S obytným autem v Norsku: národní park Rondane

Tento článek je volným pokračováním předešlého článku S obytným autem v Norsku: město Drammen a okolí . Část fotek i informace mi dodal kolega karavanista Michal Přikryl. Je to tedy líčení cesty jeho pohledem. Norsko je pro mnohé lákavé a tak snad tento seriál poznámek z cest inspiruje k návštěvě a poradí, co zde vše vidět a zdolat.

Nejstarší národní park

Národní park Rondane  leží severně od Osla a vede k němu silnice E6. Je to nejstarší norský národní park, založen byl 21.prosince 1962 – letos tedy oslaví šedesátku. Je tak o něco málo starší než náš nejstarší národní park, Krkonošský národní park, který vznikl o půlrok později, 17. května 1963.

Nejvyšší horou parku Rondane je Rondeslottet (2387 m n. m.), ale celkem zde najdeme hned deset vrcholů překonávajících hranici 2.000 metrů. Rozlohou je park spíše menší, zejména v porovnání s ostatními známými parky v Norsku, naposledy byl rozšířen v roce 2003 a od té doby má rozlohu 963 km2. Stejně jak další z parků v oblasti, Jotunheimen, se i Rondane vyznačuje velmi proměnlivým počasí a snězení v horních partiích parku není vyloučeno ani v letních měsících – což jsme zažili. Ale nečekejte zde žádné ledovce, jen v údolích se sníh drží i pozdě do léta a někdy vydrží i přes celé léto.

Park Rondane je hodně hornatý s rozsáhlými náhorními ploštinami a s množstvím různých turistických tras a cest. Je zde překrásná a různorodá divoká příroda.

Městečko Otta

Pomyslnou vstupní branou do parku je městečko Otta. Leží na soutoku řeky Otta (odtud jméno ) a Lågen a je to výchozí bod turistů do okolních národních parků. V současné době zde a v blízkém okolí žije jen zhruba 4 tisíce stálých obyvatel – městečko samotné pak má jen něco málo před dva tisíce. Dříve zde bývaly hlavně zemědělské usedlosti, od sedmnáctého století zde dochází k těžbě mědí a železné rudy. V roce 1896 je do oblasti dovedena železnice a vzniká malá vesnice s názvem Otta. Ta se teprve roku 2000 stává městem. Z hlediska ekonomického zde lze najít řadu továren, na okna, břidlici, pily a velkou tiskárnu.

K oblasti a městečku se váže zajímavá pověst o porážce přesily skotských žoldáků roku 1612, na jejíž památku je zde i socha Prillar-Guri, ženy ze Selu, která vyběhla na nejvyšší kopec a zatroubila na poplach. Co se týče válek, o pár set let později, 28. dubna 1940, v průběhu druhé světové války, zde ještě proběhly boje mezi Němci a ustupujícími britskými silami.

Nicméně turisté sem nepřijíždějí za touto historií, ale za krásami okolní přírody. Otta je ideální výchozí bod, zejména pro návštěvu parku Rondane.

Do parku

Park primárně doporučujeme pro zkušené turisty a milovníky divoké přírody. Lehčí turistické pasáže lze absolvovat s dětmi, případně na kolech či s kočárkem. 

Aktivity 

V případě tohoto parku je to jednoduché – hiking, turistika, hiking, turistika. K dispozici jsou krátké i několikadenní trasy různých obtížností s možností přespání v turistických chatách či na stanových místech, případně volně v parku ve stanu. Vybere si zde skutečně každý

Nocování a free camping

Jedná se o národní park, proto freecampování/nocování s obytnými auty je ve většině případů zakázáno, soudě dle tabulek se zákazy. Nicméně ale existuje jedna výjimka (popíšu později). Pro parkování/stání doporučujeme využít míst přímo ve městě Otta, kde jsou kempy či placená stání, včetně bezplatného servisního místa (park4night) nabízí dostatek variant. Z městečka Otta jezdí pravidelná kyvadlová autobusová linka až do parku, které lze využít (osobní zkušenost ale nemáme). 

