Na střeše Apenin, kde se psala historie

Nijak se netajím tím, že si pročítám zážitky jiných cestovatelů – ostatně proto jsem si dal dohromady i seznam blogů a čerpám z nich inspiraci. Když se pak naskytne příležitost nějaké vytipované místo navštívit, využiji ji. To se stalo i loni při cestě Itálii, kdy jsme z historické Sieny zamířili na Gargáno. A na trase leželo pohoří Gran Sasso a město L’Aguilla. O Grand Sasso jsem si četl tady a chtělo se mi to místo poznat. A tak se zamířilo do hor.

Příjezd

Už příjezd do parku je ohromující, Přijížděli jsme za tmy, po silnice SS17bis, a po projetí městečka Paganica se po chvíli za zatáčkou objevila osvětlená kaple se skálou, do které silnice mizela. A jak se blížíte, tak místo aby jste do skály narazili, tak se silnice stočí do tunelu a skalou vás provede. Impozantní, ve tmě o to více. O toto místo přijdete, pokud nebudete šetřit a pojedete po dálnici A24 – ta vás vyplivne na sjezdu Assergi a tuhle nádheru tak minete.

Neměl jsem čas fotit, věnoval jsem se řízení a zbytek osádky klidně spal, tak jsem si noční fotku půjčil z tohoto webu:

Výjezd až nahoru, na Campo Imperatore, trvá dlouho, ale jakmile jste nahoře, otevře se pod vámi údolí s tisíci světel z domů a nad vámi hvězdné nebe a ticho. Koncem října jsme tam už byli sami. Místa na parkováni habaděj. Vlastně si můžete vybrat, na úrovni lanovky je parkoviště pevné, směs betonu a asfaltu, pod lanovko pak jen zpevněné a kamenité. Parkoviště je ve výšce 2.120 metrů nad mořem, tak nebuďte překvapení, pokud se vám nafoukne zabalený vakuovaný chleba a nebo jogurty koupené v supermarketu dole.

Tahle horská planina je pustá, ale najdete zde:

  • konečnou stanici lanovky
  • observatoř
  • zvonici/kapli
  • rozpadající se budovu hotelu
  • lyžařské sedačkové lanovky (v zimě se tady lyžuje a funguje menší lyžařský areál

Nahoře

A ráno to bylo ještě lepší, hory kolem jsou kouzelné a zcela jiné než Alpy či podobně vysoká pohoří. Zvládly jsme ale jen výstup na Monte Aquila do výška 2.494 metrů, i když skupina italských turistů nás přesvědčovala, ať se pokusíme i o nejvyšší vrchol Apenin, CornoGranda – Vetta Occidentale. Ten sahá až do výšky 2.912 metrů a je vážně impozantní.

Nám ale zdolání Monte Aquila stačilo – na jedné straně rozedrané italská krajina deroucí se k moři, které se zdálo docela blízko, na druhé hory. A ticho, kopce jsme měli prakticky pro sebe.

Poté jsme se přes sedlo Sella di Monte Aquila dostali na cestu k rifugio Duce Degli – chata už byla zavřená, takže se dalo posedět jen venku, krátký výšlap na Monte Portella a návrat k autu. Mimo nás zde bylo sice pár aut, ale jinak prázdné a pusto. Bufet u lanovky byl ale otevřen, takže jsem si dali alespoň kávu a pozorovali Italy. Lanovka sice byla v provozu, ale většinou jezdila prázdná.

A k večeru se zavřela stejně jako bufet a nám zase zbyli hory pro sebe a možnost udělat si výlet do kopců k zapadajícímu slunci. To zapadá do okolních hor a připravilo nám pěkné divadlo barev a stínů.

Mimo budovy lanovky a observatoře byla na této náhorní rovině ještě zvláštní červené stavba, bývalý hotel, nyní se rozpadající se známkami toho, že ho někdo chce zachránit. Chodil jsem kolem té stavby a něco mi pořád říkalo, že tuhle stavbu jsem už někde viděl. Viselo mi to v hlavě i po návratu a nakonec mi to došlo. My jsme vážně na tom místě. Na kterém?

Historie – tady byl Mussolini

Zde byl internován musollini po svém svržení v roce 1943 a „zachráněn“ německými výsadkáři při docela unikátní „záchranné“ akci. A ten hotel je na mnoha fotkách u článků, které tuhle akci popisují. Škoda jen, že dnes vypadá, jako kdyby ta akce byl poslední okamžik, kdy byl udržován.

Více o akci si lze přečíst třeba tady: http://lideazeme.reflex.cz/clanek/mussoliniho-utek-z-vezeni#

L’Aquila

Dole pak čekalo město – zničené během zemětřesení a doposud s viditelnými jizvami, které se opravují. Jsou zde ještě bloky popadaných domů a bloky domů stáhnutých železech. Uplynulo 10 let a město ve svém centru stále působí pochmurně a v některých místech jakoby se zastavil čas. Nové domy rostou hlavně kolem centra – a tam je i živěji. Nevím, zde to mají jako kulisu pro turisty či zajímavost, ale na budově místního kina visel program z dubna roku 2009 – ale tak nějak málo vybledlý, jak by deseti letům odpovídalo.

Ale spousta domů je už opravena. A je tady servis i parkování pro obytky zdarma – vypůjčil jsem si fotku z google, neb jsem na místě samotném zapomněl fotit. Zároveň je to dobré místo pro zaparkování bydlíka a výšlap po městě. Fotky se nelekněte, takhle plno tam rozhodně nebylo, mimo nás tam na podzim stála snad jedna obytka a parkoviště je vážně velké.
Víko od kanálu je nutné zvednout, pak se do něj vyprazdňuje jak šedá voda, tak WC, voda na stojanu je pitná a místní si tam plní své lahvičky na pití – ta je prý místní a velmi dobrá, ostatně pramenů je zde dost a vody také:

Závěr

Do téhle oblasti se ještě určitě rádi vrátíme, ostatně hory nás táhnou více než moře. Na podzim zde bylo nádherně a navíc jsem si trochu rozšířil své jazykové obzory – nějak jsem měl zafixováno, že Aquila = voda, ale je to ve skutečnosti orel. Ale bylo tady krásně. Při delším stání na Campo Imperatore by asi nebyl problém domluvit se na přípojce elektřiny a nějaké to vodě – obsluha na baru byla velmi přátelská. My zde stáli jen dvě noci a tak jsme se zásobami vody ani energie problém neměli, v noci teplota padala k nule, tak bylo nutné občas přitopit. Horské cesty jsou v dobrém stavu, jen občas je nutné dát přednost stádu krav.

Zanechat odpověď

Vyplňte detaily níže nebo klikněte na ikonu pro přihlášení:

Logo WordPress.com

Komentujete pomocí vašeho WordPress.com účtu. Odhlásit /  Změnit )

Google photo

Komentujete pomocí vašeho Google účtu. Odhlásit /  Změnit )

Twitter picture

Komentujete pomocí vašeho Twitter účtu. Odhlásit /  Změnit )

Facebook photo

Komentujete pomocí vašeho Facebook účtu. Odhlásit /  Změnit )

Připojování k %s