Neutuchající zájem karavanistů o španělské pobřeží – dopady a budoucnost

Následující text má za cíl trochu blíže popsat situaci na španělském pobřeží Středozemního moře, neboť ji nejde zjednodušovat dle mého názoru tak, že je tam nově vše zakázáno, popřípadě v brzké době bude, nebo že se tam již nesmí přenocovat mimo oficiální místa. Snažím se podat pohled jak místních, tak karavanistů a ukázat na rozdílná očekávání různých skupin. tedy že situace není černobílá….

Část textů je se svolením autorů přebrána z německy psaného webu Costa Nachrichten (CN). Nicméně text je upraven a doplněn o komentáře a další informace. Využil jsem zejména tyto články od novinářky jménem Sandra Gyurasits:

Na zmíněném webu pak naleznete mimo informací o karavanistech a problémech, které způsobují, i další informace na jiná témata – kulturní akce či běžné každodenní problémy. Stránky Costa Nachrichten (CN) se tak vyplatí navštívit před nebo i během cesty po této části Španělska

Cílem bylo podat trochu komplexnější a hlubší pohled na situaci v této části Španělska. Absolutní zákazy totiž podle mého názoru k řešení nepovedou, místní omezení zpravidla přesunou problém jinam, kde se navíc bude koncentrovat. Místním pak zákazy mohou přinést mimo jiné i zvýšené náklady na provoz policie a dalších orgánů, přičemž vymáhání pokut bude obtížné. Nehledě na to, že paradoxně i případné úspěchy v omezení počtu karavanistů budou znamenat menší příjmy pro místní obchodníky. Naštěstí k absolutním zákazům se nepřistupuje.

Přenocování ve správně zaparkovaném obytném autě je stále dovoleno, jak vyplývá i z poslední verze nařízení nařízení vydaného DGT španělského ministerstva (lze si jej v původní i strojově přeložené verzi stáhnout z tohoto článku). Nicméně DGT připravuje pro tento rok další aktualizaci, která by měla pravidla pro obytná auta jednoznačně sjednotit napříč celou zemí.

Je ale nutné si i přiznat, že množství karavanistů je problém sám o sobě. I kdyby se jednalo vždy jen o Mirky Dušíny, jak jsem kdysi napsal jiném článku, tak pokud jich budou stovky či tisíce, bude to vyvolávat problémy tak jako tak. Pro hledání dobrého řešení je nutná spolupráce jak místních autorit, tak i zástupců karavanistů, tedy různých asociace a klubů. V případě Španělska by tak měly být konzultovány především jejich místní asociace (více na toto téma níže), ale na osvětě a prosazovaní určitých nepsaných pravidel se mohou, vlastně musí, podílet spolky i v ostatních státech.

U nás budiž příkladem Asociace kempování a karavaningu, z.s. (jsem jejím členem), která se o osvětu snaží dlouhodobě, stejně jako se snaží radami pomoci místům zápasícím s nadměrným přílivem obytných vozidel. Již před dvěma lety vydala a zdarma zpřístupnila ikonografku o správném chování na cestách. Tu může bezplatně a bez omezení využít a upravit si pro své potřebý kdokoliv, této možnosti využili i některé zahraniční spolky a časopisy.

Informace z výše uvedených článků jsem se snažil doplnit z mnoha dalších zdrojů, v textu jsou postupně uváděny. Většinu popisovaných a dotčených míst zachycuje tato mapka:

Španělsko karavanisty přitahuje

„Španělsko je jednou z nejoblíbenějších zemí mezi karavanisty“ říká Thomas de Kiff z Porýní-Falce. A to především díky klimatu, rozmanité krajině a pohostinnému obyvatelstvu. Již šest let cestuje se svou manželkou Heike obytným vozem po Evropě, uvádí costanachrichten.com. Hlavním cílem jejich cest je právě Španělsko. Svá dobrodružství sdílejí na svém YouTube kanálu Kiffis leben im Wohnmobil.

Nekončící nápor obytných vozů

Během posledních šesti let zažilo kempování ve Španělsku obrovský nárůst popularity. V zimě se karavany obytných vozů přesouvají ze severu na jih. Pandemie covidu-19 před pěti lety tento boom odstartovala. Kvůli cestovním omezením a zavřeným hotelům totiž nabízely obytné vozy ideální možnost bezpečné dovolené na jihu. „Extrémní to bylo v letech 2021 a 2022. Tehdy do Španělska zavítali doslova miliony karavanistů,“ odhaduje Ralf Lüpkes, který se svou ženou cestuje obytným vozem po Španělsku již 15 let a provozuje facebookovou stránku Spaniencamper.

A v následujících letech pak popularita kempování ve Španělsku zůstávala vysoká a Thomas de Kiff je přesvědčen, že tomu tak bude i nadále. To však přináší jisté důsledky. „Když jsme byli naposledy ve Španělsku, byli jsme otráveni z neustálého hledání volného místa,“ říká a dodává: „Chování karavanistů se trochu zhoršilo.“ Obytné vozy nejsou všude vítány, mírná averze se objevila už během pandemie a omezení, „kdy se místní ptali, proč turisté mohou jezdit sem a tam, zatímco oni sami musejí zůstat doma.“

Nedostatek míst pro obytné vozy

Dnes místní obyvatelé a například i ochránci přírody poukazují na problémy, které příval karavanistů provázejí. Mnoho obytných vozů parkuje tam, kde nemají, například v přírodě, blízko pláží nebo na veřejných a soukromých parkovištích.

Ralf Lüpkes vysvětluje tento trend divokého kempování ve Španělsku nedostatkem oficiálních míst. „Je zde přes 200 kempů a stání od Orihuela Costa po Málagu. Většina z nich je ale v zimě plná, zejména v lednu a únoru nejsou neobvyklé čekací listiny,“ říká. Příkladem je Camper Park La Ribera v San Javier u laguny Mar Menor. „Tento areál byl otevřen v roce 2018 a mezi karavanisty se stal velmi populárním.“ Ceny se pohybují od částky mezi 10 a 15 € za den v závislosti na velikosti stání (+ 0,60 € za kWh elektřiny ).

Tradiční kempy ztrácí na oblibě – i díky rostoucím cenám

Naopak tradiční kempy už pro mnohé nejsou tak atraktivní. „Mnoho kempů ve Španělsku je pro karavanisty již příliš drahých,“ vysvětluje Werner Pantel. Například v luxusním pětihvězdičkovém La Marina Resort v Elche stojí noc minimálně 50 € a to je pro mnoho lidí již příliš. „Obytný vůz přitom má vše, co je ke kempování potřeba,“ dodává Pantel.

„Vybavené karavany potřebují jen místo na doplnění vody a likvidaci odpadů,“ píše k t tomu Angela Müller, karavanistka na plný úvazek. Přesto mnoho stání dnes nabízí další služby, jako jsou pračky, sprchy nebo donášku pečiva, což dále zvyšuje ceny. Angela Müller popisuje svou zkušenost z vnitrozemí Costa Blancy (bílého pobřeží): „Vezměme si například stání v Jalónu – před rekonstrukcí stálo 5 eur, nyní stojí nejmenší místo nejméně 16 eur.“ Pro dlouhodobé cestovatele to znamená značné dodatečná náklady.

Nejde tedy jen o touhu po svobodě, ale také o vysoké ceny, které mnoho karavanistů vedou k hledání míst mimo ta oficiální. Podle odhadu Ralfa Lüpkese tak 5 až 9 % karavanistů vyhledává stání tzv. „na divoko“, zejména u pobřeží. V blízkosti osady Urbanova pod Alicante si například mnoho karavanistů užívá na plážovém parkovišti výhled na moře, město a hory, a i přes zákazová značky radnice jejich přítomnost toleruje . V blízkosti jsou přitom mokřady Saladar de Agua Amarga.

Obce ve Španělsku mají totiž různá pravidla pro obytné vozy. Některé je zakazují, ale nekontrolují, jiné zakazují a kontrolují a další nechávají karavanisty dělat, co chtějí – jako v Alicante. Parkoviště v blízkosti pláží v Urbanově, Albuferetě, na Playa de San Juan a kolem Club de Regatas se tak v zimě mění v parkoviště pro obytné vozy. Důvodem je mimo jiné skutečnost, že jediné oficiální parkoviště pro karavany na Playa de San Juan bylo v létě 2021 uzavřeno, aniž by byla nabídnuta jakákoliv jiná přijatelná alternativa.

Některé obce jednají: omezení a pokuty za divoké kempování a znečišťování

Města jako Santa Pola a Elche na Costa Blanca (bílém pobřeží) již proti obytným vozům zakročila. Dopravní značky zakazují vjezd širokým vozidlům (širším než 2,2 metru) k plážím a policie rozdává pokuty za špatné parkování, které mohou dosáhnout až výše 200 €.

Ralf Lüpkes tyto kroky vítá: „U majáku Santa Pola bylo naposledy téměř 100 obytných vozů.“ Někteří tam zůstali až tři měsíce. „Mnozí nechtějí odjet, aby neztratili své místo. Ale po dvou dnech je třeba vypustit šedou vodu,“ říká. Názory na vypouštění šedé vody, tedy odpadní a sprchové vody, jsou přitom různé: „Jedni tvrdí, že je to jen trocha saponátu a nic to neznamená. Jiní to považují za neúctu, vždyť jsme tu hosté,“ dodává Ralf.

Z mysu Santa Pola tak zmizely téměř všechny obytné vozy, kromě těch, kteří ignorovali značky a byli následně napomenuti policií. Mnoho karavanistů ale zamířilo na pobřeží patřící pod správu města Elche. Což jen zhoršilo místní situaci, na kterou si místní stěžovali dlouhodobě. Například jeden uživatel Facebooku napsal radnici v Elche: „Uděláte něco s karavany na Playa Carabassí? Mnozí tábořili ilegálně přes měsíc a teď pláž smrdí jako latrína.“ Výsledkem je tedy zákaz, od 24. února 2025 konkrétně zákaz vjezdu pro vozidla širší než 2,20 metru. To platí pro přístup na Playa Carabassí a pobřežní oblasti La Marina. O zákazu si lze přečíst o něco málo více na serveru Bobilverden: https://bobilverden.no/forbyr-bobiler-langs-kysten/

Mohou za to jen vozidla z půjčoven?

Co se týče oblasti Santa Pola, zde začátkem března zveřejnila místní policie na svém facebookovém profilu záběry obytného auta vypouštějícího odpadní vodu (viz video níže). Pokuta za takové chování může dosáhnout na částku 1 501 €, tedy je velmi citelná.

Ačkoliv se občas ozývají i u nás hlasy, že problematické jsou především vozy z půjčoven, v tomto případě se lze dopátrat, že vozidlo patřilo dánskému karavanistovi, dokonce členovi dánského klubu DACF – Dansk AutoCamper Forening ( https://www.danskautocamperforening.dk/). Nálepka na zadní části vozidla dokonce udává jeho členské číslo….tohle se mu nebo jí zkrátka dost nepovedlo. O to více, že jedním z cílů tohoto sdružení je „podporovat zájem o ekologické chování u táborníků v přírodě“.

V Águilas, v sousedním regionu Murcia, instaluje nyní radnice na plážích v přírodní rezervaci Cuatro Calas** výškové brány, aby se tam obytné vozy nedostaly. I na severu Costa Blancy, v Moraiře, způsobují divocí kempaři nevoli tím, že parkují na plážových parkovištích nebo vedle či v blízkosti vinic. Pracovníci místní radnice zde zaznamenali dle svých slov „možné nelegální vypouštění odpadu, které škodí životnímu prostředí“. Toalety jsou vylévány do vinic nebo potoků a odpad se často nechává ležet jen tak (poznámka autora: oni ani místní v tomhle nemají tak čisté svědomi, nelegální skládky různého odpadu nejsou vzácné).

Radnice plánuje přísnější kontroly, pokuty a instalaci zábran na vybraných parkovištích. Zavedení pokut, respektive přijetí příslušných vyhlášek, by však podle Susanne Katzgrau, městské radní v Teulada-Moraira, mohlo ještě nějakou dobu trvat.

** Za omezením parkování v oblast Cuatro Calas stojí zčásti i ekologické sdržení AMACOPE. To dlouhodobě upozorňovalo na přítomnost mnoha obytných aut a na narušení zejména přírodní scenérie: „Představme si návštěvníka, který se rozhodne navštívít Cuatro Calas, protože na internetu viděl, že se jedná o chráněnou krajinnou oblast s výjimečnými výhledy (scenérie z filmů, svatební reportáže, křtiny, první svaté přijímání, pohlednicové obrázky…), ohromující geologií, jedinečnou flórou a faunou a snovými plážemi. A když dorazí, zjistí, že velká a dokonce i výrazná část tohoto přírodního prostoru je obsazena osadou domů na kolech, stoly, židlemi, markýzami, šňůrami na prádlo, solárními panely, přívěsy… nemluvě o přívěsu prodávajícího občerstvení nebo o reklamách na různé služby.“ . Více viz tento článek.

Nakonec dosáhli asi svého, nicméně za pozornost stojí právě ten přívěs, jeho majitel se zkusil ozvat s tím, že v daném místě stojí legálně. Lze se tedy domnívat, že situace byla víceméně dlouhou dobu úřady tolerována a tato tolerance postupně vedla až k otrlému chování některých karavanistů.

V přímořské městě Villajoyosa jsou již o malý krok dál: „Divoké kempování hlídáme důsledně, místní policie neustále uděluje pokuty. Jakmile se ale policie objeví, obytná auta se většinou přesunou,“ vysvětluje radní pro turistiku Rosa Llorca Pérez. Problémem je však nedostatečná kapacita policie a tedy omezené možnosti dohledu.

Netýká se to jen oblasti Costa Blanca

Nelegální kempování se netýká jen bílého pobřeží. O kus níže v Andalusii je divoké kempování u pobřeží Costa del Sol (Slunečné pobřeží) také rozšířené a víceméně velkou část roku i tolerované. Jednou dvakrát do roka zde pak proběhne nějaká policejní akce, ta poslední z konce letošního leda skončila vykázáním více než stovky karavanistů a dokonce zatčením dvou z nich. Ti totiž kladli odpor, jak píše deník Sur

Ne všichni karavanisté jsou ale vyloženě problémoví

Angela Müller se snaží karavanisty hájit: „Ne všichni jsou špatní.“ Mnozí si uklidí po sobě, a někdy to bývají ptáci nebo vítr, kteří roznášejí odpadky,“ říká. „Nikdo problém,pokud karavanistéi přijedou se svými obytnými vozy na pláž a zůstanou tam pár hodin,“ uvádí k tomu radní pro turistiku Rosa Llorca Pérez. Problém však nastává, „když zůstávají na stejném místě několik dní a kempují. Zejména v turistických oblastech, kde jsou možnosti parkování vzácné a omezené.“ Někteří karavanisté dokonce ignorují zákazové tabule a přestřihávají uzamčené řetězy. To je zvlášť problematické v chráněných oblastech, kde za podobné chování a vjezd hrozí vysoké pokuty.

I v Águilas kempaři „přehlížejí“ zákazové tabule. „Celé místo za zákazovými značkami bylo plné obytných vozů,“ pozoroval Thomas de Kiff. Výsledek: radnice zde plánuje opatření, která mají obytné vozy odradit.

Werner Pantel radí, aby karavanisté neparkovali na místech, kde je to výslovně zakázáno. A dodává, že akceptace divokého kempování ze strany ostatních závisí na ročním období. „Pokud lidé využívají parkoviště u pláží během zimy, kdy jsou beztak prázdná, je to v pořádku. Jen musí každých pár dní navštívit nějaké oficiální stání, aby si vyprázdnili toaletu. Všechno je povoleno, pokud to nikoho neruší a nikdo proti tomu nic nemá,“ vysvětluje. A má také neortodoxní tip: „Jednu noc tu můžete vždy stát, kdekoli s obytným vozem. Ale policie si vás pamatuje, a pokud tam budete dvě noci, vyhodí vás. Když to bude nutné, zaklepou na okno i v noci. Ale je tu takový malý trik. Pokud řeknete, že jste vypili tři láhve vína, a můžete zůstat, alespoň na chvíli,“ dodává s úsměvem.

Proč si někde karavanisté zvykli na nedodržování pravidel?

