17 dnů po Francii – zámky na řece Loira a jižní pobřeží Bretaňe

Tento článek napsal Vladimír Vojta, který je i autorem veškerých fotografií. Popisuje v něm velmi podrobně svoji cestu do Francie na přelomu května a června roku 2025 včetně využitých stání pro obytná vozidla.

Cesta v kostce

Termín cesty: 29. 5. – 14. 6. 2025
Hlavní destinace: zámky na řece Loira, následně Bretaň – jižní pobřeží
Celkový počet km: 4 218
Průměrná spotřeba: 9,4l / 100 km (polointegra )

Denní etapy

29. 5. Brno – Schwabisch Hall 717 km
- tankováno v Nýřanech 42,20l za 29,90Kč/l
30. 5. Schwabisch Hall – Sully-sur-Loira 452 km
- tankováno v Schwӓbischi 36,63l za 1,67€/l, spotř. 8,62l/100 km
31. 5. Sully-sur-Loira – Yevre-le-Chatel 47 km
- tankováno 72,23l za 1,52€/, spotř. 8,38l/100 km
1. 6. Yevre-le-Chatel- Chartres – Orléans 160 km
2. 6. Orléans – Chambord 56 km
3. 6. Chambord – Cheverny – Chenonceaux 63 km
4. 6. Chenonceaux – Amboise – Vouvray 30 km
5. 6. Vouvray – Rigny-Ussé – Chinon – Cholet 112 km
- tankováno v Cholet 46,34l za 1,48€/l, spotř. 8,79l/100km
6. 6. Cholet – Saint-Nazaire – Theix 210 km
7. 6. Theix – Vannes – Carnac – Quiberon 53 km
8. 6. Quiberon 8 km
9. 6. Quiberon – Auray – Lorient – Pont-Aven 109 km
10. 6. Pont-Aven – Concarneau 15 km
11. 6. Concarneau – Quimper – Locronan – Vannes 190 km
- tankováno v Quimper 43,06l za 1,53€/l
12. 6. Vannes – Vitré – Fougeres 187 km
13. 6. Fougeres – Paříž – Hombourg Haut 682 km
14. 6. Hombourg Haut – Brno 873 km
- tankováno v Hombourg Haut 48,62l za 1,55€/l
- tankováno v Nýřanech 68,66l za 29,90Kč/l, spotř. 8,04l/100 km

Podrobné povídání o cestě a mapa

29. 5. 2025 – čtvrtek

Vyrážíme až v poledne. Cesta na Prahu a následně Plzeň celkem odsýpá. Na D1 a D5 stojí spousta kolon, naštěstí vždy v opačném směru. Jako vždy si děláme první zastávku na Tank Ono v Nýřanech, kde dotankujeme plnou. Je tu spousta Rumunů, kteří šibují auta ze Západu na Balkán, jeden docela zdržuje u stojanu, u kterého chci tankovat i já. Pořád bere a vrací tankovací pistoli, komunikuje s ostatními „brášky“ kolem a nic se neděje. Musel jsem jej jít povzbudit, aby si pohnul, protože už je to nekonečné. Proč mají tyto skupiny s sebou tolik ženských jako kočovníci, čert ví.

Následně za Rozvadovem, 6 km na německé straně je jako tradičně doprava svedena na checkpoint, kde jsou kontrolována podezřelá vozidla. My projíždíme bez zastavení, podezřelí asi nejsme. Cesta běží celkem rychle a kolem 20:00 hod. přijíždíme na náš dobře známý štelplac v městečku Schwӓbisch Hall. Je plný, ovšem využíváme místa na navazujícím rozsáhlém parkovišti a vyrážíme znovu (jako vloni) do města.

Tentokráte jdeme podél řeky Kocher a následně na centrální náměstí ke kostelu. Je zde zkouška muzikálu West Side Story. Pravidelně se zde na schodech kostela hrají divadelní představení. Dál pokračujeme městem, obdivujeme krásné, udržované, hrázděné domy a fotíme. K autu se vracíme až kolem 22:00 hod. a jdeme spát.

30. 5. 2025 – pátek (2. den)

Ráno po snídani, kolem 9:30 vyrážíme na cestu. Máme před sebou dlouhou štreku po dálnici a tak ještě ve vedlejší obci Untermunkheim tankujeme a vyrážíme dál. Dálnice v Německu celkem v pohodě, bez kolon, ale na hranici s Francií je to ještě pěkně daleko. Před hranicí vidíme v protisměru docela dlouhou kolonu a ta je zase proto, že Němci mají na dálnici opět checkpoint při vstupu do Německa směrem
z Francie. Francouzská dálnice je nepříjemná svým mýtem. Putování po dálnici je tedy docela drahé (na naše poměry). Pravděpodobně jsme jako obytné auto zařazeni do nějaké vyšší třídy (pro placení) – kategorie 2. První úsek stál 4,80 € a byl docela krátký, pro další úsek jsme odebrali lístek a platili jsme až po několika stech km na sjezdu, bylo to 53 € (Courenay), to za 330km.

Cestou jsme zastavili na velkém odpočívadle s restaurací a jakýmsi obchodním centrem, kde jsme použili i záchod a po odjezdu asi po 30km Rena začala hledat svoji osobní taštičku a zděsila se, že ji nechala odloženou na WC. Už jsem přemýšlel, ke bude možné sjet z dálnice a vracet se, když ji našla odloženou někde na zadním sedadle.

Byl by to průšvih, má tam vše – doklady, karty, peníze. Dále při cestě po dálnici nám hlásí palubní jednotka pokles tlaku v některé z pneu. Proti předchozímu autu tady nehlásí konkrétně v kterém kole. Zastavuji na odpočívadle, abych tlaky změřil, ale končím hned u prvního kola. Plastikový tlakoměr pro osobní auta se mně hned po nasazení rozletěl v ruce. Logicky. Nevydržel tlak nad 4 bar.

Do Sully–sur–Loire přijíždíme kolem 19:00hod. Juránkovi nás už čekají (sdíleli jsme s nimi polohu) a rezervují nám místo hned vedle nich. Kousek od nás si staví malý stan cestovatelé z Česka, od Liberce a po chvíli, kdy si pán přišel půjčit kladívko, se s nimi dáváme do řeči. Jsou tu na kole, jedou „na těžko“ a budou putovat řadu týdnů. Pozoruhodné je, že tento způsob cestování zvládají i když je jim přes 70 let. Ještě mnohokrát jsme na ně mysleli, když se změnilo počasí do deště a větru, jak to asi zvládají.

V podvečer vyrážíme ještě na procházku k zámku a do obce. Zapadá slunko, je krásná fotogenická atmosféra a zámek je skutečně fámózní kulisou. Vracíme se přes zámeckou zahradu, kde nás po 22.00 hod. vyhmátnul nějaký strážce pořádku a těžce nám vysvětluje, že už tam nemáme co dělat a máme vypadnout (slušně). My víme kudy, máme přece Mapy.cz, ale on pořád vysvětluje cosi, což se nakonec ukazuje shodné s naším záměrem (jak opustit park). Nedisciplinovaně tam ovšem najíždějí další a další přiopilí cyklisté na historických kolech a v dobovém oblečení, takže tušíme, že tu musí probíhat i nějaká akce, či happening.

31. 5. 2025 – sobota (3. den)

Happening se dnes zjevně koná a my se kvůli němu v noci moc nevyspali. Vedle sídlí partička Čechů s asi 3 mi auty a ti jako jediní na noční klid nehledí. Hlučně se baví a chechtají až do 2.00 hod. Škoda, že zrovna Češi. Ráno v 10:00 hod. otevírají zámek a my čekáme „na mříži“, abychom byli mezi prvními. Je přece sobota a později tady bude jistě nával. U pokladny Zdeňka potěšilo, že lístky prodává úředník, který jim prodal lístek na předchozím zámku, a protože si je pamatoval, tak jim nyní dal slevu na vstupné. Bylo příjemným překvapením, že zámek rodu Sully je velmi dobře zachovalý, s bohatě vybavenými interiéry.

Po prohlídce, která stála za to, se vracíme do obytky, obědváme, ještě si prostřednictvím kanystříku doplňujeme vodu a vyrážíme za dalším cílem. Jedeme do asi 70 km vzdálené vesnice Yevre-le-Chatel, která je prý jedna z nejkrásnějších v regionu. Je tu zase štelplac, za který se neplatí, ovšem bez služeb.My ale stejně nic nepotřebujeme. A protože je až na konci vesnice, máme možnost projet celou obcí a je zřejmé, že je nejen pěkná, ale plná malých, úzkých ulic, což našim autům příliš nesvědčí. Naštěstí jsme v kritických místech nikoho nepotkali a auto odstavujeme na vesnickém parkovišti. Nejprve jsme si nevšimli, že štelplac je až dál za parkovištěm a živým plotem, který lemuje toto parkoviště. Tam jsme potom přejeli až v podvečer po návratu z výletů.

Prohlídku obce zahajujeme kousek za parkovištěm v kostele sv. Lubina, který zůstal nedokončen, takže zůstaly jen obvodové stěny, střecha chybí. Dále postupujeme ulicemi obce k centru, kde se nachází částečně rozbořený hrad. Jde spíše o opevněné jádro vesnice, do kterého vstupujeme „městskou branou“ a dále do hradu se platí vstupné 6 €/osoba, což uhradíme a pokračujeme v prohlídce. Faktem je, že v hradu toho zase tak moc není, ovšem z hradeb je krásná vyhlídka na celé okolí. Následně se vracíme k autům a bereme kola. Naplánovali jsme si výlet – okruh do městečka Pithiviers a zpět, což je cca 25 km. Cesta do městečka vede půvabnou krajinou, v městě jako tradičně navštěvujeme centrum s kostelem a jedeme zpět. V podvečer přeparkujeme auta na regulérní štelplac a já ještě zkouším udělat pár fotek vesnice a okolí z dronu.

1. 6. 2025 – neděle (4. den)

Vyrážíme po snídani, cca v 8:30 a našim dnešním prvním cílem je městečko Chartres. Město je známé svojí úžasnou gotickou katedrálou a i jinak má být docela půvabné. Parkujeme na parkovišti pro obytňáky kdesi na okraji města a do centra to máme cca 15 min. pěšky. Cestou k centru se zastavujeme v jednom kostele, kde právě probíhá mše, a tak se zařazujeme vzadu mezi ostatní účastníky. Shodou okolností část z nich jsou pěvci s velice sytými hlasy. Zdenek fotí a filmuje, ale okamžitě dostává napomenutí, ať neruší (asi od sbormistra). Pokračujeme ke katedrále Notre-Dame de Chartres. Skutečně úžasná, rozsáhlá, přímo monumentální gotická stavba.

I zde probíhá mše, my ovšem obdivujeme vedlejší „lodě“ katedrály, kterým vévodí nekonečně dlouhý (po obvodu), do mramoru tesaný nějaký biblický příběh. Po nutném focení se zapojujeme mezi věřící a sledujeme konec mše. Je to úžasný zážitek-opět se krásně zpívá a Zdenek prohlásí, „že takto vzrušený ještě v životě nebyl“. Na konci následuje nějaká ceremonie pro mladou černošskou dívku, při které asistuje celá rodina, a tak si s dovolením i tuto scénu fotíme. Byl to zde opravdu skvělý zážitek a mělijsme štěstí, že jsme zde byli právě v neděli. Sestupujeme z centra města dolů k řece a následně pokračujeme dál podél řeky. I tady jsou různá malebná zákoutí, a tak nasnímáme i něco fotek.

Pak už rovnou k zaparkovaným autům. Najíme se a vyrážíme směr Orléans, kde chceme i nocovat. Dle Park4Night jsme si vybrali pro nocování kemp u řeky Loira, ovšem už při nájezdu na komunikaci vedoucí ke kempu nám nějaká místní paní ukazuje, že máme smůlu a je to pravda, kemp je mimo provoz. Pokračujeme o 2 km dále, kde máme v záloze štelplac. Závora pro vjezd na štelplac se obsluhuje automaticky po zaregistrování a po úhradě parkovného by se měla zvednout. Před námi již stojí belgický manželský pár a marně s automatem zápasí. Po bezvýsledném úsilí nám uvolní místo a nám se vjezd daří na první dobrou. Máme trochu i štěstí, neboť štelplac je dost plný, a tak si pro sebe zabíráme snad poslední 2 místa. Večer se jdeme projít podél Loiry.

2. 6. 2025 – pondělí (5. den)

Po snídani vytahujeme kola, neboť centrum Orléansu je vzdálené asi 6 km a tak pojedeme na kolech. Pohodlná cyklostezka nás podél řeky dovede přímo tam. Už zdálky, jak se přibližujeme, je vidět vysoká věž majestátné katedrály, ale my nejdříve míříme na jedno z největších náměstí, Place du Martroi, kterému vévodí jezdecká socha Jany z Arcu. Ne nadarmo, vždyť se jí říká Panna Orleánská. Je zde i průhledové foto okno s nápisem Orléans, kde se mnohokrát fotíme. Celkově je to velmi krásné místo.

Následně pokračujeme ke katedrále sv. Kříže, Sainte Croix. Katedrála je opět monumentální dílo vrcholné gotiky a má opět úžasný interiér. Po prohlídce necháváme ještě kola zamčená před katedrálou a vyrážíme pěšky kolem dokola. Následně si projíždíme části města, jedeme k domu, kde přespávala Johanka po dobytí Orléans v roce 1429, jedeme k řece na nábřeží a následně se podél řeky vracíme zpět na štelplac.

Obědváme, děláme na autě servis a kolem 16:00 hod. pokračujeme dál. Míříme k zámku Chambord, kde budeme na parkovišti u hradu i spát. Zajímavé na příjezdu k zámku je, že posledních cca 5 km už jedeme zámeckou oborou, silnicí rovnou jako přímka. U zámku jsou parkoviště oddělená pro osobní auta a obytky. Při vjezdu si odebereme parkovací lístek, budeme platit při odjezdu v automatu (12 €/24hod.). Vjíždíme na parkoviště, kde je dost místa a jdeme se hned podívat do areálu zámku. Je k 18:00 hod., kdy se zámek již zavírá, a tak alespoň zjišťujeme místní reálie, kde se kupují vstupenky, kolik stojí pronájem elektrovozítek, kterými se lze pohybovat po cestách velmi rozsáhlého parku apod. A samozřejmě fotíme, neboť zámek je velmi fotogenický. Fotit jdeme večer ještě jednou, a to až po setmění, které je zde až cca ve 22:30 a to proto, že jsem se dočetl, že zámek je večer různě barevně nasvětlený, což byla pravda. Opravdu je zde večer kouzelná atmosféra.

3. 6. 2025 – úterý (6. den)

Hned ráno po snídani meteme rovnou k zámku, který se otevírá v 9:00 hod. a jsme prvními návštěvníky vpuštěnými dovnitř. Na vstupu je security kontrola, kdy do zámku nesmíte nosit nože, ostré předměty, žádné kovové předměty, dokonce ani kočárky „golfáče“ atd. Vstupné není úplně levné, stojí 19€. Se vstupenkou dostáváme i českého papírového průvodce. Za vstupem v jednom ze sálů shlédneme informační film o zámku, abychom věděli, o čem vlastně zámek je.

Zámek nechal postavit král František I., jako základnu pro svoji loveckou vášeň. Na návrhu řešení zámku se podílel i Leonardo d.Vinci a promyšlenost dispozice je úžasná. Zámek se stavěl 30 let, a tak si jej František zase asi moc neužil, ovšem i na jiných zámcích v okolí o něm byla zmínka v souvislosti s jeho loveckou vášní. Z informací o zámku jsme se dozvěděli, že když zde král pobýval, jeho družina čítala až 2 000 osob. Prohlídka zámku trvala 3 hod. a vyvrcholila procházkou po střešních terasách, což byl celkem zážitek, a to zejména pro fotografy. Fotilo se směrem ven – do parku, ale zejména směrem dovnitř, neboť střešní výtvory – vikýře, komíny atd. tvoří harmonickou kompozici, která opravdu zapůsobí. Prostě Leonardo!

Po obědě vyrážíme od zámku Chambord k zámku Cheverny. V městečku u zámku je cosi jako štelplac, kde necháváme auta (nic se neplatí) a jdeme k zámku. Vstupné do zámku a zahrad je 15 €. Zámek je v soukromém vlastnictví rodu Vibraye, stále obývaný majiteli. Interiéry jsou krásně zařízené. Po prohlídce zámku následují zahrady s bludištěm (zahrady o ploše 100 ha) a dále pak speciální zahrada se záhony zeleniny, a nakonec i psinec. Chovají zde až 60 psů zvláštního loveckého plemene, kteří znuděně leží na betonové podlaze ve svém psinci a návštěvníky, kteří je přes mříže okukují, zcela ignorují – vůbec nereagují. Je jich člověku až trochu líto. V prostorách zámku i okolí se v roce 2005 natáčel film „Da Vinciho kód“. Zámek Cheverny je držitelem prestižního ocenění „Monument historique„, které uděluje francouzská vláda nejvýznamnějším historickým památkám.

Dnes ještě se zámky nekončíme, na noc se přesouváme k zámku Chenonceaux. Parkujeme na parkovišti u zámku, kde už nějaká obytka je, všechna ostatní auta už odjela (je kolem 18:00 hod.) a domníváme se, že zde v pohodě přespíme (později se ukázalo, že to nebude možné). Chceme se ještě alespoň podívat do zámeckých zahrad, ovšem „ozbrojenci“ na vstupu nás tam již nepustí, prý až ráno. Pozitivní je, že je zde alespoň k dispozici pěkný domeček se záchody, který je otevřený non-stop. Vracíme se k autu a rozhodujeme se, že použijeme kola a přes most a podél řeky se dostaneme k zámku zezadu. Je totiž postavený na mostě, takže zasahuje až na druhý břeh řeky, kde je už alespoň svým exteriérem přístupný veřejnosti. Není to daleko, cca 3 km, takže velmi rychle dosahujeme cíle. Zámek fotíme a pokračujeme dál a opíšeme tak docela velký okruh a vracíme se zpět do městečka Chenonceaux.

Večer, už po požití nějakého alkoholu, přichází místní policista a vysvětluje nám, že na tomto veřejném parkovišti nemůžeme přes noc zůstat, a doporučil nám, že se máme uklidit na nezpevněnou parkovací plochu u železniční trati, která je cca o 80 m dále. Byl slušný, mluvil anglicky, a tak jsme se i celkem přátelsky domluvili. Tato plocha je doporučovaná i v aplikaci P4N.

4. 6. 2025 – středa (7. den)

Ráno je chladněji, zataženo a my se rozhodli, že pokračujeme dále do Ambois, což je krásné městečko, nad kterým vévodí také zámek. Po příjezdu do města se dokonce rozprší, takže na prohlídku města i okolí zámku musíme vytáhnout deštníky. Jinak parkujeme zde v jakémsi dvorním traktu (dle P4N) na parkovišti, které je vyhražené pouze pro obytky a je zadarmo. Je to prostorné místo a jelikož jsme přijeli ráno je zde i dostatek volných míst pro parkování (zatím). Vstupné do zámku je opět 19€, dostali jsme tablet pro interaktivní použití na jednotlivých místech zámku a můžeme vyrazit. Zámek je na skále nad městem, a tak z města jeho silueta působí celkem impozantně.

Jako první nás v areálu zámku zaujme kaple, kde zjišťujeme, že je zde náhrobek Leonarda da Vinci. Zde odpočívají jeho ostatky, které sem byly převezeny z jiného zámku zde v okolí. Na obrazech v zámku se několikrát opakuje téma „král František I u lože umírajícího Leonarda“. Následně pokračujeme v prohlídce, místnosti se často neshodují s tím, co nám načte pomocí QR kódu tablet, tak se i několikrát vracíme, ale to příliš nevadí. Venku stále prší a tak se nám ani nechce opouštět interiéry. Nakonec s deštníky ještě navštěvujeme zahrady, které jsou velmi krásné a nakonec vyrážíme ze zámku do města.

Dalším našim dnešním cílem je město Tours. Hledáme, kde odstavit auta a nacházíme malý štelplac ve vedlejší vesnici Vouvray. Štelpalc je jen pro 3 auta a když přijíždíme na místo, tak právě jen 2 místa jsou ještě volná, takže je s díky obsazujeme. Jsou zde i výlevky na kazetu a vodu a volně přístupné záchody. Pro nás ideální. Nic se neplatí, kromě vody. Pro náročnější uživatele je vedle také kemp. Do města je to cca 11 km, sedáme tedy na kolo a vyrážíme. Cestou ztrácíme Zdenka, nevíme, co s ním je a kde je. On ovšem zapomněl v autě mobil a vracel se pro něj. Potom brblá, že jedeme opačným směrem a prosazuje jinou trasu (měl pravdu). Trasu ovšem zvolila navigace a vede nás k mostu na opačnou stranu řeky Loiry, což je sice správné, ale trochu nekomfortní, protože kousek musíme po hlavní silnici. Jinak je cesta do města podél řeky a je docela příjemná.

Jako první navštěvujeme v Tours kostel St. Gatien-mohutnou pětilodní středověkou katedrálu se dvěma věžemi v průčelí, vybudovanou ve 12.–14. století. Pak sedáme znovu na kola a jedem k náměstí Vieux Tours. Tady nevěřícně zíráme na plné ulice stolů z místních restaurací a nekonečné množství hostů těchto restaurací. Zkrátka náměstí i okolní ulice plné, prostě to tady žije! A to vše v kulisách krásných historických hrázděných domů. Fotíme, za rohem si kupujeme bagety a pokračujeme k věži Karla Velikého. Následně ještě navštěvujeme kostel Saint Denis, kde mládež nacvičuje nějaké církevní představení. Chvíli očumujeme, Zdenek důsledně „kameruje“ zmíněné představení, ale protože je již večer, musíme se vracet k autům. Volíme teď trasu podél druhé strany řeky Loiry (dle Zdenka), která je opravdu kratší a příjemnější a celkem rychle se dostáváme „domů“.

5. 6. 2025 – čtvrtek (8. den)

Po ránu, po snídani řešíme servis, vč. pitné vody, kterou nanosím v kanystru a odjíždíme z tohoto příjemného místa směr zámek Rigny-Ussé. Část cesty vede po jakémsi sypaném náspu (jakoby protipovodňové opatření). Silnice je docela úzká, ale zase je z ní krásný výhled. V Ussé římo u zámku je velké parkoviště, takže zde zaparkujeme a jdeme na zámek (vstup 14 €). Při vstupu do areálu zámku, který patřil vlivnému rodu Rohanů, zaujme množství kvetoucích růží vysázených v zahradách i bezprostředně u obvodových zdí zámku. A to je důvod proč v 17. století zámek inspiroval vysokého úředníka krále Ludvíka IX. pana Perraulta k napsání příběhu, který je u nás známý jako pohádka o Šípkové Růžence.

Tady se dívka jmenuje Aurora a v jedné z věží zámku jsou v jednotlivých místnostech figurální instalace jednotlivých obrazů z této pohádky. Na začátku můžeme vidět scénu po narození Aurory a nad kolébkou 3 sudičky, na konci je to zase vysvobození princem. Velmi zajímavé, velmi působivé. I ostatní zámecké místnosti jsou parádní, plné různých dobových artefaktů, a tak se můžeme dozvědět a vidět, co jsou to např. „sedmimílové boty“ a také si je prohlédnout. Je vidět, že majitelé se o zámek perfektně starají, dodnes zde žijí.

V areálu zámku navštěvujeme i kapli s výkladem vlivu francouzské revoluce na zámek i zdejší šlechtickou rodinu. Navštěvujeme i stáje se sbírkou sedel a kočárů, bryček a různých jiných povozů. Jsou přístupné i vinné sklepy s dobovým vybavením pro výrobu vína a promítnutím dokumentu o zdejší vinařské tradici. Zámek a jeho zahrady opouštíme úplně nadšení. Takto se má majitel starat o významnou památku!

Po obědě pokračujeme dál na nedaleký hrad Chinon. Jde o hrad, kam přijela r. 1429 Jana z Arcu nabídnout svoji pomoc a žádala zde o ozbrojence, aby mohla osvobodit Orléans a vyhnat Angličany ze země. Nejde zde jen o hrad, ale i město pod ním. Na hradě při vstupu dostáváme znovu iPad a můžeme vyrazit na prohlídku. Tady jde skutečně o hrad, ne zámek, takže část je v rozvalinách. Na druhou stranu je hradiště opravdu rozsáhlé a má i vnitřní expozici umístěnou v „hlavním paláci“. To je dobře, protože venku se strhla opravdu „divočina“.

Fučí, prší, a tak jsme rádi, že jsme uvnitř a asi hned tak neodejdeme. Expozice je také velmi zajímavá vč. projekce a člověk si uvědomuje, jak zná z dějin Francie pouze střípky a potřeboval by daleko větší historický fundament. Blíží se 18:00 hod. a pomalu začínáme mít strach, že nás na hradě zamknou. Tak už musíme ven, ale ještě navštěvujeme několik sekcí a věží a pak už se pakujeme ven z hradu. Jak jsme se ale později dozvěděli, návštěvní doba je až do 19:00 hod. Po návštěvě hradu scházíme ještě do města pod ním, pomáhá nám i městský výtah, který řeší kus velkého převýšení při sestupu a použijeme jej později v opačném směru. Město z hradu vypadalo docela působivě, dole už to ale taková sláva není. Možná tomu pocitu nahrává i nepříjemné počasí, zase trochu prší a fučí. Ještě se na náměstí fotíme u nezbytné sochy Jany z Arcu a pomalu se vracíme nahoru k hradu a k autu.

Je sice večer, ale rozhodneme se, že ještě trochu popojedeme. Zítra už bychom měli být na hraně Bretaně v Saint Nazaire a odtud je to cca 220 km, takže ještě pár ujetých km se bude hodit. Pro spaní si tedy vybíráme dle P4N místo v městě Cholet, velké parkoviště s vyznačenými místy pro parkování obytek. Ujedeme tedy ještě něco přes 100 km, venku stále prší, funí vítr, autem to za jízdy cloumá a tak je dobře, že tomuto počasí trochu ujíždíme.

6. 6. 2025 – pátek (9. den)

Noc na parkovišti spolu s ostatními obytkami bez problémů. Ráno jsou kolem nás školáci, vysadil je zdeautobus, za námi jsou totiž sportoviště, na která míří. Po snídani míříme k nákupnímu centru e.Leclerc,kde dokupujeme zásoby a také tankujeme. U těchto obchodů jsou docela levné pohonné hmoty. Následně odjíždíme směr Saint Nazaire. Zde jsme si vybrali parkování v přístavu a už jak se přibližujeme.

Zdálky vidíme několik mořských obrů – obřích výletních lodí. V Saint Nazaire jsou velké loděnice, kde se tyto lodě staví. Do těchto loděnic agentury organizují exkurze, takže možná se tam podíváme. Zastavujeme a parkujeme v zadní části přístavu, kde už molo končí, místa na parkování je dost. Svačíme, a přitom se díváme na internet, co bychom zde navštívili nejdříve.

On-line objednáváme návštěvu muzea-ponorky Espadon (Mečoun), která sloužila ve francouzských námořních silách v 50. a 60. letech minulého století. Prohlídka začíná již za necelou hodinu, a tak se přemisťujeme na druhou stranu přístavu, kde je „zaparkovaná“ v jednom z ponorkových sil z II. světové války. Prohlídka je cca na 40 min. dostali jsme sluchátka s anglickou verzí výkladu a můžeme se zanořit do útrob ponorky. Je to zajímavé a člověk si uvědomí, že tady v těchto stísněných prostorách by tedy opravdu dlouhodobě žít nechtěl. Jedna z dívek-návštěvnic dokonce dostala jakýsi hysterický záchvat.

Z ponorky jdeme procházkou na druhou stranu přístavu, kde je další sada ponorkových sil, dnes už předělaných ke komerčním účelům. Najdeme zde agenturu, která zajišťuje exkurze do loděnic, a tak se slečny ptám, zda je to nyní možné. Usmívala se, trochu nechápala a sdělila mně, že nejbližší volný termín je v neděli. Tak se alternativně ptám na exkurzi do výrobny Airbusů. Zde totiž montují trupy některých typů Airbusů. Znovu se usmála, podívala do počítače a sdělila, že nejbližší termín je v srpnu. Z toho plyne poučení, že exkurze je nutno zabookovat hodně v předstihu on-line. Tak se ještě procházíme přístavem, vystoupíme na ponorková sila, kde je vyhlídkový bod do kraje, vidíme odtud obrovský visutý most přes ústí Loiry do oceánu Le pont de Saint-Nazaire, jež byl svého času nejdelším visutým mostem na světě (3356 m), pilíř je vysoký skoro 70 m.

Při procházce k majáku máme krásný zážitek, vidíme vzlétat obří letadlo Beluga, které vozí hotové trupy Airbusů k finální montáži do Tulouse, či Hamburku. Takže to je zde všechno a my se rozhodujeme, že zde spát nebudeme a že se k večeru zase posuneme a pro nocleh si vybíráme malý štelplac v Theix, kde si zítra zase uděláme servis a doplníme vodu. Dojíždíme na místo, jsou zde 4 místa k zaparkování, jedno je již obsazené a chvíli po nás dojíždí poslední návštěvník. Pro dnešní den tedy plno. Večer začalo intenzivně pršet a s přestávkami prší celou noc.

7. 6. 2025 – sobota (10. den)

Takže spali jsme velmi blízko (10 km) od našeho dnešního cíle a tím je městečko Vannes. Rena vybrala parkovací místo vedle kostelíku v jedné klidné čtvrti, odkud to máme do středu města cca 20 min. chůze. Počasí není optimální, je docela vítr a občas sprchne. Centrum města je velmi pěkné, historické uličky, hrázděné domy…. Probíhají zde i sobotní trhy se vším možným, takže je tu docela rušno.

V centru jsme navštívili kostel, ovšem něco se tu děje, připadá nám to, že zde působí nějaká sekta či církev, která oslovuje vstupující návštěvníky. My se jim vyhýbáme obloukem. Město je opravdu pěkné. Kromě centra je tu i kus hradeb, pod nimi krásné květinové zahrady-parky atd. Jdeme se podívat i do přístavu jachet. Znovu prší.

