Železný střed zeleného srdce Rakouska

První a prodloužený červencový víkend lákal k nějakému výjezdu, nejraději někam do hor – i když vzhledem k ostatním povinnostem jsem část soboty musel oželet. Volba tentokrát padla na Štýrsko a Ennstálské Alpy. V plánu bylo jednak zdolat nejvyšší vrchol horského hřebenu Eisenerzer AlpenEisenerzer Reichenstein (2150 m.n.m) a poté si odpočinout u jezera Leopoldsteiner See.

Cesta

Vyrazili jsme v sobotu odpoledne – cesta není dlouhá, z Brna je to k cíli něco málo přes 300km, navíc většina cesty vede po dálnicích a rychlostních silnicích – rakouskou A5 do Vídně, pak kousek po A2 a nakonec po S6 směr Bruck an der Mur. Skutečně kritickým místem na cestě je pak jen úsek k rakouským hranicím z Brna.

Cesta ale uběhla rychle a bez dopravních komplikací. Krátce po osmé hodině večerní jsme zaparkovali na parkovišti na konci cesty, ideálním výchozím bodem pro zamýšlenou túru. Parkoviště je mírně z kopce a poprvé jsem litoval, že nevozím i klíny. Vyrovnat vestavbu dalo docela dost práce a bylo to daleko od ideálu. Na parkovišti jsme v noci byli sami, jen vedle stálo opuštěné zaparkované osobní auto. Byl zde naprostý klid, s kulisou bublajícího horského potoka a jediným světlem v noci bylo naše auto a měsíc. Dokonce zde nebyl ani signál mobilních operátorů.

Parkoviště i cesta je spíše vhodná pro vestavby, ale myslím, že by se sem dostal i polo-integrál, výsek kolem cesty by měl být dostatečný i pro alkovny. Jen v případě, že se setkáte s protijedoucím autem, mohou být problémy. Proto je vhodné přijet až pozdě odpoledne, ideálně kolem té osmé večerní – to už budou auta denních návštěvníků pryč. A odjíždět až tak po šesté večerní, kdy zase nikdo nepojede opačným směrem. Při parkování myslete i na ostatní a snažte se parkovat tak, aby se dalo projet a zabrali jste co nejméně místa.

Tip: po lesní cestě lze pokračovat k restauraci Hirn Alm, kde je parkoviště v rovině a navíc obklopené kopci. Je zde ale zákaz vjezdu – cesta je označená jako lesní. Ale přes den sem auta běžně jezdila a parkovala a nejednalo se o hosty menší resturace – ta byla prázdná.

Ráno se ale parkoviště zaplnilo a krátce po sedmé bylo plné. Není divu, výšlapy odsud jsou náročné a vezmou celý den. Navíc byla neděle, kdy lze očekávat více turistů. Zaplněné bylo i parkoviště u Hinter Alm – přesto jsme na túře moc lidí nepotkávali, naprosté většina asi skončila u jezera Krumpesee.

Výstup na Eisenerzer Reichenstein

První část cesty vede převážně lesem a končí v horské dolině u jezera Krumpensee (cca 1450 m). Tahle část je zvládnutelná i s menšími dětmi. Po cestě lze vidět menší vodopády a nahoře si užít doliny – pasou se zde krávy, na svazích jde vidět kamzíky.

Druhá část, cesta 605, pak vede do průsmyku Reichenhals (cca 1750 m) a je už náročnější. Třetí, poslední, pak na náhorní planinu hory a pak přímo na vrchol. První polovinu se jde kamenitým polem se zbytky sněhu. Asi je vhodné tuhle část zvolit i na pro cestu nazpátek, my ale po cestě 689 obešli celou horu a sestoupili zpět do horské doliny s jezerem. Tahle část je dost náročná, vede skoro celá kamením a navíc byla přerušena ledovco-sněhovou plotnou, kterou bylo nutné obejít.

Tahle trasa a se všemi přestávkami trvala téměř 11 hodin. Výstup z 850 do 2165 metrů je náročný, je to čisté převýšení 1315 metrů a celkově se nastoupá téměř 1500 výškových metrů a stejně náročný je sestup. Délka trasy je dle map přes 16 km (okruh) – ale určitě se našlape více, nejde jít přímo po cestě a jak jsem již napsal, i v červenci bylo nutné se vyhnout sněhovým polím. Důležitá je též zásoba vody, na cestě je jen jedna menší chata u Krumpensee a pak až chata na vrcholu – 2l na osobu by měly být dostatečné. Nepočítejte s tím, že by se dal okruh zvládnout ze méně než 8 hodin.

Odměnou za námahu jsou pak až kýčovité obrázky alpské přírody – zeleň byla sytě zelená, kvítka hrála všemi barvami a po modré obloze občas plul nějaký ten bílý mrak.

Z vrcholu se pak nabízí výhled na část ohromného povrchové dolu na železnou rudu, který dominuje okolí městečka Eisenerz. Je zkrátka obrovský.

Po návratu z výletu přišla vhod sprcha a v autě a poté následoval přesun na další parkovací místo.

Servisní místo ve Vordernbergu

Po cestě jsme se zastavili v Vordernbergu, kde je pěkné servisní místo. Je zde možné zdarma vypustit vodu, WC a vysypat odpadky, pro děti je tady hřiště. Jedinou zásadní nevýhodou je blízkost silnice B115. Voda a elektřina je shodně za euro – voda za tuhle cenu proudí 10 minut, elektřina pak osm hodin. Takže plný servis s dobitím baterii přes noc zde vyjde na dvě eura.

Vyhlídka nad Eisenerz

Po cestě je dobré se také stavit na vyhlídce na lom – je tady průsek, kterým lze lom vidět, včetně obrovských aut. I když byla neděla, práce tady nestála a auta vozila rudu a stroje buráceli. Jen je škoda, že je místo už dost zarostlé a tak třeba město v údolí i výhled na zapadající slunce je skryto za hradbou stromů. Podobně ani lom neuvidíte celý, z laviček se vám otevírá jen jeho malá část.

Jezero – Leopoledsteiner See

Parkování u jezera lze nalézt na Park4Night, je to docela profláklé místo, neboť mimo výletníků je využíváno i nadšenci do ferrat – na hoře nad jezerem je ferrata císaře Františka Jozefa. Parkoviště je celý den na slunci, takže majitelům solárů se zde elektřina bez problému během dne dobije.

Kousek dále a vedle jezera je denní parkoviště, ale placené – se zákazem stání obytek přes noc. takže tam nemá cenu ani jezdit, navíc je to stejně pár kroků. Poutače kolem parkoviště upozorňují, že se chystá další zvelebení místa a přibudou zde i sanitární vybavení – zájem lezců je asi velký. I během našeho pobytu tady bylo dost aut s posádkami tohoto zaměření.

U jezera se nabízí cca 4km okruh, který lze zvládnout do hodiny, na východním konci jezera je pak kamenitá pláž a voda vybízí ke koupání. Nedá se ale označit za teplou, na začátku července byla spíše snesitelně chladná.

Takže po cca třech a půl hodinách jsme se vrátili k autu, udělali si oběd a odjeli směrem na prohlídku města Eisenerz.

Eisenerz

Tohle horské a důlní město si zachovalo alespoň historický střed, kterému dominuje náměstí a pak opevněný kostel. Přístupný zdarma. Nad tím vším ční jak pyramida již zmíněný povrchový lom/důl. Procházka zabere něco málo přes hodinu.

Stellplatz Eisenerz

I tady je stellplatz se servisem, opět jedno euro za 10 minut vody a 8 hodin elektřiny. Je to na poměrně klidném místě mimo hlavní silnici, vedle plaveckého areálu. Na rozdíl od Vordernbergu zde stojí tři auta (tam bylo prázdno) – ale místa je tady dost i pro další. Mezi zaparkovanými auty je jeden unikát – nákladní auto s přívěsem.

A pak už jen zpátky, počasí se začalo zhoršovat, zkoušíme ještě navštívit Lunzer See po cestě zpět přes Alpy (jinou cestou, než jsme přijeli, takže končíme na A1), ale počasí je takové uslzené a k procházkám neláká.

Závěr

Je to méně populární oblast, nabízející skvělé možnosti stání pro obytná auta, pěkné výlety do okolních hor a bezproblémový servis minimálně na dvou místech podél silnice B115 procházející celou oblastí. Tato dvě místa jsou ve všech běžných kempařských aplikacích, včetně P4N, tak by je neměl být problém najít. Jezero bývá asi teplejší, letošní studenější květen a červen tomu asi nepomohl.

Zanechat odpověď

Vyplňte detaily níže nebo klikněte na ikonu pro přihlášení:

Logo WordPress.com

Komentujete pomocí vašeho WordPress.com účtu. Odhlásit /  Změnit )

Google photo

Komentujete pomocí vašeho Google účtu. Odhlásit /  Změnit )

Twitter picture

Komentujete pomocí vašeho Twitter účtu. Odhlásit /  Změnit )

Facebook photo

Komentujete pomocí vašeho Facebook účtu. Odhlásit /  Změnit )

Připojování k %s