2.La sosta delle auto-caravan, dove consentita, sulla sede stradale non costituisce campeggio, attendamento e simili se l’autoveicolo non poggia sul suolo salvo che con le ruote, non emette deflussi propri, salvo quelli del propulsore meccanico, e non occupa comunque la sede stradale in misura eccedente l’ingombro proprio dell’autoveicolo medesimo.

3. Nel caso di sosta o parcheggio a pagamento, alle auto-caravan si applicano tariffe maggiorate del 50% rispetto a quelle praticate per le autovetture in analoghi parcheggi della zona.

4.E‘ vietato lo scarico dei residui organici e delle acque chiare e luride su strade ed aree pubbliche al di fuori di appositi impianti di smaltimento igienico-sanitario.

5.Chiunque viola le disposizioni dei commi 4 e 5 e‘ soggetto alla sanzione amministrativa del pagamento di una somma (da € 87 a € 344)

7.Nel regolamento sono stabiliti i criteri per la realizzazione, lungo le strade e autostrade, nelle aree attrezzate riservate alla sosta e al parcheggio delle auto-caravan e nei campeggi, di impianti igienico-sanitari atti ad accogliere i residui organici e le acque chiare e luride, raccolti negli appositi impianti interni di detti veicoli, le tariffe per l’uso degli impianti igienico-sanitari, nonche‘ i criteri per l’istituzione da parte dei comuni di analoghe aree attrezzate nell‘ ambito dei rispettivi territori e l’apposito segnale stradale col quale deve essere indicato ogni impianto.

8. Con decreto del Ministro della salute, di concerto con il Ministro dell’ambiente e della tutela del territorio, sono determinate le caratteristiche dei liquidi e delle sostanze chimiche impiegati nel trattamento dei residui organici e delle acque chiare e luride fatti defluire negli impianti igienico-sanitari di cui al comma 4.

2.Parkování obytných automobilů, pokud je povoleno, na silnici nepředstavuje táboření, čekání nebo podobné činnosti, pokud vozidlo nespočívá na zemi jinak než svými koly, nevypouští vlastní výfukové plyny, s výjimkou výfukových plynů mechanického motoru, a v žádném případě nezabírá silnici v rozsahu přesahujícím rozměry samotného vozidla.

3.V případě placeného parkování nebo stání mohou být auto karavany zpoplatněny částkou o 50 % vyšší než osobní automobily na podobných parkovištích v oblasti.

4.Je zakázáno vypouštět organický odpad a čistou a odpadní vodu na komunikace a veřejná prostranství mimo sanitární zařízení.

5.Kdo poruší ustanovení odstavců 4 a 5, bude potrestán správní sankcí zaplacení peněžité částky (od 87 EUR do 344 EUR)

7.Nařízení stanoví kritéria pro výstavbu hygienicko-sanitárních zařízení podél silnic a dálnic, na vybavených plochách vyhrazených pro parkování a odstavování karavanů a v kempech, pro příjem organických zbytků a čistých a odpadních vod, které se shromažďují v příslušných vnitřních systémech těchto vozidel, sazby za používání hygienicko-sanitárních zařízení, jakož i kritéria pro zřizování podobných vybavených ploch obcemi na jejich území a příslušné dopravní značky, kterou musí být každé zařízení označeno.

8. Vyhláškou ministra zdravotnictví v dohodě s ministrem životního prostředí a ochrany území se stanoví vlastnosti kapalin a chemických látek používaných při zpracování organického odpadu a čistých a odpadních vod vypouštěných v hygienických zařízeních uvedených v odstavci 4.

Regolamento Art. 185
Regolamento di esecuzione e di attuazione del nuovo codice della strada – Decreto del Presidente della Repubblica 16 dicembre 1992, n. 495 (in Suppl. ord. alla Gazz. Uff., 28 dicembre 1992, n. 303) e successive modificazioni.

TITOLO V – NORME DI COMPORTAMENTO 9 – CIRCOLAZIONE E SOSTA DELLE AUTOCARAVAN (ART. 185 C.S.)

Art. 378. – Impianti di smaltimento igienico-sanitario (art. 185 C.s.).

1. La realizzazione degli impianti igienico-sanitari, destinati ad accogliere i residui organici e le acque chiare e luride raccolti negli impianti interni delle autocaravan, è obbligatoria lungo le strade e autostrade unicamente nelle aree di servizio dotate di impianti di ristorazione, ovvero di officine di assistenza meccanica, ed aventi una superficie complessiva non inferiore a 10.000 mq, nonché nelle aree attrezzate riservate alla sosta e al parcheggio delle autocaravan.

2. Gli impianti igienico-sanitari sono realizzati nel rispetto delle seguenti disposizioni:

a) l’ente proprietario o concessionario della strada o dell’autostrada, il proprietario o gestore delle aree di cui al comma 1, deve inoltrare al comune competente per territorio apposita domanda per la costruzione degli impianti igienico-sanitari, nel rispetto della disciplina urbanistica;

b) l’impianto igienico-sanitario deve essere allacciato alle reti acquedottistiche e fognarie pubbliche, ove esistenti, ovvero private, nel rispetto delle autorizzazioni e dei requisiti richiesti dalla legge 10 maggio 1976, n. 319 e dalle disposizioni regionali. Gli impianti di depurazione delle aree di servizio dotate di impianto di ristorazione, ovvero di officine di assistenza meccanica e dei campeggi, devono essere di capacità adeguata per ricevere e depurare, in linea con le normative vigenti, le acque raccolte negli impianti interni delle autocaravan, nelle quantità prevedibili in relazione al numero delle piazzole di sosta per autocaravan, ed a quello dei possibili transiti, dei medesimi autoveicoli. Qualora non risulti tecnicamente ed economicamente praticabile una soluzione depurativa autonoma, è necessario prevedere impianti di ricezione a tenuta, con svuotamento periodico tramite autobotti e conferimento ad idoneo impianto di trattamento, secondo la disciplina in materia di rifiuti ai sensi del decreto del Presidente della Repubblica n. 915 del 1982 e successive modificazioni;

c) per gli impianti da realizzare nel territorio ricadente in parchi nazionali o regionali o aree naturali protette deve essere acquisita l’autorizzazione dell’ente titolare del demanio naturalistico;

d) l’area dove è installato l’impianto igienico-sanitario, è dimensionata in modo da poter consentire agevolmente lo scarico contemporaneo di almeno due autoveicoli ed è provvista di rampe di accesso e di uscita nel caso di installazione esterna ad aree di servizio o di sosta;

e) la legge regionale disciplina ulteriori caratteristiche dell’impianto.

3. La gestione e la manutenzione dell’impianto igienico-sanitario può essere affidata in concessione ad impresa specializzata o al soggetto gestore dell’area naturale protetta nel cui comprensorio ricade l’impianto.

4. Il concessionario è tenuto a rilasciare polizza fidejussoria per la copertura di qualsiasi ragionevole danno civile ed ambientale che possa essere causato dall’impianto o dai veicoli che vi accedono.

5. Per la realizzazione di impianti igienico-sanitari all’interno dei campeggi, si applicano le disposizioni di cui al presente articolo, salvo diversa disciplina regionale.

6. I proprietari o gestori dei campeggi o delle aree attrezzate con gli impianti igienico-sanitari sono obbligati a fornire il servizio di scarico dei residui organici e delle acque chiare e luride raccolti negli impianti interni delle autocaravan anche in transito. Le tariffe per tale servizio sono quelle liberamente determinate dai singoli operatori, che sono tenuti agli adempimenti previsti dall’articolo 1 della legge 25 agosto 1991, n. 284.

7. Ogni area dove è realizzato un impianto igienico-sanitario è indicata, a cura dell’ente gestore, dall’apposito segnale stradale . Il simbolo dello stesso segnale in formato ridotto può essere impiegato in forma di inserto su segnali di indicazione.

Předpis č. 185
Předpis pro provádění a implementaci nového silničního zákona – prezidentský dekret č. 495 ze dne 16. prosince 1992 (v Dodatku k Úřednímu věstníku, 28. prosince 1992, č. 303) a následné změny.

HLAVA V – PRAVIDLA CHOVÁNÍ
9 – POHYB A PARKOVÁNÍ OBYTNÝCH AUTOMOBILŮ (ČLÁNEK 185 S. Ř. S.)

Článek 378. – Sanitární zařízení pro likvidaci odpadů (článek 185 C.S.).

1. Výstavba sanitárních zařízení určených k přijímání organických zbytků a čisté a odpadní vody shromážděné ve vnitřních systémech obytných automobilů je povinná podél silnic a dálnic pouze v servisních zónách vybavených stravovacími zařízeními nebo dílnami mechanické pomoci a o celkové ploše nejméně 10 000 m2, jakož i na vybavených plochách vyhrazených pro parkování a odstavování obytných automobilů.

2. Sanitární zařízení musí být provedeno v souladu s následujícími ustanoveními:

a) vlastník nebo koncesionář silnice nebo dálnice, vlastník nebo správce ploch uvedených v odstavci 1 musí předložit obci příslušné pro dané území konkrétní žádost o výstavbu hygienických zařízení v souladu s předpisy územního plánování;

b) hygienické zařízení musí být napojeno na veřejné vodovodní a kanalizační sítě, pokud existují, nebo na soukromé sítě v souladu s povoleními a požadavky zákona č. 319 ze dne 10. května 1976 a regionálních předpisů. Čistící systémy v servisních zónách vybavených občerstvovacími zařízeními nebo dílnami mechanické pomoci a kempy musí mít dostatečnou kapacitu, aby mohly přijímat a čistit vodu shromážděnou ve vnitřních systémech obytných automobilů v souladu s platnými předpisy v množství, které lze předpokládat vzhledem k počtu míst pro obytné automobily a k počtu možných průjezdů stejných motorových vozidel. Pokud není technicky a ekonomicky proveditelné samostatné řešení čištění, je třeba počítat s uzavřenými přijímacími zařízeními s pravidelným vyprazdňováním pomocí cisteren a převozem do vhodného zpracovatelského zařízení podle předpisů o odpadech podle dekretu prezidenta republiky č. 915 z roku 1982 a následných úprav;

c) pro výstavbu zařízení na území národních nebo regionálních parků nebo chráněných přírodních oblastí je třeba získat povolení orgánu, který je vlastníkem přírodní rezervace.

d) plocha, kde je instalováno hygienické zařízení, musí být dimenzována tak, aby snadno umožňovala současné vyložení nejméně dvou motorových vozidel, a v případě instalace mimo servisní nebo odpočinkové zóny musí být vybavena nájezdovými a výjezdovými rampami;

e) regionální právo upravuje další vlastnosti zařízení.

3. Správa a údržba hygienického zařízení může být svěřena koncesí specializované společnosti nebo správci chráněné přírodní oblasti, do jejíhož obvodu zařízení spadá.

4. Koncesionář je povinen vystavit pojistnou smlouvu na krytí veškerých přiměřených občanskoprávních škod a škod na životním prostředí, které mohou být způsobeny zařízením nebo vozidly, která k němu mají přístup.

5. Pro výstavbu hygienických a sanitárních zařízení uvnitř kempů platí ustanovení tohoto článku, pokud kraj nestanoví jinak.

6. Majitelé nebo správci kempů nebo oblastí vybavených hygienicko-sanitárními zařízeními jsou povinni zajistit službu pro vypouštění organických zbytků a čisté a odpadní vody shromážděné ve vnitřních systémech obytných automobilů i během přepravy. Sazby za tuto službu si volně určují jednotliví provozovatelé, kteří jsou povinni plnit povinnosti stanovené v článku 1 zákona č. 284 ze dne 25. srpna 1991.

7. Každou oblast, kde je vybudováno hygienické zařízení, označuje správní orgán příslušnou dopravní značkou (obr. II.377). Symbol stejné značky ve zmenšené velikosti ( obr. II.179 ) lze použít jako vložku na směrovkách.