Horké počasí minulého týdne přímo vybízelo odebrat se alespoň na víkend někam výše, kde by teploty mohly být přeci jen o pár stupnů příjemnější. Volba padla na Jeseníky.
V pátek se podařilo vyjet až večer, ale stejně se nikam nespěchalo. Původní záměr přenocovat ve Velkých Losinách (výborné místo na přespání je na parkovišti u Areálu zdraví) a jít příští den na výlet směrem rozhledně Bukovka padl během porady při jízdě. Přeci jen předpověď slibovala horký víkend a nadmořská výška pouhých 624 metrů nám neimponovala. Přenocování na Červenohorském sedle jsme také zamítli, očekávaje tam spíše nával dalších podobně postižených souputníků. I když 1000 výškových metrů by asi zaručilo minimálně chladnější noc. Ale chtěli jsme vyzkoušet něco nového. A tak volba padla na….
Přemyslovské sedlo (765 m.n.m)
Dojeli jsme po západu a ani tady nebyli zcela sami. Ale dvě auta odjížděla a tak jsme zde nakonec stáli jen dva. Samozřejmě že výhled není tak pěkný jako z Červenohorského sedla, ale také stojí za to, navíc zde byl klid. Cesta mezi Loučnou a Novými Losinami je v noci velmi málo používané.
Ticho rušil snad jen nějaký plašič zvěře, ale uvnitř vozu nebyl ani moc slyšet. A ráno jsme zvážili varianty a rozhodli se pro válet na Studniční vrch. Návrh na výlet lanovkou na Šerák byl zamítnut – řídký porost při výletu nahoře by stejně neposkytl dostatečný stín a úmorné slunku by zcela smazalo výhodu 1300 výškových metrů. Po cestě k výchozímu bodu na naši túru jsme se ještě stavili v obci.
Branná – renesanční perla Jeseníků
Výhodou této obce je mimo jedinečné atmosféry středu i možnost téměř bezproblémového zaparkování obytného vozu. Šlo by zde i snadno přespat, nabízí se hned dvě místa, jedno na náměstí, druhé pod zámkem Kolštejn. Zámek spolu s fojstvím a kostelem Archanděla Michaela tvoří půvabný celek, který vhodně doplňuje i ikonická radnice na náměstí. Její vzhled při pozorném pohledu kazí jen okna – asi poplatná době rekonstrukce. Každopádně toto místo stojí za zastavení i na delší dobu – i případné přespání. Na náměstíčku je možnost občerstvení, malý parčík i výhledy do okolí.
Studniční vrch a vzpomínka na Vincenta
Z Branné jsme pak pokračovali na vyhlédnuté parkoviště u nádraží Lipová Lazně jeskyně. Není to parkoviště u jeskyně, je to malé nerovné parkoviště hned za železničním přejezdem vedle nádražní budovy. Na dlouhodobé stání či přespání toto místo není určitě vhodné, stejně jako parkoviště u jeskyní o trochu dále – jednak kvuli hluku z poměrně frekventované silnice, jednak kvůli velkému sklonu.
A pak jsem zahájili náš výlet, po zelené nahoru na Medvědí kámen – aneb z cca 530 m do výšky 907 metrů nad mořem. Zelená značka vede z velká části lesem a tedy v příjemném stínu. A na konci pak čeká vyhlídka.
A pak po modré až k Ripperově kamenu, prakticky na vrchol Studničního vrchu (992 m.n.m). A zde jsme nastoupili na naučnou stezku Živé vody, která vede kolem mnoha místních studánek. Dost jich bylo vyschnutých, ale mnohé zase tekly – takže naše zásoby vody neměly šanci dojít. Prameny jsou pojmenovány různorodě – Pokroku, Svornosti, Přátelství, Německý, Schindlerův, Vídeňský, Sjednocení, Tůňka, Zlatý, Šárka a mnoho dalších. A každá voda chutná trochu jinak – někdy ostře, někdy zase trochu mdle, někdy je ledově studená a někdy jen studená.
A pokud je skutečně velké horko, pomůže k osvěžení celého těla i Priessnitzova sprcha. Vkusná dřevěná budka s možností se osprchovat studenou vodou a připomenout si tak místního velikána, Vinzenze Priessnitze. Ostatně toho tady připomínají snad na každé informační ceduli a o kousek dále má i svůj pramen. A my pak oklikou dorazili na louku nad jeho lázněmi k Sluneční bráně. A odtud je již jen krok k místní atrakci, nazvané stručně a krátce
Balneopark
Soustava bazénků se studenou vodu je volně přístupná, mimo máchaní nohou si zde lze dát i střiky i již zmíněnou sprchu, pamatují tady i na děti – skluzavky i jednoduchý lanový park zabaví snad každé dítě. V horkých dnech je tady plno, ale místa je dost a lze si tak najít i klidné místo. Snad jedinou drobnou vadou na kráse je cena celodenního parkování, pokud až nahoru vyjedete autem – 350 Kč je dost.
My využili přírodní lázně k osvěžení a akupresuře našich dolních končetin.
Na druhou stranu park je přístupný zdarma a mimo něj si jde vychutnat i lázeňskou kolonádu a celkovou pohodovou atmosféru. Takže pokud bych se chtěl v horkém létě schladit, zamířím sem. A pokud nevadí strmé stoupání, je zde pod lázněmi i parkoviště zadarmo. Jen není moc velké.
Nám se zde líbilo a pár kilometrů zpět k autu prakticky po vrstevnici jsme pak už ani moc nevnímali. A pro důkladné zchlazení zamířili k zatopenému lomu v obci
Žulová
Přístupová cesta k lomu je nově vyasfaltována a plocha pro parkování byla od naší poslední návštěvy podstatně rozšířena. Zaparkovat zde s obytkou tak nebyl problém, i když bylo poměrně plno. Voda nezklamala. Po celém dni horka to bylo vítané osvěžení.
Ostatně o tomto místě jsem již psal v článku Route 60 – pod Rychlebskými horami
Následně, po návštěvě příbuzných, jsme zamířili na spaní ke kostelíku v obci
Supíkovíce
Zde je poměrně klidné místo na spaní, pokud vám tedy nevadí nedělní zvony krátce po sedmé hodině. Jinak je tu naprostý klid – dokonce sem nedoléhal ani hluk z nedaleké oslavy založení hasičského sboru v obci.
A ráno po snídani jsme vyrazili směr
Křížový vrch
Stoupání od hlavní silnice je poměrně strmé, obzvláště na konci, navíc je cesta v rekonstrukci a musí se jet pomalu. Je i uzká, ale i s obytkou jde vyjet. Jen až dorazíte na konec, tak zjistíte, že obytná auta zde nemají asi moc rádi. Ale kdo by se vracel…
A z tohoto parkoviště, kde je mimochodem úchvatný výhled na hory, jsme vyrazili na okruh směr Čertovy kameny a rozhledna na Zlatém chlumu. Tento směr v horkých dnes doporučuji – veškerá stoupání vedou hlubokým lesem a vyhnete se tak spalujícímu slunci, které na vás čeká, pokud k rozhledně vyrazíte hned z parkoviště na Křížovém vrchu.
I k Čertovým kamenům lze dojet autem, ale s obytkou to riskněte buď později ve dne a nebo brzy ráno, parkoviště se plní rychle a místa tady moc není.
Stoupání k rozhledně Zlatý chlum je strmé, ale jak již bylo zmíněno, je to ve stínu stromů a obvykle je lepší strmou stezkou stoupat než klesat. A nahoře pak čekají jak výhledy (vstupné 30 Kč) tak i možnost občerstvení. To si ale můžete dopřát i zpátky na parkovišti, v hotelu. Z terasy je pěkný výhled na hory, stejně jako z parkoviště. Jídlo mírně nadprůměrné.
A odtud naše cesta vedla na poslední zastávku, k nádraží
Horní Lipová
Zde je muzeum Slezského Semmeringu a kouzelná železniční stanice. Je zde klid a ideální místo na stání – tekoucí voda i záchod je hned na cestě na nástupiště, stačilo by přidat elektrickou zásuvku a komorní stání pro obytná vozidla je hotovo. A nikomu by zde nevadily – je to slepý konec silnice bez obytné zástavby, na jedné straně nádraží, na druhé výhled do kopců kolem.
Vyrazit odtud lze k lesnímu baru – cesta sice stoupá, ale na konci čeká místo zaslíbené s chlazenými limonádami, pivem, džusy i špekáčky. Ty si lze i opéct, ohniště i dřevo tady je. Stejně jako pečivo, možnost udělat si kafe a nakoupit další dobroty. Vše za příjemné ceny. Místo lze navštívit i s kočárkem a pamatují tady na děti – od stylového sezení pro 7 trpaslíků až po možnost lovení rybek.
A nakonec ještě mapka se všemi popisovanými místy – červeně je označeno místo vhodné na parkování, ale nikoliv na spaní. Modrá místa vyhoví jak parkování, tak spaní, ale v případě Balneoparku je stání placené.
Silver On The Road 