V Dolním Rakousku je pár lyžařských areálů, mimo známý Hochkar, Annaberg a Semmering je na jih od Vídně menší areál Mönichkirchen. Výhoda pro ty z Moravy – poměrně snadná a rychlá dostupnost, od dálnice A2 z Vídně na Štýrský Hradec je to skutečně kousek. Areál nabízí celkem 13km sjezdovek, z toho je většina modrých nebo červených, areál je položen mezi 870 až 1450 metry nad mořem.

Parkování

U spodní stanice lanovky je velké parkoviště s celkem třemi terasami a oddělenou částí pro stání autobusů. Další parkoviště jsou pak v blízkém okolí. Vše bezplatné a relativně v rovině. K tomu s výhledem, stojí se skutečně na kopci a poměrně vysoko. Není zde ani žádný zákaz obytek či nočního stání, nikdo ani nic nenamítal proti nočnímu stání napříč hned přes několik míst . Nicméně na den jsem přeparkoval na příčné stání. Auto se vejde, zadní přesah je pak ale dost ve vzduchu a nějaká nakládání či vykládání lyží je obtížné. Ale zkušenost mám jen z prosince, kdy je zájem lyžařů přeci jen menší než ve vrcholné sezóně. To mohou být všechna místa obsazena.

Příjezd směrem z hlavní silnice č.54 je trochu strmý s pár ostrými zatáčkami. Mne příjezd komplikovala velmi hustá mlha, která umožňovala viditelnost doslova na pár metrů. Začala náhle po odbočení z hlavní silnice směrem do obce. Musel jsem si přepnout na Google Maps satelitní pohled, abych věděl, kde vlastně jsem a našel i vhodné místo na parkovišti. Pár minut po příjezdu a zaparkování se náhle rozplynula.

Druhou možností stání přímo u sjezdovky je na opačném konci areálu, u obce Mariensee a u konečné čtyřsedačky Panoramabahn. Zde je v rovině jen část bezprostředně u lanovky, zbylá místa jsou do kopce. Příjezd sem je také trochu komplikovanější, výhled víceméně žádný.

Koupení lístků

Je výhodné koupit se ski pasy přes aplikaci či web stránky, ušetřit lze cca 10-15% oproti ceně přímo na pokladně. S kódem, který přijde i do emailu, stačí pak přijít k automatu, který vydá fyzické pasy. Záloha je €2 za lístek, vrátit lze po skončení lyžování, opět v automatu. Webové rozhraní pro koupi lístků je trochu těžkopádná, vyžaduje se vytvoření účtu a poté zadání věku osob, nositelů skipasů. V mobilním prohlížeči to ovšem nabízelo jen možnost vybrat toto datum přes kalendář, u kterého se šlo posunovat pouze po měsících. Pokud je vám tedy přes 50, čeká na vás pěkných více jak 600 kliků – přiznám se, že jsem to nedal a stal se ze mne sotva plnoletý mladík. Tohle někdo nedomyslel či neotestoval. Aplikace ani web přímo v prohlížeči na PC tohle omezení nemá.

Denní lístek přijde dle období na €33-45 pro dospělého, dítě od 6ti do 15ti let zaplatí od cca €20 do 26. Zvažte pořízení kratšího, čtyřhodinového lístku, stojí o cca €5 méně a možná vám těch par hodin lyžování zde bude stačit. Areál totiž není moc velký, ani rozmanitý.

Lyžování

Popis začnu asi trochu netradičně odzadu. Pro pokročilé lyžaře tenhle areál rozhodně není. Nějaké vyžití najdou v zadní části obsluhované čtyřsedačkou Panoramabahn, kde je i jediná černá sjezdovka resortu č. 8. Černou barvu si snad zaslouží jen pro poměrně krátký úsek s trochu vyšším spádem, osobně bych se ji nebál přeznačit také na červenou, ale ta černá zde snad v kontextu ostatních sjezdovek dává smysl. V téhle části lze dolů sjet i po červené trati číslo 7 a nebo modrou sjezdovkou č.6. Obě se ovšem v druhé třetině přeznačí a to u restaurace Alpengasthof Fernblick. Poslední úsek směrem k údolní stanici Panoramabahn je tak značen jako červená sjezdovka číslo 9 a nebo jako modrá č.10. Ovšem díky nedostatku sněhu nebyla tato v době naší návštěvy v provozu. Ne že by to vadilo, ani červená č.9 není zrovna obtížná. Jen ten nedostatek sněhu…..po ránu sice byl povrch pevný, místy až mírně zledovatělý, ale tahle pevná slupka rychle povolila a po poledni to byla již jízda v jakési sněhové vatě.

Tak to byla ta lepší část areálu. Střed areálu je obsluhován pomalou čtyřsedačkou Schwaigbahn, zpět dolů se můžete vydat jednou ze tří červených sjezdovek č. 2 ,3 a 4. Skutečně červený je ale u každé z nich jen začátek, dvě třetiny tratí jsou pak naprosto pohodově modré. Snad jen sjezdovka číslo 4 je o trochu obížnější, není tak široká. Souběžně vedený funpark nebyl v době naší návštěvy v provozu, pro nedostatek sněhu.

Všechny tři sjezdovky se dole sbíhají do jakési dlouhé a široké pláně. Je zde střed celého areálu s několika chatami a možnostmi ubytování, zahlédnout šlo i ven vyhnané oslíky. Mimo zmíněnou čtyřsedačku je zde i klasický vlek, dlouhá a široká pláň ve spodní části je občas zpestřena dětským slalomem. Je to asi ideální terén na učení a první lyžařské pokusy. Odsud se lze vypravit po modré sjezdovce č.5 zpět k nástupní stanici čtyřsedačky Sonnenbahn. Je to dlouhá a pomalá trať, která zaujme snad jen malé lyžaře.

A to je všechno, celkem tedy tři celkem pomalé čtyřsedačky, jeden vlek a převaha mírných a pohodových sjezdovek pro lyžařský potěr, začátečníky a nebo na rozježdění před sezonou.

Závěr

Ve zkratce – dobrá dostupnost z Brna, nenáročné tratě, pohodová atmosféra, v prosinci 2022 ne příliš moc sněhu. Areál lze doporučit snad jen pro mladé rodiny s dětmi, které zde mohou zvládnout své první pokusy o lyžování. Kladně bych hodnotil možnost parkování, prakticky všechna místa jsou v rovině a ke stanici lanovky Sonnenbahn je to z každého místa kousek. Nějaký kladný bod bych přidal i za výhled z parkoviště.

Opakování návštěvy ale neplánujeme.