První polovinu údolí jsme si již kdysi prošli. Jednalo se o úsek od Bílku k zřícenině hradu Sokolov. Nyní jsme si i prošli druhou část. Ideálním výchozím bodem je pak malé parkoviště u chaty Doubravka. To bylo nyní prázdné a tak se tam dala strávit i klidná noc s vestavbou – vejde se ale i větší obytný vůz. V sezóně to může být jiné a tohle parkoviště obsazené hosty.

Místo není zcela rovné, mírně se zvažuje, v horní části je ještě jakžtakž – stačilo vyrovnat pomocí vzduchových měchů. Případně použit klíny.

Výhodou je pak vstup na naučnou stezku Údolím Doubravy prakticky co by kamenem dohodil. Z parkoviště je to doslova pár kroků. Díky bohatějším dešťovým srážkám je i tok Doubravy nyní mohutnější než obvykle a tak nabízí pohledy na peřeje razící se cestu skalnatým okolím. Výšlap na Čertův stolek za moc nestojí, není toho moc vidět. Zato výhled na opačné straně stojí za to – i když cesta na vyhlídku za zříceninou hradu Sokolov je trochu náročnější.

Tip na výlet

Zaparkovat lze i v Bílku. Je to sice blíže silnici č. 345, ale pořád relativně v klidu. Odsud doporučuji vydat se po zelené podél vlastního údolí a udělat si odsud odbočku na již zmíněnou zříceninu hradu Sokolov a vyhlídku. Poté se vrátit na cestu a pokračovat až k chatě Doubravka. Teprve zde sestoupit do údolí a proti proudu se vydat zpět k Bílku. Nabízí se lepší pohledy a cesta je i pohodlnější – odpadá výstup od mostu k zřícenině – i když zdatnější mohou prozkoumat Čertův stolek. Cesta zahrnuje i kovové chodníky a schody, vyžaduje menší opatrnost.

Celý okruh měří cca 7 km a se zastávkami jej lze zvládnout za zhruba 3-4 hodiny Tedy vhodné na půldenní výlet. Fotit a dívat se je rozhodně na co. Mimo samotnou Doubravu razící si cestu skalami i na zástupce místní flory a fauny. A je jich zde požehnaně.

Celá naučná stezka je doplněna o množství informačních tabulí popisujících jak přírodní původ údolí, tak zachycující i jeho historii. Celá cesta je dobře značená.