Dalším naším cílem je Carnac, destinace s největším výskytem megalitů. Dojedeme na místoparkoviště, které je výchozím bodem pro prohlídku megalitických polí, zde je však úplně plno. Kousek se tedy vracíme a parkujeme v přilehlé ulici. Vracíme se na parkoviště, kde je i infocentrum a je zde i zároveň něco jako terminál k odjezdům vyhlídkových autobusků, či vláčků po celé destinaci. Využíváme příležitosti a jednu vyhlídkovou jízdu si kupujeme (7 €/osoba). Na každém sedadle autobusku jsou sluchátka, účastník si může navolit jazyk, ve kterém chce poslouchat komentář a autobus vyráží. Jede pomalu a na některých místech i zastavuje, aby „účastníci zájezdu“ mohli v klidu fotit. Je neskutečné, jaké stovky a tisíce vztyčených a v řadách uspořádaných kamenů se tu nachází.

Jde o 5 000-7 000 let starou záležitost a dodnes není uspokojivě vysvětleno, proč a za jakým účelem toto tehdejší lidé dělali. Jinak autobusek je otevřený, bez oken, takže se fotit dá celkem bez problémů. Pozn.: pro příště doporučuji vzít kolo a objet si tyto „pole“ na kole. Mezi megality se nemá vstupovat, a to z důvodu ochrany flóry. Vstupují pouze ovce, které tu požvýkají vše, co jen jde. Po návratu (cca 50 min.) jdeme ještě do infocentra, kde shlédneme informativní film o zdejší destinaci, nálezech apod. Následně odjíždíme do místa vybraného pro dnešní nocování, parkovací volná plocha na počátku poloostrova Quiberon.

8. 6. 2025 – neděle (11. den)

Noc proběhla v klidu, jen to, že jsme blízko silnice má nevýhodu, že nás v noci občas někdo „propálí“ dálkovými světly a jsou slyšet auta. Ráno zjišťujeme, že přes silnici je větší parkoviště, kde je i ekologický záchod, který rádi použijeme. Ekologický proto, že je suchý, vše padá na pás, kterým pohnete později několika nášlapy nohou a nadílka odcestuje kamsi, kde se zakompostuje a pás se očistí. Velmi poučné a zajímavé (je tam schéma fungování tohoto systému).

Dnes chceme objet poloostrov Quiberon na kole, ale autem chceme ještě trochu popojet více k atraktivnímu pobřeží. Když se rozjedeme, brzy zjišťujeme, že jsou cestou mnohá parkoviště, ale s výškovým omezením na vjezdu s limitem 2 m, což bude pro nás problém. Na vstupu do jedné z vesnic objevujeme parkovací plochu bez jakéhokoliv omezení, takže zde necháváme auta a dále už pokračujeme na kolech. Je znát, že je neděle, všude je plno turistů a to jak pěších, tak i na kolech. Jedeme kolem pobřeží a krása střídá nádheru. Počasí se vyvedlo, je po přechodu fronty, slunečno a teplo tak akorát a fouká svěží vítr od oceánu. Po pobřeží nad útesy vedou cyklostezky, mnohdy to ale jsou jen turistické cesty, kde by se na kolech jezdit nemělo a tak kola i vedeme. Velmi často zastavujeme a fotíme, protože za každým „rohem“ je jiná krásná scenérie.

Takto s mnoha zastávkami dorazíme do nejjižnějšího bodu poloostrova, městečka Quiberon. Zde se na městské pláži Zdenek koupe, ve městě si dáváme kávu a něco dobrého, projdeme se po náměstí, kde kupujeme něco suvenýrů a pak vyrážíme po východní straně poloostrova znovu na sever k našemu výchozímu bodu, kde máme auta. Cestou projíždíme zase několika lokacemi, kde jsou opět skupiny menhirů. K autu se vracíme kolem 19. hod., což je zde brzy (slunce zapadá až 22:45) a vracíme se s ním na naše původní stanoviště s tím, že zde strávíme i další noc. Spolu s námi další 2 nebo 3 obytňáky.

9. 6. 2025 pondělí (12. den)

Noc na dnešek byla trochu rušná, doléhal k nám hluk oslav, zpívání, snad i rachejtlí. Později jsme zjistili, že i dnešní den je ve Francii volným dnem, je svátek Svatodušní pondělí. Dnes budeme pokračovat dále na západ, ovšem ještě předtím navštívíme malé městečko Aurey, které jsme při příjezdu na poloostrov Quiberon trochu minuli. Je od nás 16 km, takže to není zase tak velké zajížďka. Pro parkování si vybíráme štelplac nad městečkem, kde ovšem při příjezdu zjišťujeme, že je zde jen jedno volné místo.

To asi proto, že zde parkují i auta, která by mohla stát na normálním parkingu pro osobáky, např. několik VW Transporterů. Naštěstí je místo na parkování s nájezdovou plochou tak dlouhé, že si Zdenek může stoupnout za nás a nikoho neomezuje. Štelplac je zadarmo, je zde WC, výlevky a později si doplňuji vodu pomocí kanystru u umyvadla.

Scházíme do města a už první pohledy a scenérie jsou báječné. Úzké uličky, historické hrázděné domy…. prostě opět Bretaň. Vzhledem k tomu, že je dnes zmíněný svátek, ve městě jsou rozsáhlé trhy. Přilehlé ulice centra, náměstí, to vše je zaplněno stánky se vším možným. Je pro nás zajímavé, když někteří trhovci lákají kupující „reklamním“ voláním zřejmě s různými nabídkami. Takže všechno zase fotíme, filmujeme. Je prostě atraktivní vidět, jaké produkty všichni ti pěstitelé, výrobci a řemeslníci nabízejí a jak to dělají. Vracíme se k autu a zjišťujeme, že voda pod mostem řeky Riviere d Auray teče opačným směrem. No prostě přišel příliv. Tady kolem řeky a mostu je to zvláště fotogenické místo!

Odpoledne odjíždíme z tohoto příjemného městečka směr Lorient. Zde parkujeme ve starém přístavu, blízko ponorkové základny z WWII, kde se mohlo ukrývat až 30 ponorek. Z těchto důvodů, že zde byl silný německý obranný bod, bylo město intenzivně bombardováno spojenci a z 90 % zničeno.

Nemůžeme tu tedy očekávat žádnou velkou historii. Je zde však ponorkové muzeum s možností návštěvy jedné z ponorek, což my nyní vynecháváme. Nasedáme na kola a chceme se projet kolem přístavu a zajet trochu do města. Zajedeme si i na kopeček s majákem a následně do centra ke kostelu. Ten je zvláštní. Je z 50. let 20. stol. (původní byl zničený bombardováním) a je celý z betonu. Trochu něco jiného, než jsme běžně zvyklí, ale není to špatné. Centrum je vylidněné, obchody zavřené, tady jsme si naplno uvědomili, jak funguje ten sváteční den, protože nešlo si koupit ani tradiční bagetu, po které Zdenek tak toužil.

Z Lorientu se přesouváme do městečka Pont-Aven. Budeme zde spát na parkovišti pro obytňáky na kraji městečka a na noc jsme tu sami.

10. 6. 2025 úterý (13. den)

Noc byla klidná, bylo cítit, že nad ránem docela studená. Pont-Aven, který nás dnes dopoledne čeká, je spíše malá vesnice, kterou proslavil malíř Paul Gauguin, který sem jezdil malovat. A po něm pak další malíři. Tohle „hnízdo“, jak napsal, je romantické (zejména svými mlýny) a levné. Dnes je atraktivní zejména pro turisty.

Scházíme do města a hned na kraji narážíme na řeku L‘ Aven, která dala městu název a která je docela „bystrá“. Nad touto bystřinou obec zřídila promenádu, takže je docela atraktivní se touto cestou dostávat do středu městečka. Nejatraktivnější část je ale níže za středem obce, kde na řece z bývalých mnoha mlýnů zůstal už jen jeden funkční, který dnes slouží jako hostinec asi i s ubytováním. Jde o velmi malebnou a fotogenickou scenérii.

Než však k němu dorazíme, ztratil jsem zbytek našeho kolektivu, a tak se vracím a tuším, že zapadli do jednoho z obchůdků s cukrovinkami a suvenýry. Je to tak a jsou zde v „zajetí“ prodavače Pierra, který jim na košt nalévá vzorek karamelového likéru. Pierre mluví anglicky, takže základní debata je možná, je vtipný, fotíme se s ním, Rena si zapisuje jeho kontakt, aby mu později poslala fotky a nakonec si zde kupujeme dárky domů. Bylo to zde docela příjemné. Pozn.: po zaslání fotek Pierre ještě několikrát komunikoval. Pont-Aven nás svojí malebností příjemně překvapil.

Odpoledne pokračujeme dál, dnešním cílem je štelplac u města Concarneau. Toto je štelplac, na kterém se platí (automat, kde zaregistrujeme RZ a dostaneme potvrzení), cena je 6,80€/24 hod. Je tu WC, výlevky i pitná voda. Kousek pod štelplacem je i pláž. Je vedro a tak se jdeme koupat. Voda je sice jak žiletky, ale jednou to zkusit musíme.

Později odpoledne se vydáváme do města. Na něm je zajímavé mj. i to, že jeho část se nachází na ostrově a tato část je něco jako pevnost s hradbami kolem dokola. Cesta po pobřeží trvá asi 20 min. a dostáváme se do míst, kde je zastávka vodní tramvaje, která za 1€ vozí návštěvníky na ostrov. Řídí ji mladá žena, která je v tom velmi zdatná a já se jí ptám na svolení, zda ji mohu při práci nafilmovat. Prý ano, pokud to nebudu dávat na sociální sítě, což ji rád slíbím. Městečko na ostrově je velmi malebné, plné uliček s obchody a z hradeb je krásně vidět na město na pevnině i rozsáhlý přístav. Poslední tramvaj odjíždí na naše pobřeží v 19:20 hod. a tak se trochu s předstihem vracíme zpět. Jsme spokojení s krásným zážitkem.

11. 6. 2025 středa (14. den)

Noc proběhla bez problémů a ráno si všimnu, že štelplac objíždí kolem dokola auto nějaké technické správy a zjevně kontroluje RZ zaparkovaných obytek. Je to zřejmě proto, aby zkontrolovali, zda jsme všichni zaregistrováni. Po snídani děláme servis na autě, kupujeme si za 2,30€ vodu do nádrže, 10 min. bohatě stačí, plníme i kanystry a ještě zbylo. Následně vyjíždíme do Quimperu, dalšího historického města na západě Bretaně. Problémem je ve městě zaparkovat, nám se ale podařilo najít vhodné místo, kde se vejdeme oba. Máme trochu problém s obsluhou parkovacího automatu, ale milá místní dáma nám pomůže a můžeme vyrazit do města. Prvním cílem je jako obvykle gotická katedrála v centru města. Dále couráme středem města, opět krásnými historickými ulicemi s hrázděnými domy. Atrakcí se pro nás stává objekt tržnice, kde mají i ryby a jiné mořské plody a kde si dáváme tradiční plněnou placku. Pán nám ji připravil s asistencí našich kamer „instruktážním způsobem“. Následně si v jedné ulici kupujeme (oba se Zdeňkem) letní košili za dumpingovou cenu 10€ a pomalu míříme zpět k autu.

Nyní jedeme k poslednímu nejzápadnějšímu cíli naší cesty a to je vesnice Locronan. Od Quimperu je vzdálená cca 20 km. Jde o údajně jednu s nejkrásnějších vesnic ve Francii, která účinkovala v mnoha filmech, když se zde natáčely mnohé historické scény. Zastavujeme na placeném parkovišti pro obytňáky. Je super, že téměř všude na to myslí, což náležitě oceňujeme. Legendy a zprávy o této obci nelhaly. Je opravdu na co se dívat, vše kamenné, čisté, upravené a do toho spousta kytek. Procházíme obcí sem a tam, nafotíme spoustu fotek. Je také náležitě vedro, až dusno a tak si občas sedneme a pozorujeme tu krásu kolem.

Později se blíží bouřka a tak se stahujeme do aut. V podvečer se už vydáváme na cestu zpět, teď už na východ. Zastavujeme u oblíbeného obchodního centra e.Leclerc blízko Quimperu, kde doplňujeme zásoby a tankujeme naftu a pokračujeme večer ještě kousek dál. Na spaní jsme si dle P4N vybrali místo – parkoviště u univerzity ve Vannes. Nikdo tu večer není a je absolutní klid. Večer v dusnu sedíme venku na obrubníku a diskutujeme, než přijde bouřka. V noci to burácí celkem často.

12. 6. 2025 čtvrtek (15. den)

Dnešním záměrem je pokračovat na východ, zastavit se v městečku Vitré a následně navštívit město Fougeres. Dnes bychom se také měli rozloučit s Juránkovými. Ti nám ráno sdělují, že do Vitré už nepojedou, jejich další cíle budou více na jihu a byla by to pro ně zajížďka. Po 14 dnech se tedy loučíme a pokračujeme dále sami. Do Vitré je to asi 2 hod. jízdy. Vybrané parkoviště na okraji města je bezplatné a do centra je to cca 15 min. pěšky. Byly jsme tu kdysi před 20 lety a už jak se blížíme k centru, rozeznáváme známé obrysy hradu a středu města. Přicházíme z vrchu, přes nadchod nad nádražím a zíráme pořád do dálky, což se stalo osudným Reně při závěru sestupu z nadchodu. Podcenila-neviděla poslední schod, špatně došlápla a zřítila se k zemi. Má natlučené koleno a to může být pro chození po městě problém. Město Vitré nezklamalo, navštívili jsme hrad, kostel Eglise Notre Dame a Saint Martin, prošli historický střed města a našli historický, kultovní, ostrovní dům č. 13, který jsme si fotili již 21 lety.

Sešli jsme pod hrad, kde nevěřícně zíráme na tu scenérii – vstupu do historické části města s domy, které tu stojí již stovky let a klidně by mohly sloužit jako kulisy třeba pro natáčení filmu 3 mušketýři. Pomalu se vracíme k autu, Rena si vaří kávu a následně vyrážíme směr Fougeres.

Zde parkujeme celkem blízko centra na parkovišti pro obytňáky (WC a výlevky k dispozici), které je placené, v automatu platíme 6,50€/24 hod. a jdeme do města. Lákadlem je zde rozsáhlý hrad, či spíše město za hradbami. Platí se sem vstupné 10€, dostáváme znovu sluchátka s komentářem a vyrážíme.

Návštěva tohoto místa opravdu stojí za to! Vracíte se tu do historie. Prohlídka celého areálu s výstupem na několik věží, se shlédnutím projekce v jedné z věží zabere celkem dost času, ale to je správné. Je třeba si to tu užít. Ovšem postupem času si to Rena už moc neužívá, neboť nabourané koleno postupně vypovídá službu a některé výstupy tedy už vynechává. Po opuštění hradiště se pomalu parkovými úpravami města došouráme k autu a pro dnešek nám to stačí.

13. 6. 2025 pátek (16. den)

Tak následující 2 dny slouží už jen pro přesun domů do ČR. Vyrážíme směr Paříž, zatím dle navigace s vyloučením placených úseků, od Paříže už chceme použít dálnici. „Odsejpá“ to celkem pomalu a do Paříže je to ještě lán cesty. K Paříži se dostáváme až kolem 14:00 hod. a asi bylo chybou, že jsem si včas v navigaci nezadal dále už i placené úseky. Navigace nás vedla přes Paříž a to nebylo zrovna v pátek odpoledne to nejšťastnější řešení.

Stojíme pořád v kolonách, venku je přes 30°C, blázni na motorkách a kolech jezdí zleva, zprava, celkově docela psycho. Strávili jsme zde 2,5hod. a byl jsem rád, že jsme z toho vyvázli bez škrábnutí a že jsme v tom neustálém stání a popojíždění nezavařili motor. Takže teď už v podvečer pokračujeme na severovýchod směrem k hranici s BRD. Přemýšlíme, kde budeme spát, zdálo se nám vhodné někde po přejezdu hranic poblíž Saarbrückenu, ale místa jsou tam dle P4N nevábná, nebo vzdálené od dálnice. Volíme tedy štelplac ještě na francouzské straně v městečku Hombourg Haut, který je kousek od dálnice, je pěkný, upravený a je zdarma. Vše by bylo fajn, kdyby ovšem v noci mezi 2.-4. hod. neřádili (hluk, zpěv) nedaleko nějací opilci.

14. 6. 2025 sobota (17. den)

Ráno po snídani před odjezdem se jenom zbavíme „šedé vody“, natankujeme na nedaleké pumpě naftu a vyrážíme na cestu domů.
Ještě nás čeká průjezd kontrolním stanovištěm na vstupu do Německa, který je ale bez problémů a následuje cca 500 km přejezd Německem. Jedna vtipná historka cestou: když jsme zastavili na jednom z odpočívadel, vyrazil jsem na WC a použil záchodovou kabinku. Po chvilce se z vedlejší kabinky ozval ženský hlas – nějaký německý pokyn. Trochu mě to zarazilo, ale hned jsem si uvědomil, že někdo vedle má s sebou mobil a nevypnul mobilní aplikaci – navigaci. Následně mě ale odbouralo to, že z kabinky na druhé straně se ozvalo česky „pokračujte na severozápad“!

V 16:40 dojíždíme do ČR, v Nýřanech na tank ONO dotankujeme naftu a do setmění jsme doma v Brně.

Závěr

Co napsat závěrem: úspěšná dovolená, plná zážitků, bez komplikací a nepříjemných událostí. Auto se osvědčilo, vše fungovalo, jak má, s ničím nebyl problém. Francie znovu prokázala, jak je připravená na tento způsob cestování a i to, jak jsou některé municipality velkorysé, když tomuto způsobu cestování poskytují služby zdarma. Za to jim patří velké díky! I Frantíci se vylepšují: všude, kde jsme to potřebovali, se šlo domluvit anglicky, byli na nás příjemní, a tak jsme se cítili dobře. I my jsme se snažili chovat ukázněně, nikde po sobě nenechávat nepořádek a ctít dopravní předpisy. Po loňské mastné pokutě, která přišla dodatečně domů, jsem se tedy opravdu snažil!

Silver On The Road

17 dnů po Francii – zámky na řece Loira a jižní pobřeží Bretaňe