Začátkem srpna letošních prázdnin se tak nějak sešlo několik věcí neplánovaně a výsledkem bylo rozhodnutí projet si během pár dnů pár míst na Slovensku. Dlouho jsme tam nebyli, předpověď počasí vypadala lépe než ta pro Českou Republiku a nebo Rakousko a nikam dále se to na těch pár dnů nevyplatilo. Takže nakonec jsme v sobotu po poledni vyrazili. Prvním cílem byly Súľovské skály. Tohle místo leží kousek od hranic s ČR a pokud pojedete přes Valašské Meziříčí a Rožnov pod Radhoštěm, uvidíte je poprvé v plné kráse před mostem přes řeku Váh:
Zaparkovat jde u obce Súľov, je zda placené parkoviště ještě před příjezdem do obce a pak i v obci. Auta platí €3 a pokud máte klasický obytný vůz, je to nejlepší volba. My zaparkovali zdarma na cestě k restauraci-hospodě Koliba pod skalami. Pro vestavbu to ještě jde, ale najít volné místo, zejména v sobotu o prázdninách, nebylo jednoduché. Nakonec se podařilo.
Poté jsme se vydali zpět po žluté k parkovišti a od něj zase nahoru po zelené k Suľovskému hradu. Cesta občas vyžaduje trochu fyzické zdatnosti – první zkouškou je samotný výšlap od parkoviště na hřeben, cesta po hřebeni k hradu je občas zpestřena pomocnými železnými úchyty. Je dobré si vzít s sebou dostatek vody a nějaké to občerstvení, po cestě žádná chata či bufet není – nejblíže skalám je již zmíněná Koliba pod skalami.
Samotný hrad stojí za delší zastávku a lze si jej prolézt. Moc z něj nezbylo, ale výhledy jsou nádherné. Alespoň se člověk nabije energií na sestup k rozcestí Luka pod hradom, který je docela strmý, železné zábradlí už má své nejlepší časy za sebou a terén je občas dost kluzký.
Z rozcestí se lze vrátit zpět, my si ale okruh prodloužili po červené až na rozcestí Sedlo pod Bradou a pak Pod Rohačom. Nabízí se zde výhledy do údolí, ale ty jsou již dost zarostlé. Stejně jako Obrovská brána, která je na žluté, vracející nás zpět k autu. Bránu lze najít na různých fotkách v průvodcích, fotky byli zřejmě pořízeny kdysi dávno. Dnes jsou původní nízké stromky vysokými stromy a impozantnost brány tak trochu zakrývají.
Sestup po žluté od Obrovské brány byl dost strmý, naštěstí to bylo dolů jen pár desítek metrů. I tak, s dětmi tady pozor.
Protože jsem přijeli až odpoledne, tak jsme se vraceli k autu kolem sedmé a mohli si tak užívat zapadající slunce.
Na placeném parkovišti a snad i u zmíněné koliby by šlo přenocovat (u koliby ale není moc rovných parkovacích míst), my zde ale nespali a namířili si to do Malé Fatry, na parkoviště Štefanova.
Tipy na výlety v Suľovských skalách s podrobnými popisy lze najít:
Silver On The Road 