Za příklad budiž vezmu velký stellplatz, tj. oficiální místo pro obytná vozidla, trochu dále, v Murcii (https://park4night.com/en/place/31723). Zde je velké parkoviště pro obytné vozy v nákupním centru, které je spojeno s městem výhodně tramvajovou linkou. K dispozici je zde na dvě stovky míst, navíc zdarma. Bohužel na tento počet míst je zde jen jedno (dvojité) servisní místo. I když jsou pravidla pro používání nastavena striktně a každý je na ně při vjezdu upozorněn. nikdo je obvykle nevymáhá. Takže místo stání na nejvýše 72 hodin zde mnozí tráví týdny a prostor kolem vozidla obstavují nábytkem. O způsobou likvidace odpadů si u některých také nelze dělat iluze a místo ve výlevce končí v kanálech pro odvod dešťové vody. Zdaleka ne všichni se takt chovají, navíc místo není stále plně vytížené a volný prostor může k takovému jednání, tedy kempování, svádět. Jak říká karavanistka Wilma „je zde tolik volného místa, tak snad stolek a židličky nikoho neobtěžují„

Primárni odpovědnost leží na majiteli/provozovateli parkoviště, ale asi to nezvládá. Přitom kontrola a vymožení pravidel by nemělo být těžké, pár policejních hlídek by dokázalo domluvou nebo v horším případě pokutou nastolit postupně pořádek a část karavanistů by si zvykla, že stanovené, a z mého pohledu vstřícné, podmínky je nutné či vhodné dodržovat. Nejen tady, ale i jiných částech Španělska. Úřady se rostoucí popularitou místa zatím zdají být zaskočené a uvidí se, co přinese budoucnost.

Podobně místní by se mohli trochu zamyslet nad různými skládkami v okolí, které rozhodně nevytvořili karavanisté, on zkrátka určitý pořádek nevznikne jen tak, že se vše svede jen na jednu skupinu.

Návrhy na zlepšení situace

Thomas de Kiff chápe odpor místních pokud obytné vozy blokují všechna parkovací místa a místní obyvatelé nemohou najít volné místo. Upozorňuje však, že karavanisté představují zdroj příjmů pro obce a že mezi nimi je jen několik málo „černých ovcí“. „Je třeba nabídnout alternativy, jednoduchá levná stání. Kdo bude stále parkovat a kempovat na divoko, ať platí pokuty,“ navrhuje.

I Ralf Lüpkes se domnívá, že ve Španělsku by měla být vybudování více stání pro obytné vozy, aby se generovaly příjmy. „Na nevyužitých plochách by se mohly umístit mobilní parkovací automaty a stanice pro vypouštění odpadních vod, které by karavanisté mohli využívat za devět nebo deset eur za den,“ říká. „To by snad využil každý.“

Karavanisté by si tak mohli užívat španělské slunce a rozmanitou krajinu bez obav před policejními kontrolami.

*Zdroj: castanahrichtne, (c) David Revenga*

Na nedostatek vhodných míst upozorňuje i španělská asociace

Španělský svaz karavanového průmyslu Aseicar (https://aseicar.org/) dle svého vyjádření chápe rozhořčení obyvatel La Marina v Elche na Costa Blance. Ti si rok co rok stěžují na rostoucí počet obytných vozů, které stojí měsíce u pláže a blokují jim výhled. Cítí se jimi obtěžováni, označují kempování za „levnou turistiku“, ptají se, kam se odvádějí odpadní vody, a kritizují, že karavanisté z ostatních zemí ve  Španělsku využívají veřejná zařízení, aniž by na ně finančně přispívali.

Manuel Jurado, předseda španělského karavanového svazu Aseicar, apeluje na zmírnění konfliktu a vyzývá městské úřady, aby převzaly odpovědnost za regulaci parkování obytných vozů ve svých obcích a také, aby pro ně vytvořily více parkovacích míst. Aseicar už léta upozorňuje na to, že ve Španělsku chybí více než 2 000 míst pro obytné vozy. Hlavním cílem Aseicaru je zlepšit image sektoru obytných vozů, který neustále roste a upozornit na určité výhody tohoto trendu i místní obyvatele. Jurado tak nesouhlasí s tvrzením, že karavanisté nepřispívají do místní ekonomiky. Podle jeho výpočtů činí průměrné denní výdaje za restaurace, obchody a čerpací stanice ve Španělsku 170 eur.

Svaz navíc organizuje osvětové kampaně pro řidiče obytných vozů, vytvořil pravidla „dobrého karavanisty“ a příručky doporučující vhodné chování . Řidičům velkých obytných vozů se tak doporučuje nejezdit do městských center ani neparkovat u pláže, aby neobtěžovali místní obyvatele a majitele obchodů.

Na originály příruček svazu Aseicar se lze podívat na této stránce: https://aseicar.org/manuales-para-caravanistas, na strojově pořízené překlady některých z nich se lze podívat zde. Je z nich vidět, že se místní spolky snaží o lepší informovanost, jenže podstatná část karavanistů ze Španělska není.

translated_guia-de-empleo-autocaravanas-web Stáhnout

translated_cartel-estacionamiento-a4 Stáhnout

translated_manual-buen-uso-autocaravanista Stáhnout

translated_a4-buen-autocaravanista-caravaning Stáhnout

Přísnější pravidla pro obytná auta na Costa Blanca

Obce Santa Pola, Elche a další pobřežní města přijaly opatření proti divokému kempování a parkování obytných aut:

Santa Pola a Elche : zákaz vjezdu pro vozidla o šířce větší než 2,20 metru – cílené opatření proti obytným automobilům, která jsou často široká 2,20 až 2,40 metru.
Águilas v Murcii: na plážích v přírodní rezervaci Cuatro Calas byly vztyčeny výškové zábrany
Teulada-Moraira: magistrát zvyšuje kontroly a uděluje pokuty, aby zabránil nekontrolovanému parkování podél pobřeží.

Na Costa Blanca jsou i dobře vybavená parkovací místa. Tři doporučené alternativy dle německého promobil:

Camper Park Costa Blanca (Alfaz del Pi) ,14 € noc – placené parkovací místo pro 42 vozidel, vybavené elektřinou, sociálním zařízením a s možností donášky pečiva.
Oblast Camper Dunes (Daimús) – celoroční stání pro 50 vozidel s elektřinou. Centrum obce Daimús a pláž jsou v docházkové vzdálenosti. Psi jsou povoleni.
Oblast Camper La Finca (Tavernes de la Valldigna) , 15 € noc – prostor pro až 60 vozidel v blízkosti pláže. Na místě možná likvidace odpadu, zdroj vody, toalety a sprchy.

Závěr

Jak z celého textu plyne, řešení situace nebude jednoduché. Někde obytné vozy zakazují, ale nekontrolují, jinde zakazují a kontrolují a jinde tomu nechávají volný průběh, což k nějakému obecnému dodržování psaných i nepsaných pravidel nepřispívá. Obce, které přistoupili k zákazům, spíše zneužívají možnosti dopravního značení a situaci pravděpodobně jen zhorší – místo alespoň jakžtakž vybavených obytných aut, které umožňují několikadenní autonomii, zaberou takto uvolněná místa malé dodávky bez jakéhokoliv takového vybavení.

Navíc vozy vykázané z jedné oblasti se o to více nahrnou do jiné a problémy se tak jen nahromadí ve větší míře jinde. Ona už samotná koncentrace více karavanů na jednom místě přináší problémy, byť by se všichni chovali vzorně. Což platí obecně, netýká se to jen karavanistů. Situaci by snad mohlo zlepšit jen vytvoření více jednoduchých servisních míst, případně levných stání a omezení maximální délky parkování na 72 hodin na běžných parkovištích, to vše doprovázené jak osvětou a informovaností, tak důsledným vymáháním takových pravidel.

Karavanisté by také měli důsledně rozlišovat mezi parkováním a kempováním. To první je ve Španělsku stále legální a dokonce lze ve vozidle přespat či v něm trávit čas, to druhá je regulované a omezené. I když často takové chování projde, kapku po kapce může přispívat k rostoucí averzi jak místních obyvatel, tak úřadů.

Zkrátka na cestách se chovat tak, jak bychom sami očekávali či vyžadovali od ostatních v blízkosti našeho domova.

úvodní obrázek: AMACOPE

Související články:

Silver On The Road