Parkování versus kempování v Itálii

Dopravní předpisy v Itálii jsou poměrně jasné a rozlišují mezi parkováním a kempováním. Zatímco kempování, a to nejen s obytným vozem, ale i se stanem, je regulováno zejména na místní úrovni, je parkování ošetřeno zákonem platným pro celé území Itálie.

Ostatně o pravidlech kempování si lze v češtině počíst v článku Kempování „na divoko“ v Itálii – jak to tedy je. Popřípadě přímo v italštině je to popsáno v článcích Campeggio libero e bivacco in Italia (aktualizován v červenci 2020) nebo Legge sul campeggio libero in Italia: regolamenti, normative e divieti z dubna 2015.

Pro cestování s obytným vozem a nocování tzv. na divoko, jsou ale důležitější předpisy ohledně parkování. To je upraveno zákonem, italskou obdobou našeho Zákona o provozu na pozemních komunikacích (361/2000 Sb.), a to konkrétně tím s názevem Codice Della Strada (dále jen silniční zákon). Tento právní předpis je starý bezmála 30 let – platí od 30.4. 1992. Od té doby sice došlo k mnoha jeho novelizacím, ale i tak je starší než náš zákon. A dokonce výslovně pamatuje na obytná vozidla – a to včetně potřebné infrastruktury. V ČR se nepatrný náznak něčeho podobného objevil až nyní a navíc ve stavebním zákoně – viz Nový Stavební zákon zavádí pojem Karavanové stání.

Italské dopravní zákony – vstřícné k obytným vozidlům

Tak by se v kostce dala italská úprava shrnout. Obytná auta jsou považována za rovnocenná běžným osobním vozům a vztahují se na ně stejná omezení a zákazy jako na ostatní osobní automobily. Mohou tedy parkovat všude, kde osobní auta. A pokud se za parkování platí, je dovolen maximálně 50% příplatek oproti běžnému osobnímu autu. To není moc – u nás je příplatek obvykle minimálně násobkem základní sazby. A co je ještě důležité, je zakázáno obytná auta při parkování jakkoli diskriminovat – ale o tom níže, je to docela zajímavé téma.

Při parkování se ale země mohu dotýkat pouze koly a nic z vozu nesmí přesáhnout jeho půdorys. Takže žádná roztažená markýza či naplno vyklopená boční okna. V klidu by měl být i motor a z auta nesmí nic kapat ani vycházet – takže mimo vypouštění třeba odpadní vody je v podstatě zakázáno pustit třeba topení (tady si ale nejsem italským textem příliš jist). Porušení těchto pravidel může ve formě pokuty přijít na částku od €87 do €344 (cca 2.250 až 9.000 Kč). Ale pokud je dodržíte, lze v klidu zůstat přes noc na parkovišti se značkou „Kempování zakázáno“.

Ale aby zákonodárce vykompenzoval tato omezení, tak zároveň i ukládá povinnost budovat místa, kde lze odpady vypustit – neboli servisní místa pro obytné vozy. A tak v Itálii najdeme možnost servisu na čerpacích stanicích, v obcích i na dálnicích – požadavky na taková místa jsou pak dána nařízením.

A pro usnadnění budování takových míst přesouvá silniční zákon pravomoci pro jejich povolení a budování přímo na obce.

Jak jednoduché….

Diskriminace obytných vozidel – Italové bojují

Ani v Itálii není všechno bezproblémové. Se značkami zákazů obytných vozidel se asi setkal každý návštěvník této země. A může se pak oprávněně divit, co je výše napsáné – že to není možné a je to nelegální. Někteří i dostali pokutu.

Ale je to tak, že tato omezení jsou skutečně ve své většině nelegální. Za práva majitelů obytných vozů pak bojuje organizace Associazione Nazionale Coordinamento Camperisti, která obce na jejich protizákonné jednání upozorňuje a případně soudně napadá jejich vyhlášky. Úspěšně, níže je uveden i odkaz na zprávu o kladném výsledku ve sporu s městem Trento z října 2020.

Díky podpoře svých členů monitoruje stav v celé Itálii. Roční příspěvek je €35 – tedy cca 900 Kč. Na svých stránkách pak podává přehled o omezeních ve formě přehledných mapek:

Ovšem boj je to dlouhý – a komplikovaný vynalézavostí samospráv. Zkouší instalovat pevné brány zabraňující průjezdu vyšším vozidlům, přijímají vyhlášky zakazující spaní v autech, popřípadě označují místa jako parkoviště pro osobní auta, k čemuž jim přitakali i některé soudy. Poznatky si pak sdílí v článcích, například tento o parkování označeném dodatkovou tabulkou osobní auto (doporučuji si ale přečíst i komentář):

Sluší se ale připomenout, že v ČR tato dodatková tabulka znamená, že s obytným vozem na takto označeném parkovišti nesmíte ve většině případů stát. U nás ale není tato povinnost nijak vymáhána a třeba i veřejnoprávní televize k této neznalosti jen přispívá. Za příklad lze použít její seriál Karavanem po Česku ( aneb karavanporno po česku) a zastávku v Jindřichově Hradci . V sousedním Německu už ale taková neznalost a ignorace může přijít dráže.

Za výstavbu a podporu karavanových stání pak existují i další aktivní sdružení. Některá se přímo soustředí na výstavbu stání, další to pak mají jako jednu z mnoha aktivit:

A jak to funguje v praxi?

A po spíše teorii teď trocha praxe – ono v Itálii je obrovský rozdíl mezi letní sezónou a zbytkem roku a je potřeba to mít při plánování na paměti. Rudolf Machala má zkušenost, že  mimo sezónu jsou obytné vozy obvykle tolerovány na místech se zákazem kempování, ze kterých jsou ovšem v sezóně nekompromisně vykázáni, případně i pokutováni. Je to takový Italský (nejen) folklór. Není v tom je nějaká zášť vůči kemperům, jde jen o byznys.

Zkušení cestovatelé Janáčkovi z webu Bydlíkem Evropou to pak shrnuli takto: v létě jsou podmínky pro stání mimo kempy diametrálně odlišné od zbytku roku. Ve většině měst se kolem 25 září zakryjí skoro všechny zákazové značky, zakryjí nebo odvezou platební automaty a je povolené stání takřka kdekoliv. Jen vyloženě centra se dál platí, ale jinak volno a míst kde zastavit je na výběr. Jen se nesmí jak nic vyndávat před auto, dokonce například vadila i zesilovací anténa na internet (to už bylo kempování ) a dodržovat vyznačená stání. Italové jsou báječní, je potřeba respektovat jejich hlavní turistickou sezonu a pak je klid.

O cestování (a samozřejmě i parkování) v Itálii si můžete přečíst na jejich stránkách. Za přečtení stojí minimálně alespoň shrnutí z jarní návštěvy v roce 2017 a další s názvem Buon giorno Itálie

I v letní sezóně je ale Itálie země bydlíkům přející. Lze zde najít parkovací místa za €6 na den, pár desítek metrů od moře, jak dokládají tyto fotky od uživatele Tondy Sádla:


A tady končí povídání a začínají nudné paragrafy – pokud si tedy chcete pravidla prostudovat detailněji.

Podrobněji o pravidlech

Podle § 54 odst. 1 písm. m) zákona o silničním provozu jsou obytné automobily nebo obytné přívěsy vozidla se zvláštní karoserií a trvale vybavená pro přepravu a ubytování až sedmi osob včetně řidiče. Protože mají motor a vlastní pohon, neměly by se zaměňovat s karavany, které jsou klasifikovány jako přívěsy, protože je třeba je táhnout. Pohyb a parkování obytných vozidel upravuje další článek silničního zákona, §185, jehož ustanovení lze shrnout následovně:

  • s obytnými přívěsy se, jak je uvedeno výše, zachází stejně jako s motorovými vozidly třídy M, tj. s běžnými automobily, a vztahují se na ně tedy stejné zákazy a omezení (v případě parkování je odkaz na par. 158 silničního zákona);
  • Táborníci mohou parkovat všude, kde je to povoleno, ale nesmějí přejíždět dopravní značení;
  • U obytných vozů zaparkovaných na veřejných komunikacích je zakázáno jakékoli chování, které by mohlo být považováno za kempování: pevné ukotvení vozidla k zemi, vypouštění výparů a/nebo vody, zvětšování tvaru obytného vozu otevřením dveří nebo verandy, umísťování stolů, židlí nebo čehokoli jiného mimo vozidlo atd. Táboření je povoleno pouze v kempech pro obytné vozy;
  • za parkování karavanů na modrých čarách se platí 50% příplatek, ale pouze v případě, že je parkovací místo větší než ostatní místa na parkovišti.

Obecní správy mohou stanovit další omezení pohybu a zejména parkování karavanů, přičemž je musí odůvodnit „prokázanými a odůvodněnými potřebami pro prevenci znečištění a ochranu uměleckého, environmentálního a přírodního dědictví“ (§7 odst. 1 písm. b) silničního zákona). Většinou je tedy značka zákazu stání jen pro obytná vozidla umístněná nelegálně.

Časové omezení a zákazy parkování obytných vozidel.
Parkování obytných vozů není možné časově ani podobně omezit, pokud se toto omezení vztahuje pouze na obytná vozidla. Tento požadavek zákona je opakovaně potvrzován i soudními rozhodnutími – zrušeno tak správním soudem bylo naposledy v říjnu 2020 i rozhodnutí místní samosprávy v Trentu, jež stanovilo maximální dobu pobytu na určitých parkovacích místech pro obytné vozy na tři hodiny, aniž by se stejné opatření vztahovalo na ostatní vozidla. Takové ustanovení bylo shledáno jako nezákonné, protože vytváří nerovné zacházení s obytnými automobily a ostatními vozidly, která podléhají stejným pravidlům silničního provozu. Pokud se ale omezení či pravidla vztahují na všechna vozidla, musí je samozřejmě dodržovat i obytné automobily.

Znění zákona – silniční zákon

Plné znění zákona si lze najít například na stránkách italského autoklubu: https://www.aci.it/i-servizi/normative/codice-della-strada.html. Zajímavé jsou především články 7 a 185 (neboli paragrafy – §7 a §185) – strojový překlad podstatných částí:


§7.  Regulace dopravy v zastavěných oblastech.

1. V obydlených střediscích mohou obce na příkaz starosty:
….
h) zřídit vybavené prostory vyhrazené pro parkování a parkování obytných vozů podle čl. 185;

§185. Obytná vozidla, parkování:

2.La sosta delle auto-caravan, dove consentita, sulla sede stradale non costituisce campeggio, attendamento e simili se l’autoveicolo non poggia sul suolo salvo che con le ruote, non emette deflussi propri, salvo quelli del propulsore meccanico, e non occupa comunque la sede stradale in misura eccedente l’ingombro proprio dell’autoveicolo medesimo.

3. Nel caso di sosta o parcheggio a pagamento, alle auto-caravan si applicano tariffe maggiorate del 50% rispetto a quelle praticate per le autovetture in analoghi parcheggi della zona.

4.E‘ vietato lo scarico dei residui organici e delle acque chiare e luride su strade ed aree pubbliche al di fuori di appositi impianti di smaltimento igienico-sanitario.

5.Chiunque viola le disposizioni dei commi 4 e 5 e‘ soggetto alla sanzione amministrativa del pagamento di una somma (da € 87 a € 344)

7.Nel regolamento sono stabiliti i criteri per la realizzazione, lungo le strade e autostrade, nelle aree attrezzate riservate alla sosta e al parcheggio delle auto-caravan e nei campeggi, di impianti igienico-sanitari atti ad accogliere i residui organici e le acque chiare e luride, raccolti negli appositi impianti interni di detti veicoli, le tariffe per l’uso degli impianti igienico-sanitari, nonche‘ i criteri per l’istituzione da parte dei comuni di analoghe aree attrezzate nell‘ ambito dei rispettivi territori e l’apposito segnale stradale col quale deve essere indicato ogni impianto.

8. Con decreto del Ministro della salute, di concerto con il Ministro dell’ambiente e della tutela del territorio, sono determinate le caratteristiche dei liquidi e delle sostanze chimiche impiegati nel trattamento dei residui organici e delle acque chiare e luride fatti defluire negli impianti igienico-sanitari di cui al comma 4.

2.Parkování obytných přívěsů, pokud je povoleno, na silnici nepředstavuje táboření, čekání nebo podobné činnosti, pokud vozidlo nespočívá na zemi jinak než svými koly, nevypouští vlastní výfukové plyny, s výjimkou výfukových plynů mechanického motoru, a v žádném případě nezabírá silnici v rozsahu přesahujícím rozměry samotného vozidla.

3.V případě placeného parkování nebo stání mohou být karavany zpoplatněny částkou o 50 % vyšší než osobní automobily na podobných parkovištích v oblasti.

4.Je zakázáno vypouštět organický odpad a čistou a odpadní vodu na komunikace a veřejná prostranství mimo sanitární zařízení.

5.Kdo poruší ustanovení odstavců 4 a 5, bude potrestán správní sankcí zaplacení peněžité částky (od 87 EUR do 344 EUR)

7.Nařízení stanoví kritéria pro výstavbu hygienicko-sanitárních zařízení podél silnic a dálnic, na vybavených plochách vyhrazených pro parkování a odstavování karavanů a v kempech, pro příjem organických zbytků a čistých a odpadních vod, které se shromažďují v příslušných vnitřních systémech těchto vozidel, sazby za používání hygienicko-sanitárních zařízení, jakož i kritéria pro zřizování podobných vybavených ploch obcemi na jejich území a příslušné dopravní značky, kterou musí být každé zařízení označeno.

8. Vyhláškou ministra zdravotnictví v dohodě s ministrem životního prostředí a ochrany území se stanoví vlastnosti kapalin a chemických látek používaných při zpracování organického odpadu a čistých a odpadních vod vypouštěných v hygienických zařízeních uvedených v odstavci 4.

Nařízení o servisních místech

K §185 byla vydána i implementační vyhláška. Zabývá se požadavky na instalaci sanitárních zařízení podél silnic a dálnic či na plochách vyhrazených pro parkování obytných vozidel, jakož i sazby za používání těchto zařízení. Stanovuje rovněž kritéria, podle kterých obce na svém území zřizují podobně vybavené plochy, a příslušná dopravní značení pro označení těchto míst.

Tady je strojově provedený překlad vyhlášky:

Regolamento Art. 185
Regolamento di esecuzione e di attuazione del nuovo codice della strada – Decreto del Presidente della Repubblica 16 dicembre 1992, n. 495 (in Suppl. ord. alla Gazz. Uff., 28 dicembre 1992, n. 303) e successive modificazioni.

TITOLO V – NORME DI COMPORTAMENTO 9 – CIRCOLAZIONE E SOSTA DELLE AUTOCARAVAN (ART. 185 C.S.)

Art. 378. – Impianti di smaltimento igienico-sanitario (art. 185 C.s.).

1. La realizzazione degli impianti igienico-sanitari, destinati ad accogliere i residui organici e le acque chiare e luride raccolti negli impianti interni delle autocaravan, è obbligatoria lungo le strade e autostrade unicamente nelle aree di servizio dotate di impianti di ristorazione, ovvero di officine di assistenza meccanica, ed aventi una superficie complessiva non inferiore a 10.000 mq, nonché nelle aree attrezzate riservate alla sosta e al parcheggio delle autocaravan.

2. Gli impianti igienico-sanitari sono realizzati nel rispetto delle seguenti disposizioni:

a) l’ente proprietario o concessionario della strada o dell’autostrada, il proprietario o gestore delle aree di cui al comma 1, deve inoltrare al comune competente per territorio apposita domanda per la costruzione degli impianti igienico-sanitari, nel rispetto della disciplina urbanistica;

b) l’impianto igienico-sanitario deve essere allacciato alle reti acquedottistiche e fognarie pubbliche, ove esistenti, ovvero private, nel rispetto delle autorizzazioni e dei requisiti richiesti dalla legge 10 maggio 1976, n. 319 e dalle disposizioni regionali. Gli impianti di depurazione delle aree di servizio dotate di impianto di ristorazione, ovvero di officine di assistenza meccanica e dei campeggi, devono essere di capacità adeguata per ricevere e depurare, in linea con le normative vigenti, le acque raccolte negli impianti interni delle autocaravan, nelle quantità prevedibili in relazione al numero delle piazzole di sosta per autocaravan, ed a quello dei possibili transiti, dei medesimi autoveicoli. Qualora non risulti tecnicamente ed economicamente praticabile una soluzione depurativa autonoma, è necessario prevedere impianti di ricezione a tenuta, con svuotamento periodico tramite autobotti e conferimento ad idoneo impianto di trattamento, secondo la disciplina in materia di rifiuti ai sensi del decreto del Presidente della Repubblica n. 915 del 1982 e successive modificazioni;

c) per gli impianti da realizzare nel territorio ricadente in parchi nazionali o regionali o aree naturali protette deve essere acquisita l’autorizzazione dell’ente titolare del demanio naturalistico;

d) l’area dove è installato l’impianto igienico-sanitario, è dimensionata in modo da poter consentire agevolmente lo scarico contemporaneo di almeno due autoveicoli ed è provvista di rampe di accesso e di uscita nel caso di installazione esterna ad aree di servizio o di sosta;

e) la legge regionale disciplina ulteriori caratteristiche dell’impianto.

3. La gestione e la manutenzione dell’impianto igienico-sanitario può essere affidata in concessione ad impresa specializzata o al soggetto gestore dell’area naturale protetta nel cui comprensorio ricade l’impianto.

4. Il concessionario è tenuto a rilasciare polizza fidejussoria per la copertura di qualsiasi ragionevole danno civile ed ambientale che possa essere causato dall’impianto o dai veicoli che vi accedono.

5. Per la realizzazione di impianti igienico-sanitari all’interno dei campeggi, si applicano le disposizioni di cui al presente articolo, salvo diversa disciplina regionale.

6. I proprietari o gestori dei campeggi o delle aree attrezzate con gli impianti igienico-sanitari sono obbligati a fornire il servizio di scarico dei residui organici e delle acque chiare e luride raccolti negli impianti interni delle autocaravan anche in transito. Le tariffe per tale servizio sono quelle liberamente determinate dai singoli operatori, che sono tenuti agli adempimenti previsti dall’articolo 1 della legge 25 agosto 1991, n. 284.

7. Ogni area dove è realizzato un impianto igienico-sanitario è indicata, a cura dell’ente gestore, dall’apposito segnale stradale . Il simbolo dello stesso segnale in formato ridotto può essere impiegato in forma di inserto su segnali di indicazione.

Předpis č. 185
Předpis pro provádění a implementaci nového silničního zákona – prezidentský dekret č. 495 ze dne 16. prosince 1992 (v Dodatku k Úřednímu věstníku, 28. prosince 1992, č. 303) a následné změny.

HLAVA V – PRAVIDLA CHOVÁNÍ
9 – POHYB A PARKOVÁNÍ OBYTNÝCH AUTOMOBILŮ (ČLÁNEK 185 S. Ř. S.)

Článek 378. – Sanitární zařízení pro likvidaci odpadů (článek 185 C.S.).

1. Výstavba sanitárních zařízení určených k přijímání organických zbytků a čisté a odpadní vody shromážděné ve vnitřních systémech obytných automobilů je povinná podél silnic a dálnic pouze v servisních zónách vybavených stravovacími zařízeními nebo dílnami mechanické pomoci a o celkové ploše nejméně 10 000 m2, jakož i na vybavených plochách vyhrazených pro parkování a odstavování obytných automobilů.


2. Sanitární zařízení musí být provedeno v souladu s následujícími ustanoveními:

a) vlastník nebo koncesionář silnice nebo dálnice, vlastník nebo správce ploch uvedených v odstavci 1 musí předložit obci příslušné pro dané území konkrétní žádost o výstavbu hygienických zařízení v souladu s předpisy územního plánování;

b) hygienické zařízení musí být napojeno na veřejné vodovodní a kanalizační sítě, pokud existují, nebo na soukromé sítě v souladu s povoleními a požadavky zákona č. 319 ze dne 10. května 1976 a regionálních předpisů. Čistící systémy v servisních zónách vybavených občerstvovacími zařízeními nebo dílnami mechanické pomoci a kempy musí mít dostatečnou kapacitu, aby mohly přijímat a čistit vodu shromážděnou ve vnitřních systémech obytných automobilů v souladu s platnými předpisy v množství, které lze předpokládat vzhledem k počtu míst pro obytné automobily a k počtu možných průjezdů stejných motorových vozidel. Pokud není technicky a ekonomicky proveditelné samostatné řešení čištění, je třeba počítat s uzavřenými přijímacími zařízeními s pravidelným vyprazdňováním pomocí cisteren a převozem do vhodného zpracovatelského zařízení podle předpisů o odpadech podle dekretu prezidenta republiky č. 915 z roku 1982 a následných úprav;

c) pro výstavbu zařízení na území národních nebo regionálních parků nebo chráněných přírodních oblastí je třeba získat povolení orgánu, který je vlastníkem přírodní rezervace.

d) plocha, kde je instalováno hygienické zařízení, musí být dimenzována tak, aby snadno umožňovala současné vyložení nejméně dvou motorových vozidel, a v případě instalace mimo servisní nebo odpočinkové zóny musí být vybavena nájezdovými a výjezdovými rampami;

e) regionální právo upravuje další vlastnosti zařízení.


3. Správa a údržba hygienického zařízení může být svěřena koncesí specializované společnosti nebo správci chráněné přírodní oblasti, do jejíhož obvodu zařízení spadá.

4. Koncesionář je povinen vystavit pojistnou smlouvu na krytí veškerých přiměřených občanskoprávních škod a škod na životním prostředí, které mohou být způsobeny zařízením nebo vozidly, která k němu mají přístup.

5. Pro výstavbu hygienických a sanitárních zařízení uvnitř kempů platí ustanovení tohoto článku, pokud kraj nestanoví jinak.

6. Majitelé nebo správci kempů nebo oblastí vybavených hygienicko-sanitárními zařízeními jsou povinni zajistit službu pro vypouštění organických zbytků a čisté a odpadní vody shromážděné ve vnitřních systémech obytných přívěsů i během přepravy. Sazby za tuto službu si volně určují jednotliví provozovatelé, kteří jsou povinni plnit povinnosti stanovené v článku 1 zákona č. 284 ze dne 25. srpna 1991.

7. Každou oblast, kde je vybudováno hygienické zařízení, označuje správní orgán příslušnou dopravní značkou (obr. II.377). Symbol stejné značky ve zmenšené velikosti ( obr. II.179 ) lze použít jako vložku na směrovkách.

Dopravní značky:

Zdroje použité v článku

úvodní foto: Larena.it – chycen při krádeži

Zanechat odpověď

Vyplňte detaily níže nebo klikněte na ikonu pro přihlášení:

Logo WordPress.com

Komentujete pomocí vašeho WordPress.com účtu. Odhlásit /  Změnit )

Google photo

Komentujete pomocí vašeho Google účtu. Odhlásit /  Změnit )

Twitter picture

Komentujete pomocí vašeho Twitter účtu. Odhlásit /  Změnit )

Facebook photo

Komentujete pomocí vašeho Facebook účtu. Odhlásit /  Změnit )

Připojování k %s