Itálie a desítka jejich panoramatických silnic

Následující desítka italských silnic je rozeseta po celém území Itálie a každou trasu lze označit za panoramatickou – je to výběr toho údajně nejlepšího, na co můžete v Itálii narazit. Ale samozřejmě existují mnoho dalších krásných tras čekajících na objevení – ale toto jsou zkrátka trasy, kdy se sama cesta stává cílem. Většinou se jedná o krátké úseky, které lze projet při cestě místo rychlého přesunu po dálnici, příležitostně při dovolené. Vybraná desítka je znázorněna na téhle přehledové mapce, následuje pak bližší popis jednotlivých cest, včetně možností stání pro obytná auta, kempů či odkazů na další informace o dané silnici a jejím okolí.

V přehledu nejsou zdaleka všechny silnice, zejména v Dolomitech či na pobřeží moře se najdou mnohé další.

  1. 1: Costiera triestina (Friuli Venezia Giulia)
  2. 2: Strada Statale Regina (Lombardie)
  3. 3: Panoramica Zegna (Piemont)
  4. 4: Strada del Barolo (Piemont) – mezi vinicemi
  5. 5: Silnice San Bartolo (Marche)
  6. 6: Cesta Lauretana (Toskánsko)
  7. 7: Gran Sasso (Abruzzo)
  8. 8: Pobřeží Otranto-Leuca (Apulie)
  9. 9: Sicilíe: Strada dell’Etna
  10. 10: Sardinie: po jižním pobřeží SP 71
  11. Zdroje

1: Costiera triestina (Friuli Venezia Giulia)

Česku nejbližší italská panoramatická silnice – ze Sistiany se kolem pobřežní silnice vine neuvěřitelná krajina, která mírně klesá směrem do Miramare – a odtud je to jen kousek do Terstu. Na úseku o délce 11 km potkáte strmé krasové skály na jedné straně silnice a Terstský záliv na straně druhé, protnuté tunely, z nichž jeden je přírodního původu. V roce svého otevření, tedy 1928, byla tato silnice časopisem Life označena za nejkrásnější v Evropě.

Po cestě se nachází řada míst, kde můžete strávit příjemné okamžiky a kde si každý něco najde. Je zde řada stezek a trekingových tras: Rilkeho stezka v Sistianu a Tiziana Weiss u jeskyně Delle Torri Slivia, či šalvějová stezka (Sentiero della salvia). Pro milovníky odpočinku a slunění jsou na tomto úseku pobřeží nádherné malé pláže a nakonec pro milovníky památek je tu zámek Miramare s parkem a hrad Duino.

2: Strada Statale Regina (Lombardie)

  • označení: SS 340
  • úsek: Como-Valsolda, 50 km. Sjízdnost je dobrá, i když v úseku Argegno-Ossuccio a Porlezza-Confine di Stato se vozovka zužuje. Před odjezdem se ujistěte, že v určitých oblastech a časových úsecích neplatí zákazy tranzitu pro určité typy vozidel.
  • stránky: www.turismo.como.it
  • stání a kempy pro obytná auta:

Cesta spojuje dvě jezera, Como a Luganem po trase staré římské cesty, která spojovala Cremonu a Chiavennu. Silnice vede podél západního břehu jezera Como a zahrnuje řadu malých klenotů této oblasti, z nichž každý si zaslouží zastávku.

Mezi místa, kde je příjemné se zastavit, patří vesnička Brienno s úzkými uličkami a schodišti, Tremezzina s vilou Carlotta a botanickým parkem a Villa del Balbianello. U Menaggia silnice opouští jezero Como a pokračuje na západ směrem na Porlezzu, kde začíná úsek podél Luganského jezera do Valsoldy. I v této části je silnice mimořádně pěkná díky jezerní krajině, která se stala kulisou některých románů Antonia Fogazzara. Za návštěvu stojí o nádherná Villa Fogazzaro Roi, spisovatelovo prázdninové sídlo, které je nyní majetkem FAI.

3: Panoramica Zegna (Piemont)

Panoramica Zegna je nádherně malebná silnice, která prochází parkem Oasi Zegna. Park byl vybudován textilním dodavatelem Ermenegildo Zegna na počátku 90. let a jeho součástí je také malé lyžařské středisko, které je v provozu v zimní sezóně. Cesta byla otevřena vroce 1938, letos tedy slaví pěkných 84 let provozu.

Silnice SP 232 začíná ve vesnici Villanova Biellese. První část cesty však můžete ignorovat a místo toho vyrazit z vesnice Valle Mosso. Tam nastavíte navigaci na Bocchetto Sessera a pojedete nejprve po silnici SP232 na sever, poté se vydáte parkem na západ. Možná to není nejrychlejší a vzrušující silnice na světě, ale je krásná.

4: Strada del Barolo (Piemont) – mezi vinicemi

Silnice spojující Albu a Barolo nabízí řadu odboček – k hradu Grinzane Cavour, na vyhlídky u La Morra i ke kapli Barolo, kterou okamžitě poznáte podle barevného provedení.

Celkově se jedná o cestu mezi vinicemi a v oblasti je mnoho vinných sklípku, na podzim jsou pak okolní kopce vhodným terénem i pro poznávání na kole. Tohle je zkrátka vinařská panoramatická cesta.

5: Silnice San Bartolo (Marche)

Na této klikaté silnici s výhledem na Jaderské moře budete mít chuť napodobit umění Valentina Rossiho, jehož rodné město je vzdálené jen pár kilometrů – ale s obytným vozem si asi budete muset nechat zajít chuť.

Silnice se vine mezi kopci, zeleň stromů působí jako přirozená kulisa, ale za některými zatáčkami se otevírají nečekané výhledy na moře a skryté malé cestičky k němu. Na úbočí kopce se nachází několik starodávných vesnic Casteldimezzo a Fiorenzuola di Focara, které mohou nalákat na příjemnou procházkou uličkami s bohatou historií.

Tip na koupání: Monte San Bartolo – výlet na opuštěnou uzavřenou pláž

6: Cesta Lauretana (Toskánsko)

Cesta nahoru a dolů přes Crete Senesi je jak vystřižený z nějaké bývalé místní toskánské pohlednice : asfaltový pás vozovky protíná kopce a zanechává za sebou typickou krajinu vesnic a farem, mlýnů a farních kostelů, ale také originálních přírodních útvarů.

Jedním z charakteristických rysů této krajiny je barva hlíny, která zde získává velmi zvláštní odstíny. Za ochutnávku stojí i místní kuchyně – nabízená jídla jsou často uvařena produktů země, kterou projíždíte.

7: Gran Sasso (Abruzzo)

Cesta, z níž na každém metru dýchá historie. Silnice kopíruje zčásti starověkou Via Cecilia, jež spojovala Řím s pobřežím Jaderského moře. Dnes zde narazíte na motorkáře, cyklisty i obytné auta – ti všichni stoupají do průsmyku Passo delle Capannelle, navštíví park Gran Sasso a pak klesají k moři.

Krajině v centrální části trasy dominují zalesněné kopce a náhorní plošiny, kde je příroda stále pánem a jsou zde k nalezení jen malé vesničky , kde se jakoby zastavil čas .

Více informací o Gran Sasso a obytém autě: Na střeše Apenin, kde se psala historie

8: Pobřeží Otranto-Leuca (Apulie)

  • označení: : SP 358 delle Terme Salentine.
  • úsek: Otranto -Santa Maria di Leuca, 50 km.
  • stránky: http://www.viaggiareinpuglia.it
  • stání a kempy pro obytná auta:
    • stání Oasy Park na okraji Otranta, oasypark.com, ceny dle období a počtu osob €20-32
    • v Santa Maria di Leuca, stání La Cornula, od května do září, €20, 39.800429, 18.363335

Po prvním úseku ve vnitrozemí se cesta začne vinou kolem pobřeží – často vysoké, skalnaté, oslnivě bílé pobřeží, skrývá jeskyně a nabízí nádherné zátoky. Cesta jde kolem všech nejzajímavějších míst, od rybářských vesnic až po nejrušnější městečka.

Výhledu na silnici dominuje moře, které se ve své zářivé modři otevírá směrem k Albánii a Řecku, jejichž obrysy budete moci s trochou štěstí při příznivých podmínkách zahlédnout. Krajina je drsná, skály jsou poseté sukulenty , kamenné zídky vyznačují místní cesty. Na konci trasy, pokud se vám podaří zastavit, je téměř povinná zastávka u mostu Ciolo. Nakonec vám maják ukáže cestu do Santa Maria di Leuca, města jeskyní a vil z 19. století.

9: Sicilíe: Strada dell’Etna

Jste připraveni dotknout se oblohy? Takový pocit zažijete, když se vypravíte na Etnu. Trasa začíná v Nicolosi a pokračuje směrem vzhůru, kde se střídá vegetace a tmavá země, fascinující kontrasty v krajině, která se stále více podobá pustině. Jakmile se dostanete do Rifugio Sapienza v nadmořské výšce téměř 2 000 metrů, můžete si vybrat z různých- výlety, trekking nebo jednoduché procházky. Vždy se ale raději podívejte na stránky parku (viz odkazy na stránky), kde najdete aktuální informace i tipy na výlety a další aktivity.

Sestup pak vede přes oblast Crateri Silvestri s roztroušenými travnatými plochami v jinak černé zemi, a dále pokračuje zatáčkami které umožňují střídavé výhledy na Katanský záliv a svahy sopky.

Tip: v blízkosti je zábavní park Etnaland s horskými drahami a nebo aquaparkem: https://etnaland.eu/

10: Sardinie: po jižním pobřeží SP 71

Před očima řidiče a jeho posádky se otevírá neuvěřitelné panorama podél pobřežní silnice z přístavu Teulada do Chia. Vegetace je typická středomořská křovinatá, ozářená třpytivým sluncem a na obzoru se prolíná modř oblohy a modř moře. Narazíte i na odstíny zelené barvy a jemný písek širokých pláží nabízí zase barvu bílou. Trasu si užijte nejlépe mimo sezónu.

Zdroje

Úvodní foto: Luca Micheli, Unsplash

Zanechat odpověď

Vyplňte detaily níže nebo klikněte na ikonu pro přihlášení:

Logo WordPress.com

Komentujete pomocí vašeho WordPress.com účtu. Odhlásit /  Změnit )

Twitter picture

Komentujete pomocí vašeho Twitter účtu. Odhlásit /  Změnit )

Facebook photo

Komentujete pomocí vašeho Facebook účtu. Odhlásit /  Změnit )

Připojování k %s

Začít s blogem na WordPress.com.

%d blogerům se to líbí: