vysoké stěny a úzké uličky sílu zvuku znásobily a chvílemi jsem si v některých částech připadal spíše jako ve válečné zóně. Po hlavních ulicích proudily zástupy a občas se mezi proplétalo auto, dodávky či všudypřítomné hlasité skůtry.

I okolí královského paláce působilo tak nějak ušmudlaně, prostě Neapol zůstala v mých vzpomínkách jako taková špinavá kráska a těch pár hodin mne stačilo. Nákupní galerie Umberto I z 19.století mý být nejvyšší zastřešenou pasáží Evropy, nicméně mne se více líbila její předloha v Milánu.

Asi za jiného počasí a atmosféry, spolus s návštěvou okolních kopců a využití lanovek, by byl dojem příznivější, ale zkrátka město nás nijak neoslovilo a byly jsme rádi, když jsme opět sedli do vlaku a odjeli pryč….

Na Vesuv

Na Vesuv jsme jeli obytným autem. A protože jsme vyrazili hned ráno, nebyl cestou nahoru žádný problém s protijedoucími vozidly. Jen blíže konci silnice občas nepříjemně mírně klouzala – byla mírně namrzlá. Parkování bylo také bez obtíží, takhle brzy po ránu tady nikdo nebyl, dokonce ani výběrčí parkovného. Ti se ostatně neukázali celý den, platilo by se 18€, za místo pro běžné osobní auto pak 6 €. Je také možné, že je nutné zaplatit online dopředu, viz stránky https://parkingsuvio.it/, na které jsem narazil později

Z parkoviště se tak jde pěšky ještě cca 2 km ke vstupní bráně – to nemusí platit v případě zvýšeného zájmu, kdy je nutné zaparkovat dále a cesta ke vstupní bráně se pak snadno natáhna na více jak tři kilometry. Nemusíte ale jít jen pěšky, zatímco výběrčí parkovného absentovali, taxíky, které vás od parkovacích míst dovezou ke vstupní bráně nikoliv. Cena za tu krátkou jízdu je ovšem 3 € za osobu !.

Samotnou vstupní branou ale stoupání nekončí. Na vstupu se kontroluje vstupenka a není zde možnost si vstupenku koupit. Není zde ani pořádné připojení k internetu, aby šlo vstupenku koupit. Je tedy nutné ji zakoupit předem a mít již uloženou v mobilu (nebo vytištěnou). Vstupenky lze koupit zde: https://vesuviopark.vivaticket.it/en

Po vstupu následuje pak stoupání na vrchol, což je dalších cca 250 výškových metrů. Od parkoviště k vstupní bráně je to cca 200 výškových metrů, poměrně drahý taxík tak ušetří jen necelou polovinu výškových metrů nutných pro zdolání Vesuvu.

Na samotném vrcholu je pak již cesta po obvodu kráteru s vyhlídkami jak do něj, tak na Neapolský záliv a okolní krajinu. Cesta na vrcholu je kamenitá, ale nenáročná, naprosto pohodlná. Po cestě je i několik chatiček nabízejících jednoduché občerstvení a různé suvenýry. Po stejné cestě jsme se pak vraceli k autu, cesta druhou stranou je uzavřena.

Rady a tipy

Tip pro cestu na Vesuv

Vzhledem k cenám parkovného, komplikovanějšímu přístupu/výjezdu, možným potížím s hledáním parkovacího místa bych příště důkladně zvážil možnost nechat auto dole a zvolil některý z autobusových výletů. Na nádraží v Pompejích se nabízí zpáteční cesta k vstupní bráně na Vesuv za částky od cca 5 €. Zde je nabídka jednoho dopravce za 3,1 € za jednu cestu včetně časového rozvrhu:
https://www.visitpompeiivesuvius.com/en/bus-schedule?route=pompeii_vesuvius

I jednoduchou kalkulací je jasné, že se jedná o nejpohodlnější a nejlevnější variantu návštěvy.

Placení za dálnice

  • Při sjezdu z dálnice A30 mne překvapila nemožnost zaplatit mobilem, akceptována byla jen hotovost nebo fyzická karta.
  • Při nájezdu na pobřežní dálnici A3 pod Vesuvem nebyla jiná možnost platby než hotovosti (plus Telepass) – na výběrčí budce viselo upozornění, že karty nepřijímají.

Koupě lístků online

Při koupi vstupenek online zaplatíte mimo samotné částky za vstupné i poplatek za zprostředkování, cca 1 € a více za lístek . Vstupenka na Vesuv stojí například 10€, k tomu si ale připočtou 1 € za předprodej a 0,68 € za zprostředkování. Vstupenka do Pompeii pak stoji 22 €, plus 1 € za zprostředkování.

Kvalita cest a pořádek

Kvalita silnic je značně proměnlivá a některé úseky mohou bez výstrahy překvapit hlubokými děrami a velmi rozbitým povrchem. Jízda mimo hlavní silnice na pobřeží může překvapit nízkými podjezdy pod železnicí, které neprojede vozidlo nad 2 – 2,5 m, nebo úzkými uličkami vyžadující soustředění. Na hlavní nemusíte mít vždy přednost, místní to z vedlejší klidně pošlou těsně před vás, rychlá reakce je tak nutná. Dopravní značky jsou dle mého dojmu místními chápány spíše jako doporučení. Tím vším nechci strašit, na vše si lze zvyknout a přizpůsobit se, reakce ostatních pak již odhadnete – zkrátka v Itálii se někdy jezdí trochu svérázně. Narazit lze v okolí cest i na regulerní velká smetiště….jedno mi dokonce připadalo jako takový sklad náhradních dílů na dodávky a obytná auta.

Důležité linky v kostce

Napsat komentář