Před více jak měsícem vznikl článek Stella Vita – obytné solární auto z Nizozemí na cestě dlouhé 3.000 kilometrů. Končil tím, že studenti se autem vydají na cestu do nejjižnějšího města Španělska , Tarify. A skutečně, i přes počáteční technické problémy s pohonem, tam dorazili – a zveřejnili i fotku z cíle své cesty:
13 zastávek
Na celé cestě bylo naplánováno 13 zastávek, z některých byl pořízen i podrobnější článek:
- Eindhoven
- Zolder
- Brusel
- Paříž
- Le Mans
- Île de Ré
- Bordeaux
- Biarritz
- Zaragoza
- Madrid
- Toledo
- Córdoba
- Tarifa
Na zastávkách se většinou odehrávalo nějaké předvedení veřejnosti, návštěva ambasád a místních úřadů, vynechány nebyly ani univerzity v Bruselu, Paříži a Madridu.
Po cestě se vyskytly technické problémy, vlastně první část cesty absolvovalo toto obytné auto na přívěsu a závěr cesty také. Podle předběžných zpráv bylo z plánované 3.000 dlouhé cesty na vlastní ose ujeto necelých 2.000 kilometrů. Ani to ovšem nebránilo tomuto prohlášení vedoucího týmu:
„Věříme, že přechod k udržitelné budoucnosti může a musí být proveden rychleji, Jsme o pět až deset let napřed před průmyslem, abychom ukázali, co je technicky možné. Během naší cesty jsme se snažili inspirovat co nejvíce lidí. “
Celou cestu si lze projít na stránkách projektu: https://vita.solarteameindhoven.nl/tour
Videa lze nalézt na kanálu týmu: https://www.youtube.com/user/SolarTeamEindhoven/videos
Komentář
Co je ale na celé akci zarážející je skutečnost, že soudě dle kusých zpráv to aut vlastně nezanedbatelnou část cesty (o něco málo více jak třetinu) jelo na podvalu místo na svých vlastních kolech. Vzniklo pár propagačních videí, proběhlo pár setkání a možná o něco více lidí věří, že tohle je cesta.
Nemohu být tak optimistický jako výše citovaný manažer týmu. Cestu bych spíše popsal jako selhání – třetina cesty na přívěsu, celý tým v doprovodných vozidlech, takže při přesunech se spotřebovalo tolik energie a vypustilo tolik CO2, že by možná normální výlet v pár půjčených obytných vozech vyšel lépe. Určitě by byl rychlejší – a pohodlnější, s topením, teplou vodou a bez nutnosti rozkládat solární panely a provádět rozborku kol. Či bez nutnosti helmy při jízdě.
Aby to celé fungovalo, jak si studenti představují, tak by bylo nutné podstatně zvýšit kapacitu akumulátorů a zároveň snížit jejich cenu a hmotnost. Nic z toho v dohledné budoucnosti nehrozí a o nic z toho se ani nepokusili. Dále by bylo nutno citelně zvýšit výkon solárních panelů – a opět, v tomto projektu o tohle nešlo. Naskládat existující součástky a doufat, že z 1+1 se vyklube něco jiného než dvojka je spíše znakem ignorování současného stavu techniky než inovativním počinem – ošizená konstrukce obytného auta to změnit nemůže.
Stačí si porovnat tuto cestu s jinou, byť asi v tomto videu náležitě přibarvenou – bez podpůrného týmu, bez potřebné infrastruktury, s primitivním nářadím a s velkou dávkou odvahy a odhodlání takhle nějak začala cesta spalovacího motoru:
Silver On The Road 