Čas letí….polské přívěsy N-126 známé též pod jménem poláček si pamatuji z dětství, spolu s českými, doma vyráběnými, ponorkami či továrními přívěsy Astra, stanovými přívěsy Skif ze SSSR a východoněmeckými stanovými přívěsy Camptourist. A tyto vzpomínky se pojí i vyřazenými Aviemi na naši ulici, kde se pár nadšenců pokoušelo zhotovit si svépomocí obytnou alkovnu. Tahle nesourodá, ale pestrá, směsice vozidel pro mne prezentuje tehdejší svět karavaningu a cestování. Někdy se mi to nezdá ani tak dávno a přesto zrovna v případě polského přívěsu je to už padesát let, kdy poprvé vyjel na svoji cestu. Jsem jen o pár let starší. A tak mne napsalo se trochu podívat, kde se tenhle přívěs vlastně vzal a jak se karavaning vyvíjel v zemí našich severních sousedů.

1. Karavanové počátky
2. Po druhé světové válce
   1. Pokusy o tovární výrobu
   2. Stanové přívěsy
   3. První přívěsy z Niewiadówa
   4. První klub karavanistů v Polsku
3. 1973 – začíná období masové motorizace ….a karavanů
   1. Obytný přívěs N-126
   2. Experimenty se skládacími karavany
   3. N-126n
   4. Ostatní karavany jiných výrobců
4. Historie značky Niewiadów
5. Závěr

Karavanové počátky

Kde začít s dějinami polského karavaningu? Byl prvním karavanistou Michal Drzymala ? Ten bydlel se svou rodinou v maringotce, se kterou se navíc musel neustále přesouvat, protože neobdržel od Pruského království povolení k výstavbě vlastního domu. Jeho vůz se stal symbolem boje proti poněmčování v pruském záboru polského území, jako inspirace pro svobodné cestování ale asi neposloužil a ani není takto vnímám. Více si lze o příběhu tohoto muže přečíst v tomto polském článku, české zdroje bohužel nejsou k dispozici.

Další útržkem z běhu dějin je rok 1938, kdy se podle portálu Oldtimery.pl poprvé ukázal ve Varšavě veřejně moderní karavan (a byl zachycen na fotofilm). Na zachovalé fotografii je vidět amerického Buicka táhnoucího přívěs, souprava byla lákadlem pro zpestření soutěže krásy pořádané v parku Skaryszewski.

Po druhé světové válce

První obytné přívěsy se na polských silnicích objevily ve druhé polovině 50. let a jednalo se většinou o svépomocné stavby nadšenců. V magazínu Motor vychází v této době první články o karavanistech. Popisují například dobrodružství manželů B., kteří v roce 1956 postavili přívěs, aby s ním cestovali po Evropě. Nebo se věnují malému přívěsu postaveném Krzysztofem Kossem který bylo možné táhnout za motocyklem. Stěny byly z překližky na rámu ze starých trubek a podlaha byla z ocelového plechu. Dovnitř bylo možné vměstnat skládací stůl a židle, gumové matrace a rádio. Přívěs vážil pouhých 105 kg.

Pokusy o tovární výrobu

Během 27. mezinárodního veletrhu v Poznani v roce 1958 vyvolaly velký zájem dva prototypy karavanů, označené symboly TK 60 Tramp a TK 63 Biedronka od Fabryka Samochodów Ciężarowych (Továrna na nákladní vozidla) v Lublinu .

TK 60 Tramp měl rámovou konstrukci vyrobenou z ocelových nosníků s uzavřeným profilem. Kola byla nezávisle zavěšena na čtyřech pryžových pružinových prvcích a ve zvýšené části střechy byly instalovány světlíky. Okna v přední i zadní stěně byla otevíratelná, pevná pak byla na boku. Přívěs byl vevnitř vybaven dvěma jednolůžkovými pohovkami, malou postýlkou pro dítě, rozkládacím stolkem, šatní skříní, příborníkem, dvou plotýnkovým lihovým vařičem, umyvadlem a nádrží na vodu o objemu 27 litrů. Interiér osvětlovala dvě stropní světla a po rozložení se uvnitř mohli vyspat tři dospělí a dvě děti. Co se týče technických dat, vnitřní rozměry přívěsy byly 340 cm na délku, 192 cm na šířku a výška 165 cm, pohotovostní hmotnost byla 550 kg. Karavan mělo jít táhnout autem FSO Warszawa.

Druhý z vystavených přívěsů, Biedronka (Beruška – mimochodem dnes populární maloobchodní síť v Polsku), byl určen pro tři dospělé osoby, s velmi podobnou konstrukcí podvozku, byla jen použita menší kola a a počet pryžových prvků odpružení byl snížen na dva. Uvnitř pak byla, šatní skříň, dvou plotýnkový vařič a umyvadlo s nádrží o objemu 40 litrů. Vnitřní rozměry byly 220 cm na délku, šířka byla 180 cm a výška 180 cm, celková délka s ojí byla 328 cm. Vzhledem k hmotnosti 350 kg mohl být tažen i vozy Škoda 440 nebo Wartburg. Ani jeden z přívěsů neměl nijak izolovány stěny.

Sériová výroba žádného z přívěsů nezačala, vzniklo jen 30 přívěsů Tramp. Jedním z důvodů neúspěchu byla předpokládaná vysoká cena. Model Tramp měl stál 30.000 zlotých a menší Biedronka byla oceněna na 28.500 zlotých. Pokud si nyní říkáte, že to není tak hrozné, vždyť je to v přepočtu cca 160.000 Kč, tak pozor – to jsou tehdejší zloté. V roce 1958 činila průměrná mzda 1.348 zlotých měsíčně, roční příjem byl tedy 16.176 zlotých. Na takový přívěs bylo nutné vydělávat necelé dva roky – a samozřejmě mít k dispozici i automobil.

O něco později se  Spółdzielnia Zaopatrzenia i Zbytu (Zásobovací a odbytové družstvo) ve Strzelce Opolskie pokusilo vyrobit model podobný „Biedronce“ pod názvem „Ewa“. I zde však pokus o zahájení výroby skončil neúspěchem.

Stanové přívěsy

V letech 1959 – 1960 pak byl v Biała Podlaska (Bělá Podleská) postaven zdejším družstvem Kierowca i Mechanik Samochodowy (Řidič a automechanik) stanový přívěs typu R-59 s hmotnosti 388 kg a rozměry (po rozložení) 364 x 160 x 240 cm. K výrobě ale nedošlo. Stejný osud potkal i další stanový přívěs C-1 z kovodružstva Kuźnia (Kovárna) v Sułkowicích. Hmotnost byla příznivějších 300 kg a po rozložení činila vnitřní plocha 6,2 m², přitom ve složeném stavu byly rozměry 300 cm x 145 cm x 70 cm a to i s ojí.

Cena činila 17.800 zlotých, což odpovídalo v té době ročnímu platu.

První přívěsy z Niewiadówa

Až v roce 1965 vyvinul závod Wytwórnia Wyrobów Precyzyjnych (Továrna na přesné výrobky) v Niewiadówě lehký stanový přívěs, který se dočkal sériové výroby. Tento dvoumístný přívěs dostal název Tramp 66. Skříň přívěsu byla vyrobena z dřevěných lamel a voděodolné překližky. Malá kola s pneumatikami o rozměru 4,40 – 10″ byla zavěšena na tuhé nápravě a dvou listových perech převzatých z automobilu Syrena. Po rozložení stanu byla obytná plocha 420 cm x 240 cm, výška pak 180 cm. V přepravní poloze , rozměry skříně přívěsu byly malé 200 cm x 120 cm x 50 cm, pohotovostní hmotnost přívěsu Tramp 66 výrobce udával na 185 kg. V prvním roce bylo vyrobeno 370 těchto přívěsů 

V roce 1968 byla uvedena do výroby modernizovaná verze s názvem Tramp 68, určená až pro čtyři nocležníky. Hmotnost modernizovaného přívěsu vzrostla na 200 kg. Dohromady bylo vyrobeno asi 1.200 kusů obou verzí – 920 přívěsů Tramp 66 a 285 přívěsů Tramp 68, celkový zájem byl opět limitován cenou. Ta činila zhruba 21.000 zlotých, což už ale bylo pro případné zájemce příznivější, roční plat se tehdy pohyboval kolem 23-26.000 zlotých. Zajímavostí je využití české škodovky na obálce příručky k těmto přívěsům:

Téměř současně, v roce 1967, se na trhu objevil nový velký karavan jménem Malwa. Výrobcem těchto přívěsů byl závod Zakłady Metalowe (Kovodělna)ve Skarżysku-Kamienna. Byl to první přívěs vybavený nájezdovou brzdou. Silniční kola pocházela z vozu Syrena. Interiér tohoto karavanu pro čtyři osoby byl již moderní, uvnitř byl dvou plotýnkový plynový vařič, umyvadlo s nádržkou na vodu, lednice Polar 12, plynové topení a osvětlení. Dvě okna byla otevíratelná. Z tohoto krátkého popisu je zřejmé, že se jednalo o tehdy nejkomfortnější polský přívěs. Karoserie dlouhá 330 cm a široká 170 cm nabízela vnitřní výšku 185 cm. Hmotnost přívěsu činila 590 kg. V letech 1967 – 1 969 bylo vyrobeno 173 přívěsů typu Malwa.

Ale zpět do Niewiadówa. Zde v roce 1969 představili malý obytní přívěs s názvem Romi-23. Rám podvozku je vyroben z ocelových profilů. Vnitřní vybavení obsahovalo: místo na spaní o rozměrech 190 cm x 179 cm (mělo dostačovat pro 3 až 4 osoby), šatní skříň, potravinovou skříň a rozkládací stolek. V pravé boční stěně je venkovní výsuv kuchyňské části s vařičem, přední okno bylo otevíratelné.

Délka přívěsu Romi-23 byla 225 cm, šířka 182 cm a výška pouhých 145 cm. Celková délka i s ojí byla 333 cm. Hlavní předností karavanu byla jeho nízká hmotnost, cca 300 kg, ovšem stížnosti byly na výšku, kvůli ní byl v přívěsu výrazně omezen pohyb omezen a stání nemožné. Výroba začala v roce 1970, modely z roku 1971 byly navíc vybaveny externí schránkou na plynové lahve. Za dva roky se vyrobilo 570 kusů.  Minimálně jeden se zachoval až do dnešních dnů, o čemž svědčí toto video:

Zpětně lze říci , že s koncem roku 1972 končí jedna etapa rozvoje karavaningu v Polsku. Za tu dobu vyrobila různá družstva a státní podniky celkem kolem 2.000 karavanů. V Polsku bylo v té době registrováno jen 556.000 automobilů (pro porovnáni, v tehdejším Československu s polovičním počtem obyvatel již bylo v provozu přes milion automobilů). To se ale mělo změnit, Polsko se totiž začalo masově motorizovat.

1973 – začíná období masové motorizace ….a karavanů

Dne 6. června 1973 sjel v jihopolském městě Bielsko-Biala z výrobní linky první automobil Fiat 126p, u nás známý spíše jako maluch. Toto malé auto se zapíše do dějin jako vozidlo, co motorizovalo Polsko (mimo Bielsku-Bialé vznikla i továrna ve městě Tychy ) a vyrobí se jej přes tři miliony kusů. Auto to bylo malé a slabé, ale tyto nedostatky paradoxně přispěly k vzniku asi nejznámějšího polského obytného přívěsu. Pro Fiat 126p byl v Niewiadówě vyvinut v roce 1972 karavan N-126, z jehož označení je zřejmé, pro které vozidlo byl především určen.

Obytný přívěs N-126

Zcela nový obytný přívěs měl karoserii vyrobenou ze sklolaminátu a díky tomu i zaoblené tvary i hrany, což přispělo ke snížení aerodynamického odporu, navíc byl poměrně lehký. Jednotlivé díly byly spojeny lepením. Přívěs byl vybaven čtyřmi pevnými okny, střešním větracím otvorem o rozměrech 107 cm x 107 cm a vstupními dveřmi v pravé boční stěně. Vnitřní výška byla 170 cm a bylo možné ji zvýšit zvednutím krytu střešního otvoru.  Kola s pneumatikami 135 SR 12″ byla zavěšeny nezávisle na nápravě typu Neidhart s pryžovými válečky jako pružícími prvky. 

Interiér první verze byl vybaven skromně. Byla zde dvě místa na spaní pro dospělé a dvě pro děti, šatní skříň, stůl, další skříňka, dvou-plotýnkový plynový vařič, nerezový dřez a nádrž na vodu o objemu pouhých 10 litrů s nožní pumpou. Na stěnách a střeše nebyla žádná tepelná a zvuková izolace. Délka těla byla 280 cm, s ojí pak 366 cm. Pohotovostní hmotnost byla překvapivě nízká, pouhých 290 kg – ale zase takové překvapení to nebylo, pokud se uváží schopnosti Fiatu 126p.

Sériová výroba těchto přívěsů byla zahájena v roce 1973 a bylo vyrobeno 850 kusů. Cena nového přívěsu činila 28.000 zlotých. Automobil Polski Fiat 126p byl k dostání za 69.000 zlotých. Cena soupravy se tak blížila 100.000 zlotých, přitom průměrný roční příjem se v této době pohybuje kolem 34-36.000 zlotých. Maximální rychlost takové soupravy byla 70 km/h, na žádné rychlé přesuny to tedy nebylo. Na druhou stranu, dálnice v Polsku prakticky neexistovaly (ne, že by na tom bylo tehdejší Československo výrazně jinak).

Následující roky přinesly další vylepšené verze přívěsu N-126 a nové modely:

• Nově měl již karavan izolaci z polyuretanové pěny o tloušťce 13 mm , vně pak přibyla skříňka na plynové lahve. Pohotovostní hmotnost této verze vzrostla na 360 kg.
• Další model s označením N-126b je vybaven 220 V elektroinstalací, manévrovacím kolečkem na oji a za příplatek i kedrovou lištu. Hmotnost této verze se zvýšila o dalších 20 kg.
• U verze N-126c byla změněna konstrukce dveří a zaveden nový magnetický zámek, nůžkový mechanismus pro zvedání střešního krytu a moskytiéra. Pohotovostní hmotnost byla již 400 kg. 
• V další verzi označené symbolem N-126d byla změněna vnitřní dispozice, přizpůsobená pro ubytování tří dospělých osob, zavedena dvě otevírací okna a elektrická vodní pumpa. Pohotovostní hmotnost verze „d“ byla 420 kg.
• Verze N-126e měla vnitřní uspořádání jako u modelu „c„, ale byla zavedena dvě otevírací okna. Hmotnost se nezměnila. 

Od roku 1974 byly přívěsy N-126 vyváženy do zemí západní Evropy. Tato vozidla byla vybavena dovezeným podvozkem s nájezdovou brzdou. V roce 1975 přesáhla výroba 4.000 kusů. Souprava Fiat 126 s přívěsem N-126b se vydala v roce 1975 i do Alp, zachoval se film z této cesty:

V Niewiadówě se rozvíjely i stavby větších a luxusnějších karavanů. Jednalo se o modely N-127 a N-132, uvedené do výroby koncem roku 1975.

• Přívěs typu N-127 byl navržen pro čtyři osoby, přičemž jedna osoba spala v houpací síti. Podvozek je vybaven pojezdem s nájezdovou brzdou (dovoz z Německa nebo Francie) a koly s pneumatikami o rozměru 135 SR-12″ nebo 135 SR-13″. Obytná bouda měla oproti N-126 mírně zvětšené rozměry. Uvnitř jsou dvě uzavíratelné skříňky nad okny, dřez se společnou deskou s plynovým sporákem se dvěma hořáky vybavenými čidly plamene, elektrickou vodní pumpou (12 V) a speciální vodovodní baterií. Při délce boudy 294 cm byla celková délka přívěsu i s ojí 400 cm a pohotovostní hmotnost činila 470 kg.
• Největší karavan z Niewiadówa byl N-132 a byl určen pro čtyři dospělé osoby. Je vybaven dovozovým pojezdem s nájezdovou brzdou Al-Ko. Nezávisle zavěšená kola měla pneumatiky 165 SR-13„. Na střeše byla ventilace s krytem z poloprůhledného plastu. Vyráběly se dva typy těchto přívěsů lišících se rozložením interiéru a označené písmeny t a l. Místa na spaní byla umístěna v zadní části přívěsu, jedno u přední stěny a jedno v podobě houpací sítě u přední stěny. Ve stěnách bylo 6 oken, z toho 4 otevíratelná. U verze N-132l byla tři místa na spaní umístěna v zadní části a jedna vpředu. Obě verze byly vybaveny šatními skříněmi, kuchyňskou část tvořili skříňky a pracovní deska s dřezem a dvou plotýnkovým plynovým sporákem s hlídáním plamene. Délka těla přívěsu N-132 byla 361 cm a celková délka s ojí 475 cm. Výrobce udával hmotnost varianty „t“ 630 kg, varianty „I“ 610 kg.

N-126n

Poslední významnou novinkou z dob PLR (Polská lidová republika) je přívěs N-126n. Jeho prototyp byl vyroben v polovině roku 1984 a sériová výroba byla zahájena v roce 1986. I přes podobnost se symbolem je zcela odlišný od předchozích modelů. Změnil se vnější tvar i rozměry. Byl použit podvozek s nájezdovou brzdou a kola s pneumatikami 155 SR-12„. Byla vylepšena konstrukce dveří, ve střeše byl umístěn malý světlík s otevíracím víkem, nový venkovní box na plynové lahve měl modernější konstrukci, uvnitř přibyla objemná šatní skříň a kuchyňská část nabídla více místa. Nad kuchyňskou sestavou bylo otevírací okno. Délka karoserie narostla na 315 cm, výška interiéru na 183 cm. Při celkové délce 447 cm byla pohotovostní hmotnost tohoto přívěsu 570-610 kg. 

Tato výrazná inovace si dokonce vysloužila i porovnání s tehdejší západní produkci. Následující údaje v tabulce pochází z vydání magazínu Auto – Technika Motoryzacyjna, který pro porovnání vybral obytný přívěs Eriba Familia od výrobce z tehdejší NSR (Německá spolková republika, tzv. západní Německo). Je ale zřejmé, i přes blízkost rozměrů a asi i podobný komfort pro letní kempování, tak přeci jen Familia nabízela lepší izolaci, topení a k tomu všemu byla i lehčí:

		N-126n	Eriba Familia
Celková délka	cm	447	455
Délka těla	cm	315	340
Šířka těla	cm	205	200
Výška těla	cm	183	184
Pohotovostní hmotnost	kg	620	550
Celková hmotnost	kg	720	750
Rozměry lůžka	cm	193×130	188×140
	cm	193×65	180×70
Izolace stěn		13mm PU	27mm polystyren
Izolace střechy		13mm PU	25mm PU
Počet oken (včetně otevíracích)	ks	4/3	4/2
Topení		–	Truma 3000, plyn
Doplňková výbava		předstan	lednice 60 litrů

I u tohoto typu N-126n vznikalo více variant lišících se výbavou a uspořádáním interiéru, například:

Historie značky Niewiadów

Historie společnosti sahá až do roku 1920 , kdy byla založena Spółka Akcyjna „NITRAT“, jejímž cílem byla výroba chemických a vojenských věcí. Sídlo společnosti bylo zpočátku ve Varšavě a to až do výstavby výrobního závodu v Niewiadów v roce 1924. Stavební práce, dodávka technologických linek, montáž strojů a zařízení připadla italským specialistům. Kromě TNT se v Niewiadówě vyrábělo také umělé hnojivo. 

Za 2. světové války byl podnik zničen, zbytek zabraly německé okupační síly. Po osvobození zůstal závod pod správou Pabianice Spółka Akcyjna chemického průmyslu „CIBA“ a poté závodu Spojeného barvivového průmyslu „BORUTA“ ve Zgierzu. Teprve v roce 1950 se podařilo vrátit k chemické výrobě, závod změnil název na Zakłady Przemysłu Nieorganniczego NIEWIADÓW. 

V roce 1955 byl závod podřízen Svazu „PREDOM“ a změnil svůj název na Wytwórnia Wyrobów Precyzniczych „NIEWIADÓW“. Od té doby společnost rozšiřovala svůj záběr a tak lze v jejím tehdejším sortimentu nalézt vánoční ozdoby, kajaky, plachetnice i elektrické mlýnky. V roce 1966 byla zahájena výroba obytných přívěsů. 

Název závodu byl ještě dvakrát změněn na „PREDOM-PRESPOL“ Továrna na domácí a turistické vybavení a v roce 1986 na Zakłady Sprzętu Precyzyjnego NIEWIADÓW. V roce 1994 se společnost transformovala na akciovou společnost. Dalším krokem v historii je oddělení dvou společností – Fabryka Przyczep Niewiadów Sp. z o. o. a Fabryka Articleów Domowych FAD Niewiadów Sp. z o. o. V dubnu 2006 byly všechny společnosti sloučeny do jedné pod názvem Zakłady Sprzętu Precise „NIEWIADÓW“ SA ve zkratce „NIEWIADÓW“ SA. Později došlo k dalším změnám ve vlastnictví.

Obec Niewiadow leží blízko rychlostí silnice S8.

Nejdůležitější nebo zajímavá data v historii společnosti (zdroj):

• 30. prosince 1920 – Založení Spółka Akcyjna NITRAT.
• 1921—1922 — Výstavba Polskie Zakłady Chemiczne NITRAT Spółka Akcyjna v Niewiadowě, 8. prosince 1922 – Slavnostní „vysvěcení ‚nového závodu‘.
• 1924 – Societa Italiana Produtti Esplodenti z Milána uvedla závod do provozu a předala jej polským zaměstnancům
• 1939 – 1.září bombardována část závodu
• 1940 – Demontované zařízení závodu převezeno do Německa
• 1944 – Říjen, dělníci byli násilně převezeni do Rakouska.
• 1945 – Leden, závod osvobozen.
• 1957 – Zahájena výroba vánočních ozdob a skládacích kajaků NEPTUN.
• 1964 – Výroba plachetnice MEWA.
• 1965 – Vyroben první elektrický mlýnek na kávu.
• 1966 – Zahájena výroba obytných přívěsů a elektrických kuchyňských robotů TRAMP.
• 1970 – Vznikl karavan ROMI.
• 1973 – Byly vyrobeny první karavany N-126.
• 1974 – Zahájena výroba zavazadlových přívěsů N-250 a lodních přívěsů.
• 1975 – Závod se přejmenoval na Závod domácího a turistického vybavení PREDOM-PRESPOL.
• 1976 – První karavany N-132 opustily výrobu.
• 1977 – Zahájena výroba nového karavanu typu N-127.
• 1986 – Leden, byla zahájena výroba nové generace karavanů N-126n.
• 1986 – Červenec, název závodu byl změněn na: Zakłady Sprzętu Precyzyjnego NIEWIADÓW
• 1995 – Založení kapitálové skupiny a oddělení samostatných podnikatelských subjektů ze struktur Zakłady Sprzętu Precyzyjnego „NIEWIADÓW“ SA: Fabryki Przyczep Sp. z o. o., Fabryka Articleów Domowych Sp. z o. o
• 2006 – celostátní soutěž o nejstarší karavan typu N-126. Vítězem se stává karavan z prvního roku výroby (1973) přivezený panem Januszem Broenem ze Sosnowce. Je oceněn novým karavanem N-126.
• 2006 – Sloučení „dceřiných“ společností do jedné – Zakłady Sprzętu Precyzyjnego „NIEWIADÓW“ SA zkráceně „NIEWIADÓW“ SA
• 2013 – Září, převzetí výroby přívěsů společností FABRYKA PRZYCZEP NIEWIADÓW SP Z.O.O SPÓŁKA KOMANDYTOWA a pokračování ve výrobě přívěsů pod značkou NIEWIADÓW společností ZAKŁAD PRODUKCJI PRZYCZEP NIEWIADÓW Sp. z o.o.. Ta mimo výrobního majetku – nemovitostí, strojů a zařízení – nabyla i ochrannou známku NIEWIADÓW.

Na závěr pár historických ilustrací z doby vzniku závodu:

Závěr

Tento článek přináší jen takové základní ohlédnutí do dějin karavaningu u našich severních sousedů a to jen zhruba do počátku devadesátých let. Pokrývá jen hlavní milníky ve vývoji a rozvoji a to zejména obytných přívěsů, chybí tak podrobnější popisy různých svépomocných konstrukcí nebo pokusy o uvedení obytného automobilu. Spolu s rozvojem karavaningu po pádu východního bloku by vydaly na další podobný článek, vždyť v Polsku dnes působí mimo výrobců přívěsů i několik výrobců obytných aut.

Ale hlavním cílem článku bylo připomenout vznik dnes již ikonického přívěsu N-126 a události, které tomu předcházely. Během rozvoje výroby polských obytných přívěsů si nelze nevšimnout inspirace jinými přívěsy (například rozkládacími francouzskými Rapido Confort), ale poláček je svým tvarem, pojetím i vydrží originálem a pro polský karavaning podobnou ikonou, jako přívěsy Eriba pro ten německý.Už padesát let…

Více o Polsku:

Více z historie týkající se kempování a karavaningu: