Majstorska cesta – nejkrásnější panoramatická silnice v Chorvatsku

Upozornění

jedná se o silnici, která nemá klasický pevný povrch. Vestavby a kempovací dodávky mít problém asi nebudou, u delších obytných aut je nutno zvážit vlastní schopnosti, nad 7m délky se cesta nedoporučuje

Převážná část informací v článku i fotografie jsou s laskavým svolením převzaty ze slovinských stránek Pag.si, z článku Majstorska cesta, najlepša panoramska cesta Hrvaške

Zkušenosti – Michal Přikryl:

Pro obytné vestavby a menší auta je to v pohodě. Ale i s našim 6 metrem jsme museli některé serpentiny najíždět na několikrát. Sjízdné je to v pohodě bez 4×4. Ovšem za předpokladu, ze je sucho a netečou tam potoky vody. Cesta je místy dost vymletá, takže pro břichoplaze to moc není. Potkali jsme Němce jak na “skovém” Mercedesu sbíral plastový kryt motoru a část předního nárazníku. Chce to i opatrně na brzdy, pokud nemáte možnost redukce či motorovou brzdu, tak opatrně a pomalu.

Dle místních je situace v létě lepší než na podzim, zimě a na jaře. Jakmile je nahoře sníh nebo hodně prší, tak jsou sesuvy kamení a cesta je hodně vymletá

Jedna z nejvíce fascinujících silnic v Chorvatku není kupodivu příliš známa a přitom nabízí jedny z nejkrásnějších scenérii a výhledů, které lze v této přímořská jadranské zemi nalézt. Její délka je 41 km, zčásti s pevným a z části s makadamovým povrchem. V Chorvatsku je tato cesta s číslem 547 na seznamu kulturního dědictví a to od roku 2007.

A to nikoliv náhodou. Cesta spojila Dalmácii se severní části Chorvatsko a na svou dobu se jednalo o technický div a symbol pokroku. Projektanti a stavitelé se před téměř dvěma sty léty utkali s přírodou i možnostmi tehdejší techniky a stvořili jednu z nejkrásnějších horských cest v Chorvatsku.

Historie

Vídeň a Zadar, respektive celou jihochorvatskou oblast, spojovala na začátku 19. století extrémně dlouhá cesta. Obchod i komunikace byly obtížné a zdlouhavé. Proto se v roce 1819 ve Vídni rozhodlo vybudovat silnici přes pohoří Velebit, z vesnice Sveti Rok do Zadaru. Náročné práce začaly v roce 1825 a do roku 1827 byl postaven 24 km dlouhý úsek z Obrovce přes Podprag, Vrchprag a Kraljičina vrata do sedla Mali Alan. Druhou fází výstavby byl úsek Lika, dlouhý 17 km z Mali Alan do obce Sveti Rok. Rychlost stavby?  Jeden centimetr za hodinu, 488 metrů za měsíc, 5.8 kilometru za rok. Silnice byla celá dokončena a slavnostně otevřena v roce 1832 .

Stavitel, Josip Kajetan Knežić, napřed roky plánoval a pak sedm let stavěl. Vedl trasu cesty po strmém svahu četnými serpentinami. Nepříznivé podmínky vedly k vysokým finančním nákladům i těžkým pracovním podmínkám. Stavitelé bez pomoci dnešních stavebních strojů proráželi obrovské horské stěny, lámali obrovské kamenné stěny, vedli trasu extrémně strmými roklemi, museli stavět mocné opěrné zdi a zábrany z obrovských kamenů . Pro připomenutí, dynamit byl patentován až v roce 1867. Výstavbu stěžovalo i počasí – vítr bóra, zimou i spalující letní slunce. I přes použití poměrně primitivních nástrojů, tedy primitivních z dnešního pohledu, se stavitelům podařilo udržet velmi malý sklon cesty. Největší sklon Majstorské cesty byl v době výstavby jen 5.5 procenta. Kupodivu tato hodnota je i dnes v souladu s předpisy pro výstavbu silnic. I proto se do názvu cesty dostalo jméno „mistr“. Název silnice, Majstorské cesta, pochází z německého slova „meisterstück“, což ve volném překladu znamená mistrovské dílo. Rakouský císař František II. na památku nově vybudované silnice nechal postavit v roce 1832 kapli sv.Františka v Podpragi.  V klasicistním stylu ji navrhl italský architekt Valentino Presani. A tím bylo oficiálně dokončeno budování silnice, která propojila Vídeň a Zadar.

Dalších sto let silnice sloužila jako hlavní trasa, propojila jih a a sever Chorvatska a přispěla k jeho sjednocování. Křižovali ji dostavníky, vyrostly zde strážnice, mýtné stanice, hostince, ubytovny. Ale význam silnice od začátku dvacátého století slábl. Byla postupně nahrazena nejprve Jadranskou magistrálou a následně moderní dálnicí A1. Pohoří lze dnes díky ní pohodlně překonat tunelem Sveti Rok . Ano, název tunelu je zvolen po vesnici, u které kdysi Majstorská cesta oficiálně začínala. A na tuto kdysi rušnou a hlavní silnici, jednu z prvních moderních tepen, se pozapomnělo.

Chorvatská pošta uvedla 8. května 2020 do oběhu nové příležitostné poštovní známky z edice „Evropa – staré poštovní cesty“.  Motivem na poštovních známkách je kaple sv.  Františka na Velebitu podle předlohy barevné litografie na papíře z poloviny 19. století vytištěné v tiskárně Antonelli. Nominální hodnota známek je 8,60 HRK.  Známky byly vydány v aršíku o 12 známkách a chorvatská pošta vydala i poutavou obálku s jednoduchou mapkou cesty.