Tipy na stání

  • Kdo nechce zůstat ve městě může využít stání zde: 61°48’29.054″N, 9°41’6.678″E. Jedná se o hlavní ohromné parkoviště u hlavního vstupu do parku. Je zde kompletní zázemí pro obytná auta a do parku je to již kousek. Zde je poslední možné místo na legální kempování/spaní v autě před vstupem do parku.
  • Pro případ potřeby je možné do “srdce” parku zajet až sem 61°50’5.697″N, 9°43’51.948″E, kde je další parkoviště, nicméně mnohem menší. Vjezd je zpoplatněn přes mýtnou závoru (poplatek myslím 40 NOK). Parkoviště primárně slouží pro hikery a osobní auta. Obytná auta zde mají jasný zákaz stání/kempování v noci, což doporučuji respektovat. Během dne ale není problém s parkováním! Nikoli kempováním.
    Je nutné pamatovat, že parkoviště je velmi malé a pro větší obytná auta dost nevhodné – zaberete místa pro denní návštěvníky parku i vícedenní hikery a sehnat místo je, zvláště za hezkého počasí velmi obtížné. Zákaz vjezdu pro obytná auta tu ale v době naší návštěvy nebyl. A malý tip pro parkování na místech, kde je zákaz stání pro obytná auta (hodně často bývá právě na malých parkovištích určené pro vícedenní hikery): dávám za čelní okno do prázdného auta cedulku v angličtině s informací, že jsme na výšlapu a v případě problémů či nehody ať mne kontaktují na telefonu. A samozřejmě i s uvedením posádky:


  • My jsme (tedy zbytek rodiny) 3 noci, co jsme byli v parku nocovali nedaleko Otta (15 km) na břehu řeky na malém parkovišti, kde není zákaz a je tam klid, zde: 61°39’23.5″N 9°35’56.8″E

Parkoviště v parku jsme využili pouze v případě výletů k vodopádu a k turistické chatě , jak bude popsáno níže.

Další možnosti

Nabízí se samozřejmě i možnost využít některý z kempů v oblasti. Ceny jsou víceméně podobné, liší se jen lokalitou – například jako tyto dva, kdy první z nich leží v údolí u řeky, druhý pak na náhorní plošině:

  • Otta camping – kemp na břehu řeky Ottaelva jen 1500 metrů o d centra měšťečka Otta. Místo pro až 60 obytných aut i stanů, k dispozici pračka a sušička a samozřejmě i možnost provést servis obytného vozidla. V roce 2022 zde rodina 2 + 2 v obytném autě a s elektricko přípojkou necháá: 350 norských korun (je to paušální cena za stání s obytném autem, bez ohledu na počet osob.), k tomu nutno připočíst cenu sprch, 5 korun za 4 minuty (350 NOK = 850 Kč, 5 NOK = 12 Kč )
  • Rondane Haukliseter Fjellhotell – místo 1000 m. n. m. je nádherné s panoramatickým výhledem na Høvringen a okolní hory. Za místo pro obytné auto, s přípojkou na elektřinu a wifi zdarma, samozřejmě se záchodem a sprchami i možností servisu obytného auta se platí 375 NOK (910 Kč)

Turistika v parku

Park má rozhodně co nabídnout a tak je potřeba vybírat. Pro návštěvníky bychom doporučili následující tři trasy:

Trasa první – K vodopádu Storulfossen

Velmi nenáročná a krátká trať vhodná pro rodiny s dětmi (bez kočárků). Z hlavního parkoviště je to k vodopádu cca 4 km (dle zvolené trasy). Tj. celkem je trasa dlouhá 8-9 km s mírným převýšením okolo 250 metrů. Zvládnou ji i děti a starší osoby. Cesta vede po “upravených” cestách se štěrkovým povrchem. K vodopádu se dostanete z vrchu tak i ze spodu. Přímo pod vodopádem se nachází příjemné posezení se stolem a lavicemi, které přímo vybízí pro krátký odpočinek. Vodopád je pěkný a cesta velmi příjemná.

Trasa druhá – pěší nebo cyklo trasa k turistické chatě Rondvassbu

Mírně náročnější trasa o celkové délce 21 kilometrů s převýšením 500 metrů. Z  Z hlavního parkoviště (61°48’28.338″N, 9°41’6.155″E) je to k chatě cca 11 kilometrů. Můžete si zkusit cestu zkrátit tak, že zaparkujete až na “horním” parkovišti zde: (61°50’5.517″N, 9°43’51.826″E). Musíte ale zaplatit poplatek za vjezd do parku na mýtné závoře a být si jistí, že bude místo pro parkování. V opačném případě budete mýtné platit zbytečně. 

Trasa celá vede po šotolinové cestě/silnici a to až k samotné chatě. Na “horním” parkovišti a u chaty si lze půjčit kola pro cestu tam (a nebo i zpět) – cena 125/225 NOK za velké kole a 75/115 NOK za dětské (cena za jeden směr/zpáteční).  Cesta je bez problému zvládnutelná i s kočárkem a je tudíž vhodná i pro rodiny s dětmi. Stejně tak je možné cestu absolvovat na vlastních kolech, pokud je vozíte. 

Celou cestu (když vám vyjde počasí) očekávejte úchvatné výhledy na celý park Rondane a také na park Jotunheimen (na odvrácené straně). Je to úžasná podívaná. Další s čím počítejte je vítr, který se často mění ve vichr. Snad nikde jinde nefouká v Norsku tolik, jako v Rondane. 

Při příchodu na chatu se můžete občerstvit v místním “bistru” případně využít noclehu v chatě (případně ve vlastním stanu na místě k tomu určeném) a k autu se vrátit až druhý den. Turistická chata Rondvassbu je pomyslnou křižovatkou a nástupním bodem pro vícedenní treky v Rondane. Je zde i “pravidelná” lodní taxi doprava na jezeře Rondvatnet (informace níže), která vozí hikery z jednoho konce jezera na druhý, pokud si tito chtějí zkrátit či zjednodušit svůj hike. Osobní zkušenost ale nemáme, nevyužili jsme. V okolí chaty je mnoho laviček a stolů pro klidné posezení a odpočinek. Venkovní umyvadlo umožňuje provést hygienu či doplnit zásobu vody. 

O druhé a třetí trase si lze udělat představu z této mapky, v dolním levém rohu je vidět hlavní parkoviště, poté červenou cestu na chatu a z chaty pak vede výstup i na Storronden:

Trase třetí – výstup na druhý nejvyšší vrchol parku Storronden 2138 m.n.m.

Tuto trasu už doporučuji skutečně pro více zkušené turisty s dobrým vybavením i fyzickou kondicí. I za krásného počasí se nejedná o lehkou cestu. Zvažte proto vždy své schopnosti a možnosti, které vám vaše vybavení nabízí. A hlavně, bedlivě sledujte předpověď počasí a nepodceňujte vliv větru na pocitovou teplotu. 

Výstup na vrchol doporučuji naplánovat s jedním přespáním, právě v oblasti chaty Rondvassbu (https://rondvassbu.dnt.no/). Jedna z časových důvodů, pokud chcete stihnout východ/západ slunce na vrcholu, tak i z důvodu “aklimatizace s ostatními hikery”. Doporučuji začít ve městě Otta a pokračovat stezkou kopírující řeku Ula/Store Ula. Tato vás zavede až k turistické chatě Rondvassbu, kde můžete nocovat. Já cestu absolvoval také s jedním přespáním (tedy pokud se o 2 hodinovém klimbání dá hovořit jako o spánku). 

Přespat lze na chatě (v sezóně doporučuji předchozí rezervaci místa), tak i na place vedle chaty určeném pro stany, či v okolí chaty ve volné přírodě. Já pro svoje nocoviště zvolil plac hned vedle řeky u stezky, ve vzdálenosti cca 800 metrů od chaty, kam jsem dorazil zhruba ve 22 hodin (foukal vítr a přestávalo pršet). Původní plánovaný výstup na druhý den jsem musel urychlit. Předpověď počasí se “zlepšila” a hlásila od cca 9 hodiny ranní velmi silný vítr s nárazy přes 110 km/h a sněžení/déšť. Takže v 1 hodinu ráno padlo finální rozhodnutí o nočním výstupu na vrchol, kterého bych měl dosáhnout s východem slunce. Doplnění pitné vody u chaty a pak vzhůru k vrcholu. 

Každým nastoupaným metrem vítr sílil a teplota prudce klesala (dole u chaty teploměr ukazoval 1 stupeň nad nulou). Cesta vede z větší části po velkých kamenech, které se vlivem předchozího deště, nízké teploty a větru staly velmi kluzkými, což společně s nárazy větru byl ten pravý hiking v horách. 

Cesta vzhůru od chaty mne trvala 2:45 minut a na vrcholu jsem tak stanul ve 4:17. Těsně po východu slunce. Byl to středně náročný výstup, ale stanout na vrcholu při východu slunce s takřka bezmračnou oblohou a spektakulárním výhledem stál za to všechno “nepohodlí”. Po cca 40 minutách na vrcholu jsem se vydal zpátky, tentokráte na záchytné parkoviště pod parkem, kde už na mne čekal zbytek mé rodiny. Předpověď počasí nelhala, během sestupu od poslední třetiny vítr ještě zesílil a přišly mraky, takže výhledy byli ty tam. Druhý den, když mraky odešly, byly vidět zasněžené vrcholy. Takže předpověď vyšla na 100%. 

Délka trasy: podle místa začátku hiku se odvíjí celková délka i převýšení. Doporučuji začít v Otta a užít si to s přespáním. Samotný výstup od chaty Rondvassbu je dlouhý 4,3 km s převýšením 1 tisíc metrů.  

