Před nedávnem na All4Camper vyšel článek Kempování u vznášejících se klášterů v Řecku. Mimo jiné radí spojit návštěvu s pobytem u mořem, neboť kláštery jsou zhruba v polovině mezi Egejským a Jónským mořem. Sice to není slibovaných 120 km, ale o fous více, ale bylo by škoda k moři pospíchat. Od Jónského navíc děli kláštery masiv hor (od Egejského také) a Google navigace je sice schopna vás přes ně vést, ale já to zkusil a vracel se.

Cesta od klášterů Meteora

Navigace nás vedla nejkratší cestou přes hory. Ale ze široké silnice se stala užší a pak ještě menší, povrch se z hladkého asfaltu změnil na rozbitý, poté zmizel i ten a zbylo jen kamení a nakonec jen uježděná cesta vhodné snad pro velmi výkonnou a malou čtyřkolku a psychicky velmi odolnou posádku. Protože jsme tyto podmínky nesplňovali, museli jsme cestu přes hory vzdát a vrátit se. Celý masív , jehož vrcholky šplhají k 2000 metrů, jsme pak objeli po normální silnici, poté kus po dálnici A2 – platilo se pár eur na branách.

A kam jsme to vlastně jeli? Ke klášteru Kipinas. Jak jsem již zmínil, jeli jsme po dálnici A2, tu jsme opustili u sjezdu na Ioianninu, ale vydali se na druhou stranu, přes divoké údolí řeky Arachthos a pak vzhůru do hor.

Cesta stoupá a občas se její povrch změní z asfaltu na uježděnou hlínu, projet jsme museli i přes popadané kamení či stádo krav. Kamení tedy nebylo moc, úsek navíc nebyl dlouhý a obytka tudy v pohodě projede. Ostatně na konci výletu, na malém parkovišti pod klášterem, dojel i velký obří bus se školní výpravou.

Klášter Kipinas

Svatý klášter Kipinas doslova zařezaný a zabudovaný do okolní skály, je jedním z nejkrásnějších a nejpůsobivějších řeckých kostelů.
Byl postaven v roce 1212 pod pečlivým dohledem metropolita v Artě, Serapheima Xenopoula, a zasvěcen Panně Marii. Po 800 let své existence hrál klášter důležitou roli, působil jako tajná škola během turecké okupace i jako skrytý arzenál během řecké revoluce a následujícího osvobozování.
Památky na tuto dobu lze dodnes najít – například dřevěný most, který lze stále zdvihnout stejně jako před staletími, několik vzácných fresek a v knihovně i historické dokumenty.
Dalším zajímavostí je existence vchodu do jeskyně v jeho zdech. Nachází se ze dřevěnými dveřmi, ale návštěvníci kláštera se mohou vydat dovnitř. Uvnitř lze najít krápníky i malé vodní plochy – vědci se domnívají, že pod základy kláštera teče podzemní řeka.
V obytných prostorech kláštera je pak původní nábytek a z oken-okýnek nádherný výhled na okolní kopce a údolí.

Klášter je přístupný zdarma, ale je nutné si vyzvednout klíč v malé kavárničce ( ‘kafeneio’ ) na silnici těsně před klášterem, respektive jak končí poslední domky vesnice. My měli štěstí, těsně před námi přijela školní výprava, který si klíč vyzvedla a do kláštera nás tedy pustila, bez nutnosti ten klíč pak vracet.

Kamenná vesnice Kalarites

Kousek od kláštera, na rozpadající se silnici vedoucí nikam, se nachází kamenný městys či vesnice Kalarites – pěkně nahoře, na svahu hory, s výhledem na silnici v údolí. Obývají ho necelé dvě stovky obyvatel, v provozu je zde ale i ubytovna a hospoda. V ní jsme si dali kávu a nejmladší limonádu a mohli být svědky asi typické scenérie – místo fotbalu zde v televizi běžel přenos politické debaty z Athén, pečlivě sledované starším mužem u vedlejšího stolu. Anglicky tady nikdo neuměl, my zase řecky, ale nějak jsme se domluvili jak na kávě s mlékem, tak na vychlazenou kolu. Ta kulisa hostince a prodejny smíšeného zboží v jednom byla úžasná.

Do hostince také během naší návštěvy dorazila školní výprava, se kterou jsme se potkali už při prohlídce skalního kláštera. Autobus museli, stejně jako my, nechat stát na záchytném parkovišti před osadou – ulice zde byli jen pro pěší.

Kde stát

V téhle oblasti nejsou kempy. Ale místa na parkováni i větší obytky se vždy najdou. Ať již na záchytných parkovištích před vesnicemi (jsou převážně pro místní, ale prakticky prázdná), tak například i pod zmíněným klášterem. Oblast je ještě dost turisticky nepolíbená, ve stoupáních od Arachthosu si na nás počkala policejní hlídka, zajímalo je, co tam vlastně hledáme. Spíše zvědaví, než přísní. Doporučuji natankovat plnou nádrž po sjezdu z dálnice, pumpy v oblasti moc nejsou a cesty jsou strmé a šplhají se do pěkných výšek – a tím i spotřeba.

Co dále dělat

Z Kalarites jde ještě pokračovat dále až na konec klasické cesty, kde se otevírají výhledy z hor a na hory – viz recenze na Park4Night.

Taky jsou zde možné túry, například mezi Kalarites a Syrrako.