Znovuobjevení cesty

Majstorske cesty není nutno se bát, je stále dobře sjízdná a je pravidelně upravovaná. Jízda po ní je i přes velký podíl makadamového povrchu vcelku snadná. 

Výchozím bodem je vesnice Sveti Rok. Zejména v létě je dobré vyrazit brzy, pokud si chcete udělat i nějakou vycházku či turu po cestě, vyhnete se tak poledním vedru. Příroda zde nabízí nádherné obrazy a výhledy, které vás nechají beze slov. Neignorujte ale varovné nápisy „Mine – Mines – Ne prilazite“.  Zdaleka ještě nebyly zlikvidovány všechny miny, které zde zbyly z doby chorvatské války za nezávislost, takže se v žádném případě příliš nevzdalujte od samotné silnice a značených stezek!

Postupně vystoupáme až do nejvyššího bodu cesty, do průsmyku Mali Alan, zvaný občas i Mali Halan, do výšky 1.045 metrů nad mořem. Probíhá zde hranice mezi Dalmácií a Likou. A možná se vám scenérie začnou zdát trochu povědomé, zejména pokud jste hltali v dětství příběhy filmového Vinnetua.

Historické ruiny i pomníčky

Podél cesty dýchá historie z ruin ještě z dob Rakousko-Uherska. Jedná se například o pozůstatky hostinců, ve kterých nalézali úkryt před zimou, šelmami i lupiči tehdejší pocestní. Lupiči byli v té době skutečnou hrozbou, o čemž svědčí pomník Francesca Fracasse, který za svou statečnost zaplatil v roce 1851 životem po střetu s 22 lupiči. Pomníček je v italštině. O kus dál je další věnován pistolníkovi Ivanu Zagorcovi, který na tomto místě o 11 let později umrzl. Další jsou z doby nedávné. Podél cesty si všimnete mnoha pamětních desek chorvatským obráncům , kteří na této náročné bitevní linii položili život za své Chorvatsko v devadesátých letech minulého století. Novější, bílá kaple“, která nabízí krásné výhledy na moře, byla také postavena na počest zabitého „Tygra“ (člena speciální jednotky chorvatské armády), Damira Tomljanoviće – Gavrana .  

Vinnetou – zde padl náčelník Apačů

O něco výše než tato kaple, která nabízí krásné výhledy na moře, narazíte na nejznámějšího evropského Indiána, náčelníka Apačů Winnetoua V období od roku 1962 do roku 1968 bylo v oblasti Velebit, Plitvice, Ravni Kotar, Vrlika natočeno asi deset filmů o tomto statečném literárním hrdinovi v německo-jugoslávské koprodukci. Jeho postavu nejčastěji ztělesňoval francouzský herec Pierre Brice, jedny z nejkrásnějších filmových scén si zahrál právě zde, ve stínu mohutných skal Tulove Grede. Mnoho scén ve vineutovkách bylo také natočeno v již dříve zmíněném průsmyku Mali Alan.

Tulove Grede – mýtické skály

Tulove Grede jsou asi kilometr dlouhý, vápencový hřeben. Nejvyšší vrchol šplhá až do výšky 1.120 metrů nad mořem a asi 200 metrů nad silnicí (kde lze zaparkovat), výšlap k nim vezme asi hodinu, ale na výlet kol kolem dokola počítejte asi čtyři hodiny. A stojí za to – výhledy, atmosféra, příroda. Skály jsou fantastickým, jedinečným produktem přírody s velmi snadno rozpoznatelnou podobou – extrémně vysoké pilíře a věže, podél kterých se táhnou dlouhé žlaby. K těmto skalám se vážou různé lidové pověsti . Vylíhli se tam draci a žily v nich neviditelné velebitské víly . Třetí mýtické stvoření v těchto skalách, o kterém se věří, že existuje, je Černá královna, která přinesla neštěstí. Po této mýtické bytosti je pojmenován i horský průsmyk, Královniny vrata – Kraljičina vrata. Impozantní vzhled Tulove Grede vám zkrátka hned ujasní, proč se k této oblasti váže tolik legend a příběhů. 

Cesta pak začne prudce klesat směrem k Zadaru. Na úpatí si pak nenechte ujít kapli sv. Františka v Podpragu. Zaujme svoji poněkud neobvyklou architekturou, s verandami na obou stranách – směrem k moři a směrem k hoře. Narazíte i na kamenné zbytky velmi vzácných domů (četnictvo , hostinec s ubytováním) a je zde i památník na památku básníka Borise Maruna. Následují už jen poslední odbočky, než opustíme Majstorskou cestu, jedenačtyřicet kilometrů dobrodružné historie, která spojovala jih a sever Chorvatska . Před námi se otevřou výhledy na dálnici a divokou krajinu podél Obrovace, kde lze najít další přírodní div, řeku Zrmanja a její kaňon.

Velebit

Velebit je vápencové pohoří v Dinárských horách ležící u chorvatského pobřeží Jaderského moře severně od přístavu Zadar. Pohoří má tvar mohutné hradby táhnoucí se ve směru severozápad – jihovýchod v délce 145 km a rovnoběžně s pobřežím. Nejvyšším bodem je Vaganski vrh ve výšce 1.758 m. n.m.

Úvodní obrázek: Getty

Zanechat odpověď

Vyplňte detaily níže nebo klikněte na ikonu pro přihlášení:

Logo WordPress.com

Komentujete pomocí vašeho WordPress.com účtu. Odhlásit /  Změnit )

Twitter picture

Komentujete pomocí vašeho Twitter účtu. Odhlásit /  Změnit )

Facebook photo

Komentujete pomocí vašeho Facebook účtu. Odhlásit /  Změnit )

Připojování k %s

%d blogerům se to líbí: