Jedna z nejvíce fascinujících silnic v Chorvatku není kupodivu příliš známa a přitom nabízí jedny z nejkrásnějších scenérii a výhledů, které lze v této přímořská jadranské zemi nalézt. Její délka je 41 km, zčásti s pevným a z části s makadamovým povrchem. V Chorvatsku je tato cesta s číslem 547 na seznamu kulturního dědictví a to od roku 2007.

A to nikoliv náhodou. Cesta spojila Dalmácii se severní části Chorvatsko a na svou dobu se jednalo o technický div a symbol pokroku. Projektanti a stavitelé se před téměř dvěma sty léty utkali s přírodou i možnostmi tehdejší techniky a stvořili jednu z nejkrásnějších horských cest v Chorvatsku.

Znovuobjevení cesty

Majstorske cesty není nutno se bát, je stále dobře sjízdná a je pravidelně upravovaná. Jízda po ní je i přes velký podíl makadamového povrchu vcelku snadná. 

Výchozím bodem je vesnice Sveti Rok. Zejména v létě je dobré vyrazit brzy, pokud si chcete udělat i nějakou vycházku či turu po cestě, vyhnete se tak poledním vedru. Příroda zde nabízí nádherné obrazy a výhledy, které vás nechají beze slov. Neignorujte ale varovné nápisy „Mine – Mines – Ne prilazite“.  Zdaleka ještě nebyly zlikvidovány všechny miny, které zde zbyly z doby chorvatské války za nezávislost, takže se v žádném případě příliš nevzdalujte od samotné silnice a značených stezek!

Postupně vystoupáme až do nejvyššího bodu cesty, do průsmyku Mali Alan, zvaný občas i Mali Halan, do výšky 1.045 metrů nad mořem. Probíhá zde hranice mezi Dalmácií a Likou. A možná se vám scenérie začnou zdát trochu povědomé, zejména pokud jste hltali v dětství příběhy filmového Vinnetua.

Historické ruiny i pomníčky

Podél cesty dýchá historie z ruin ještě z dob Rakousko-Uherska. Jedná se například o pozůstatky hostinců, ve kterých nalézali úkryt před zimou, šelmami i lupiči tehdejší pocestní. Lupiči byli v té době skutečnou hrozbou, o čemž svědčí pomník Francesca Fracasse, který za svou statečnost zaplatil v roce 1851 životem po střetu s 22 lupiči. Pomníček je v italštině. O kus dál je další věnován pistolníkovi Ivanu Zagorcovi, který na tomto místě o 11 let později umrzl. Další jsou z doby nedávné. Podél cesty si všimnete mnoha pamětních desek chorvatským obráncům , kteří na této náročné bitevní linii položili život za své Chorvatsko v devadesátých letech minulého století. Novější, „bílá kaple“, která nabízí krásné výhledy na moře, byla také postavena na počest zabitého „Tygra“ (člena speciální jednotky chorvatské armády), Damira Tomljanoviće – Gavrana .  

Vinnetou – zde padl náčelník Apačů

O něco výše než tato kaple, která nabízí krásné výhledy na moře, narazíte na nejznámějšího evropského Indiána, náčelníka Apačů Winnetoua V období od roku 1962 do roku 1968 bylo v oblasti Velebit, Plitvice, Ravni Kotar, Vrlika natočeno asi deset filmů o tomto statečném literárním hrdinovi v německo-jugoslávské koprodukci. Jeho postavu nejčastěji ztělesňoval francouzský herec Pierre Brice, jedny z nejkrásnějších filmových scén si zahrál právě zde, ve stínu mohutných skal Tulove Grede. Mnoho scén ve vineutovkách bylo také natočeno v již dříve zmíněném průsmyku Mali Alan.

Tulove Grede – mýtické skály

Tulove Grede jsou asi kilometr dlouhý, vápencový hřeben. Nejvyšší vrchol šplhá až do výšky 1.120 metrů nad mořem a asi 200 metrů nad silnicí (kde lze zaparkovat), výšlap k nim vezme asi hodinu, ale na výlet kol kolem dokola počítejte asi čtyři hodiny. A stojí za to – výhledy, atmosféra, příroda. Skály jsou fantastickým, jedinečným produktem přírody s velmi snadno rozpoznatelnou podobou – extrémně vysoké pilíře a věže, podél kterých se táhnou dlouhé žlaby. K těmto skalám se vážou různé lidové pověsti . Vylíhli se tam draci a žily v nich neviditelné velebitské víly . Třetí mýtické stvoření v těchto skalách, o kterém se věří, že existuje, je Černá královna, která přinesla neštěstí. Po této mýtické bytosti je pojmenován i horský průsmyk, Královniny vrata – Kraljičina vrata. Impozantní vzhled Tulove Grede vám zkrátka hned ujasní, proč se k této oblasti váže tolik legend a příběhů. 

Cesta pak začne prudce klesat směrem k Zadaru. Na úpatí si pak nenechte ujít kapli sv. Františka v Podpragu. Zaujme svoji poněkud neobvyklou architekturou, s verandami na obou stranách – směrem k moři a směrem k hoře. Narazíte i na kamenné zbytky velmi vzácných domů (četnictvo , hostinec s ubytováním) a je zde i památník na památku básníka Borise Maruna. Následují už jen poslední odbočky, než opustíme Majstorskou cestu, jedenačtyřicet kilometrů dobrodružné historie, která spojovala jih a sever Chorvatska . Před námi se otevřou výhledy na dálnici a divokou krajinu podél Obrovace, kde lze najít další přírodní div, řeku Zrmanja a její kaňon.

Úvodní obrázek: Getty