Nejrozšířenějším řidičským průkazem je bezesporu ten pro skupinu B, pro který platí limit 3,5t hmotnosti řízeného vozidla. Tento limit pak zejména mnohým řidičům obytných aut přináší problémy při vážení, jejich obytný příbytek totiž nezřídka tuto hranic překročí. Vyhnout se problémům znamená pořídit si vozidlo s vyšším hmotnostním limitem, což s sebou přináší jednak nutnost pořídit si řidičský průkaz vyšší skupiny, tedy C1 či C, jednak platit mýto.
Občas se diskutuje o tom tento limit pro skupinu B zvýšit, ale v diskuzích na toto téma se objevují i názory, že by to přineslo zvýšenou nehodovost a znamenalo vyšší riziko pro všechny. Hranice 3.500 kg je pak brána jako něco, co je maximum, co může běžný člověk bez speciálního výcviku (rozuměj skupiny C) zvládnout. Ale kde se tento limit vzal? Pokud to nevíme, jak můžeme argumentovat tímto limitem jako bezpečným? A nechováme se v těchto diskuzích jako ve známém příběhu se skupinou opic?
Příběh s opicemi
Tenhle příběh slyšelo či četlo asi hodně lidí, ale není od věci si jej připomenout:
Vědci umístili pětici opic do velké klece se žebříkem uprostřed, kde na jeho konci byl trs banánů. Pokaždé, když se nějaká opice pokusila vyšplhat po žebříku a zmocnit se banánů, vědci postříkali všechny opice ledovou vodou. Po několika opakováních pak již samy opice samy bránily kterékoliv se k žebříku přiblížit. Poté vědci jednu z opic vyndali z klece a na její místo dali novou, nic netušící opici. Ta se samozřejmě snažila dostat k banánům, ale zbývající opice jí v tom zabránily a ztloukly ji. Nová opice se po pár výprascích přestala pokoušet šplhat po žebříku, přestože vůbec neměla ponětí, co dělá špatně. Postupně byly vyměněny všechny opice, v kleci tak nakonec zbyly jen opice, které nikdy stříkání vodou nezažily. Přesto se však žebříku vyhýbali a případného nováčka při pokusu vylézt na žebřík ztloukly.
Tento příběh s opicemi, hojně tradovaný, je ovšem taky vymyšlený a nikdy k němu nedošlo. Odráží tak hned dvakrát, jak snadno jsme ovlivnitelní a jak rádi něčemu věříme – tu příběhu s opicemi, tu limitu 3500 kg. A tak je zde opět otázka, kde se tedy limit vzal?
Vděčíme za to francouzskému králi Ludvíku XIV (?)
Možné vysvětlení přinesly švýcarské stránky WohnmobilLand-Schweiz začátkem tohoto roku:
Hlavním argumentem pro maximální přípustnou hmotnost 3,5 tuny byly vždy brzdy vozidla. Tento argument je však třeba zvážit s přihlédnutím k současnému stavu vývoje brzdové technologie. Není pochyb o tom, že brzdy jsou dnes mnohem lepší a spolehlivější než před 100 nebo 300 lety.
Nejstarší zmínka o normách pro kočáry a vozy pochází z doby Ludvíka XIV. ve Francii, z let 1682-83. Král potřeboval nejlepší mramor z hor v Pyrenejích na dokončení Skleněného sálu a paláce Trianon ve Versailles.
Třítunové mramorové bloky se do Versailles dopravovaly na těžkých saních, vorech a zesílených povozech (500 kg) pomocí 25 až 28 párů volů. Od těch dávných let se na silnicích v Evropě praktikovala maximální hmotnost 3,5 t.
Dlouholetá tradice přípustné celkové hmotnosti 3500 kg byla proto jako samozřejmost přijata v Pařížské dohodě z roku 1926, poté ve Vídeňské smlouvě z roku 1949 a v Ženevské úmluvě z roku 1968. Také v roce 1980 byl tento hmotnostní limit přijat jako samozřejmost do evropské legislativy, aniž by se setkal s větším odporem, s výjimkou Velké Británie.
Kdyby král Ludvík XIV. potřeboval pouze mramorové bloky o hmotnosti 4 tuny, měli bychom dnes hmotnostní limit 4,5 tuny!
Samozřejmě je to jen jeden možný výklad a je otázkou, zda pravdivý – v dopravě tehdy dominovala spíše ta po vodě (vodní kanály) než silnice, také se používaly jiné jednotky než kilogram a tuna (ty byly přijaty mnohem později, jedná se tedy asi o nějaký přepočet) a v neposlední řadě třítunové bloky tvořili jen část, lze najít i zmínky o větších (mnohem) blocích dopravovaného mramoru.
Nicméně asi takhle nějak se ten limit objevil. Zajímavé je, že se zmínka o 3t nákladu objevuje na začátku 19. století i v londýnských dopravních předpisech. Vývoj například v USA ale šel podstatně odlišným směrem, primárním rozlišením je využití – soukromé a profesní/komerční a limity pro soukromou sféru, alespoň co se týče hmotnosti, jsou podstatně vyšší než v Evropě. K rozdílnému vývoji v pojetí předpisů tedy muselo dojít zejména v 19. a 20. století.
Co z toho plyne
Limit 3500 kg je umělý, nemá žádná reálné opodstatnění – pravděpodobně se kdysi nějakou souhrou objevil a od té doby je brán téměř jako dogma. Jenže zrovna o tomhle rádoby dogmatu lze úspěšně pochybovat – kdysi se dalo v některých zemích řídit s běžně dostupným řidičským průkazem podstatně těžší vozidlo a nic závažného se nedělo. Stejně tak i v US lze stále řídit s běžným řidičákem ve většině států vozidlo o hmotnosti v přepočtu téměř 12 tun. A opět, žádné významné problémy to nepřináší, ostatně většina lidí si pořizuje vozidla víceméně odpovídající co do hmotnosti těm evropským. Ale pokud si farmář pořídí velký a těžký pickup nemusí, jak v Evropě, řešit další zkoušky. Stejně tak, pokud chce cestovat a kupuje si obytný vůz….
Je šance na změnu?
Následující je jen můj komentář a názor – podle mne se v Evropě nic nezmění. Proces přijetí změny v EU byl udělán a nastaven tak, aby i těch pár aktivní lidi usilujících o změnu limitu vyčerpal. Do konce května je poslední možnost na dlouhou dobu tyto limity změnit, běží finální třetí kolo připomínek k návrhu EU – a Češi mlčí…S připomínkou jich přišlo pouhých 31, předběhli nás Rakušáci, Švýcaři a mnozí další, aktivní jsou nyní zejména Němci. Těm bohužel až příliš pozdě došlo, že je komise do jisté míry podvedla a dlouho držela v domnění, že zvýšení limitu bude.
Malý počet došlých připomínek pak bude EU komisí zneužit jako potvrzení, že o zvýšení limitu, jakkoli umělého a nelogického, není zájem a lidé jsou spokojeni tak, jak to je. Samozřejmě s výjimkou elektromobilů, protože tam je to pro dobrou věc a těžký elektromobil nevadí…
Máme asi zkrátka rádi limity, potvrzení, zkoušky a omezení – je pak totiž na co a koho nadávat, případně se odlišit :-).
Co dělat?
Pokud chcete podpořit změnu pro obytné vozy, je potřeba zaslat připomínku – neboť jak se z návrhu zdá, bude možné řídit s řidičským průkazem skupiny B těžší vozidla jen v případě, že jsou na alternativní pohon. Připomínka by měla být formulována nějak takto:
Žádám změnu Článku 9, odstavec 2.(h) návrhu (strana 32) a to tak , aby s řidičským průkazem skupiny B byla možnost řídit jakékoliv vozidlo (kategorie M1, tedy osobní vozidla, obytná auta) do hmotnost 4.250 kg, popřípadě zvýšení tohoto limitu až na 7.500 kg, a to bez ohledu na druh pohonu tohoto vozidla. Podmínka délky vlastnictví skupiny B může být ponechána, žádná další rozšíření a zkoušky by neměly být požadovány.
Čas na zaslání připomínek je do 31. května 2023, seznam těch doposud došlých si lze zobrazit zde.
Zdroje:
Silver On The Road 