Popis pár cílů při cestě Korutany směrem od italských hranic až po vyhlídku Pyramidenkogel. Všechny vstupy či jízdné zmíněné v článku je zahrnuto do Korutanské karty. O ní jem již více psal v článku Korutanská karta a obytný vůz jdou perfektně k sobě.

Arnoldstein a lanovka na trojmezí

Obytné auto tady lze pohodlně zaparkovat na velkém parkoviště u dolní stanice lanové dráhy. Ta pak slouží k rychlé dopravě nahoru a výšlapu na zdejší trojmezí Peč/Ofen/Monte Forno. Setkává se tu Itálie, Slovinsko a Rakousko. A tak lze na jedné straně vidět masiv Dobratsch neboli Villacher Alps – chráněný přírodní park přístupný po placené horské silnici.  A na druhé straně se otevírá pohled do Slovinska a jeho Julské Alpy. Chvíli můžete jít po slovinské a chvíli po rakouské straně. Na ne tak dávné neveselé doby rozdělení východu a západu si lze zavzpomínat u památníku pohraničníků, i když se domnívám, že režim na Slovinsko-Rakouské hranici (přesněji tedy Jugoslávsko-Rakouské hranici) nikdy nedosahoval co do své přísnosti tuhých opatření na našich hranicích s Rakouskem.

Lanovka Dreiländereck stojí bežně €15/€9.5, ale lze zakoupit i rodinné jízdenky.

Villach

Zaparkovat zadarmo a přitom kousek do centra lze na parkovišti Draubodenweg. Pak je to už jen kousek pěšky do centra města. To nabízí v rámci korutanské karty i pár atrakcí vhodných k návštěvě.

Reliéf Korutan

Velký model či 3D mapa korutanských hor, údajně na ploše 182 m2 – vznikl na konci 19.století . Navíc zde pravidelně probíhá audiovizuální program, každých 20 minut se okna zatáhnou a spustí se produkce. Programů je více, takže ani delší návštěva není nudná. Počítejte s tím, že zde minimálně půl hodiny strávíte.

Věž kostela sv.Jakuba

Na tuto dominantu starého villachu zle vystoupat. Výstup doplňují na jednotlivých patrech malé expozice věnované svatojakubské poutní cestě. Blíže k vrcholu lze nahlédnout i do útrob zvonice – času na to báývá dost, poslední část výstupu je řízena semafory. Není divu, cesta nahoru je docela úzká a dva lidé by se zde nevyhnuli. A seshora si lze prohlédnout Villach do všech směrů a z výšky.

Ve Villachu nabízí korutanská karta i vstup do městského muzea, TAF muzea automobilů (zmíněno již v článku Korutany horem dolem s obytným vozem – určitě stojí za návštěvu) i další muzeum automobilů, rádii a hodin – ale toto místo vypadá, že je po tuto sezónu zavřené.

Muzeum panenek Elli Riehlové

Malá expozice ručně dělaných postaviček o velikosti něco mezi 5-15 cm je k vidění kousek od u jezera Ossiach. V domku, který skrývá údajně na 700 kousků jsou ve dvou patrech vidět různé scény ze života místních či pohádek. Koupit si lze různé upomínkové předměty. Celá expozice zabere na prohlídku zhruba půl hodiny. Venku je pak bohatá květinová výzdoba. Parkoviště je prostorné, i když trochu z kopce.

Více si o umělkyni Elli Riehlové, tvůrkyni korutanských panenek, lze dočíst na wiki

Lanovka na Gerlitzen, nocování u jezera

U jezera se špatně hledá místo na zaparkování. Ještě minulý rok bylo možné přespat na terasovitém parkovišti u spodní stanice lanové dráhy na Gerlitzen, ale letos je zde již zákaz stání přes noc. Je to škoda, bylo to ideální míso, i když silnice byla poměrně dost slyšet. Naštěstí v noci není příliš frekventovaná.

Nám nezbylo než si najít místo na stání. P4N je v této oblasti k ničemu. Jezero je na své severní straně hustě zastavěno a moc míst bez omezení zde není. My však našli na přenocování místo mimo hlavní silnici, kousek od jezera a v naprostém klidu. Kousek od parkoviště je pak možnost vstupu do jezera, jedna z mála.

Přes den pak lze u lanovky stát, místa na parkovišti je skutečně dost. Lanovka na Gerlitzen má dva úseky, my využili první k dopravě do mezistanice a odtud jsme pěšky vyšli na vrchol. Ne úplně přímou cestou, kopec jsme trochu obkroužili přes Neugarten. Po cestě se otevírají výhledy na Villach i okolní hory. U chaty v Neugarten, u dolní stanice sedačky 8er-Carving-Jet (která pochopitelně nebyla v provozou), pak mají mimo malé vodní kaskády i vystavenou Dacii Duster v neobvyklém provedení vhodném do hor. Místo kol malé pásy.

Bohužel počasí na vrcholu nebylo úplně slunečné a rak i výhledy byly omezené. Na zpáteční cestu jsem se už vydali lanovkou. Zpáteční jízdné, tedy cesta nahoru i dolů, stoji bez korutanské karty €26.50/€14.

Familywald adventure park

Stezka mezi stromy doplněná o možnost pohybovat se v sítích, zavěšených mezi stromy (treenet), sjet dolů po netradiční dráze Fly-line, kde je člověk zavěšen či zdolat nějakou dráhu v lanovém parku. Vstup do areálu i treenet je zahrnut do bezplatného vstupu v rámci korutanské karty. Normálně stojí €18 pro dospělého a €10 pro dítě. Připlácí se za za Fly-line, a to €5.

Samotný zážitek za to stojí, ostatně i pohyb v síti přináší nevšední zážitek. Je to trochu nezvyk, od pádu do hlubin vás dělí jen síť, ale za chvíli jsem si zvykl a celou, poměrně dlouhou trasu, si užil. Lze ji procházet opakovaně, jsou zde skluzavky zkracující cestu a vracející zpět.

Snad jen drobnou nevýhodou je placené parkoviště. Park jde zvládnout za hodinu, ale dvě či tři hodiny tady také klidně strávíte. Zejména v horkém dni je výhodná poloha mezi stromy, které poskytují stín. A platí to i při mírném deštíku, stromy jej spolehlivě zachytí.

Pyramidenkogel

Tuhle nejvyšší dřevěnou rozhlednu Korutan i na celém světě asi zná každý, kdo se po dálnic A2 pohyboval směrem do Itálie a nebo z Itálie kolem jezera Wörthersee. Měří 100 metrů a více z její historie i technických dat si lze zjistit na wikipedii. Na jejím vrcholu je třípatrová vyhlídková platforma a lze se tam svézt výtahem. My se dostali k věži těsně před západem slunce a měli možnost tak nejen spatřit poslední paprsky, ale i následně světélka měst a osad kolem jezera. Dobrý je také pohled směrem dolů na parkoviště, i když svěžest původní kresby už mírně odvál čas. A po soumraku se věž barevně nasvítí.

A nakonec ještě přehledná všech popisovaných míst, včetně zmíněného parkoviště ve Villachu: