Následující text je nutné brát jako osobní názor. Komu se seriál V karavanu po Česku líbil a nebo ho zaujal (a některá místa stojí za návštěvu), nalezne více informací, mapku navštívených míst i jednotlivé díly na jeho stránkách.

Také bych nechtěl, aby tento článek vyzníval jakkoliv ve směru moralizování - jde spíše o to upozornit na to, že ne vše, co v televizi vidíme a slyšíme, odpovídá skutečnosti.

Idylické záběry, pohoda, klid, svoboda cestování – to byl ve zkratce nový zábavní pořad ČT V karavanu po Česku. I když název V kraťasech po Česku by asi vyšel na stejno.

Vybraná místa moc hodnotit nechci – dle mého se z 80% jednalo o místa tzv. profláklá a zbývajících 20% bylo buďto zajímavých a nebo reklama. Po řemeslné stránce to také nebylo špatné – kamera, střih – jen to sklouzávalo až do kýčovitosti a záběrů na vůz jedoucí krajinou bylo o trochu více než by bylo vhodné. Co se mi ale na seriálu nelíbilo, byly poměrné četné záběry a situace, které s realitou nemají moc společného. Je to jako s pornem – na to se dá také dívat, ale se skutečností mívá pramálo společného. Karavaningem nepolíbený člověk tak může získat o cestování v obytném voze falešnou představu o tom, co vše je možné – a střet s realitou nemusí být příjemný. Zprvu pro něj, posléze pak možná pro nás ostatní.

Aleš Háma zahajuje celou sérii lží a ani se přitom nezačervená:

Pojedu na zdařbůh, zastavím tam, kde se mi bude líbit, kde se dobře vaří, kde mají hezkou louku, řeku nebo třeba zámek. Bude to pohoda, nechám tomu volný průběh

A stín této počáteční lži je patrný ve všech dílech. Romantickými záběry na auto s markýzou a křesílky na louce je v seriálu bezpočet, takovým kýčem není třeba se podrobněji zabývat. To by tady byli jen záběry Hámy stokrát jinak v křesle před obytkou a pod markýzou. Ale některé přešlapy stojí za zmínění:

Krásné stání u rybníka Václav, skoro idylka jako na samotě – což se není co divit, ono je to za závorou a na ceduli důrazný zákaz kempování:

Každý ví, že s obytným vozem je nejlepší parkovat nejlépe uprostřed cesty – čím větší auto, tím je dobré parkovat co nejvíce do cesty a omezit ostatní, budou nás mít rádi. Ale tady to asi stejně nikomu vadit nebude, on je to soukromý pozemek a k budově se nedostanete, skončíte na parkovišti v kroužku:

Zaparkovat ve měste, v tomhle případě v Bechyni, je s obytkou na pohodu, plno místo na vystupování. Jen….ono je to místo pro invalidy, čehož si třeba řidič asi původně nevšiml (to značení není zrovna výrazné a dle legislativy) . A tak zatímco následně Háma běhá na záběrech náměstím nahoru dolů, lze si v pozadí všimnout, jak je obytný vůz přeparkován na správné místo. Z obytného vozu skřípnutého mezi dalšími auty se špatně vystupuje, tak to raději točit nebudeme:

A kdo by ostatně nechtěl ve městě zkusit i spát – a k tomu přímo na historickém náměstí? Přidané varování, aby se zájemce seznámil s místními vyhláškami je jen taková slovní vata a zbytečné – ono podobné omezení musí být vyznačeno dopravním značením. A obytný vůz na náměstí v Jindřichově Hradci tam už dnes nemá co dělat – parkoviště je jen pro osobní auta a obytný vůz osobním autem není. Uznávám ale, že v tom, co je kategorie a co druh vozidla tápou mnozí:

Vylévání chemického WC je pohoda, skoro škoda tu modrou voňavou vodičku lít do odpadu – a když už teda zmínili štelplacy, neboli správně česky parkoviště pro obytná vozidla, tak mohli také rovnou uvést, kde to bylo – ono těch míst zase tolik v ČR není a kam s WC je vpravdě často téměř hamletovskou otázkou, navíc objevující se nepříjemně často:

A další město – to musí být paráda, projít si historické centrum, hřbitov, slmsnout si v cukrárně. Tal to je Třebíč a parkování na konci židovské čtvrti. Co na tom, že sem se běžně s autem, natož obytným, nedostanete, neb je zde zákaz stání bez parkovací karty:

A opět parkování u jednoho z turistických cílů v mém kraji. A když už být na takovém místě, tak nejlépe parkovat přímo před ním. Zákaz vjezdu k zřícenině kláštera Rosa coeli televizi nezastaví – ostatně, jak jinak ostatně udělat efektní záběr výstupu z karavanu přímo k historické památce, ať zájemce o obytný vůz vidí, jak je to pohodlné:

A na konec, na Soláni, se zapadajícím sluncem loučíme se slovy o svobodě a volnosti na zákazu zastavení při západu slunce:

Záběry označené jako z televize pochází přímo z pořadu, většina fotek označených jak realita pak z webových služeb GoogleMaps a Mapy.Cz.