Moje doporučení: i v létě očekávejte zimní podmínky, takže doporučuji zimní čepici, rukavice, šátek na krk či hlavu. Vše jsem zvládl v trailových botách Altra (jako ostatně většinu mých cest) s nepromokavými a náhradními vlněnými ponožkami. Doporučuji kvalitní trekové hole pro jistější pohyb po kamenech. 

Pokud budete přespávat ve stanu tak počítejte s tím, že mimo upravené plochy je terén mnohdy hodně podmáčený, tak pozor, ať si nepostavíte stan v kaluži. Velké zásoby vody s sebou netřeba tahat, na chatě je voda volně přístupná, případně můžete nabrat vodu z řeky (ti slabší jedinci ji mohou i filtrovat 🙂 

Nejvyšší vrchol parku byl v plánu také, ale pro špatné počasí i pro následující týden jsme se rozhodli již dále nečekat. V NP Rondane jsme strávili 3 krásné noci a 4 dny plné úžasných výhledů a naplno ochutnali “severské léto”. 

Další tipy na výlet lze nalézt na stránkách https://rondvassbu.dnt.no/turtips-sommer/

Tip: vodní cesty na jezeře Rondvatnet

Jezero Rondvatnet v srdci národního parku je dlouhé 4.5 km a poměrně úzké. Lze si zde půjčit kanoii a projet se po něm. První hodina stojí 150 NOK, každá další 50 NOK – podrobnosti na https://rondvassbu.dnt.no/sykkelutlei/

Mimo této možnosti je v letní sezoně (v roce 2022 od 24.6 do 28.8 denně, od 28.8 do 11.9 jen o víkendech) v provozu i převoz se severního konce jezera – cena je 125 NOK a 65 NOK za dítě do 15ti let. Podrobnosti na https://rondvassbu.dnt.no/btrute-/


Panoramatická cesta Rondane – podél modrých hor

Pokud náhodou zabloudíte na druhou stranu národního parku, nezoufejte. Vede tudy silnice číslo 27 a zároveň jedna z osmnácti panoramatických cest Norska. Celá trasa má délku 75 km a nabízí nespočet zastávek i možností přespání. Lze ji zvládnout i na kole. Cesta nevede samotným parkem, to by asi ani nešlo, ale kopíruje jeho východní okraj.

Cestu z velké části obklopují obří hory, ale trasa vás seznámí i s historii a kulturou oblasti. A je na co se dívat! Na trase si jde všimnout i odbočky směrem Sollia.

Toto místo určitě stojí za návštěvu, jak kvůli nezvyklému kostelíku a jeho okolí, tak jeho historii: královský výnos z 23. února 1720 zavedl povinnou bohoslužbu dvakrát ročně. Pro zdejší obyvatele to znamenalo podniknout dlouhou a náročnou cestu přes hory do Ringebu. Ta se stala osudnou i jedné skupině poutníků, která na ni umrzla. Usedlíci tedy požádaly o povolení ke stavbě kostela, to 29. října 1732 získaly – ovšem jen povolení, nikoliv peníze na stavbu. Místní se tedy složili – někdo dal pozemek, jiní zase dřevo a kámen na stavbu.  Roubený kostel byl pak dokončen v roce 1738.

K dispozici je poměrně podrobný průvodce celou vyhlídkovou silnící o celkem 35 stranách, který vás podrobně seznámí s celou trasu i aktivitami podél ní. Popis této panoramatické silnice je k dispozici i na stránkách rondanevegen.no. Příručka obsahuje i nabídky ubytování či kempování podél cesty, další tipy, kde nocovat, jsou pak dostupné v aplikaci Park4Night. Samozřejmostí jsou tipy na výlety i delší výšlapy.

Pokud se do této oblasti chystáte, tento průvodce jistě stojí za stažení a případné vytištění:

A nakonec přehledová mapka popisovaných míst:

A na závěr nejdůležitější odkazy v kostce:

Úvodní foto: Michal Přikryl

Zanechat odpověď

Vyplňte detaily níže nebo klikněte na ikonu pro přihlášení:

Logo WordPress.com

Komentujete pomocí vašeho WordPress.com účtu. Odhlásit /  Změnit )

Twitter picture

Komentujete pomocí vašeho Twitter účtu. Odhlásit /  Změnit )

Facebook photo

Komentujete pomocí vašeho Facebook účtu. Odhlásit /  Změnit )

Připojování k %s

Začít s blogem na WordPress.com.

%d blogerům se to líbí: