Ferraty na dohled Apenin, v Emilia-Romagna

První dny své dovolené strávila dvojka Medva Me2 na trojici ferrat v regionu Emilia-Romagna.

Pietra Di Bismantova

Stolová hora svým tvarem i výškou 300 metrů dominuje svému okolí. Jsou zde vytýčeny celkem tři ferraty, pro výstup byla zvolena trasa Pietra Degli Alpini s obtížností B/C, pro sestup pak Ovest Sole, která je značená jako B. Vrchol hory je ale dostupný i po běžných turistických cestách, takže na horu se lze vypravit i v případě, že si na ferraty netroufáte.

Co se týče parkování, jsou zde dvě možnosti parkování, to nejbližší je placené, stání zde přijde na 5€, ale o kus dále a níže po silnic lze stát i přepsat zadarmo:

Monta Penna

Příjezd na stání pod ferratou je poněkud náročnější, posledních 300 metrů je štěrková cesta do kopce a jede se na jedničku. Stání je pak v horském údolí s potokem za zády.

Nástup na ferratu Monte Penna (C/D) je hned z tohoto parkoviště, ale její název je trochu matoucí až zavádějící. Nevede na vrchol a už vůbec ne na Monte Penna – tenhle vrcholek je totiž o osm kilometrů dál. Ferrata tak vede jen na skále na úpatí hlavního hřebene v Národním parku Appennino Tosco Emiliano a je orientovaná spíše na středně pokročilé ferratisty. Těžší úseky jsou ale opatřeny kramlemi, díky nimž si na ferratu může troufnout i zdatný začátečník.    

El Barranco Del Dolo

O kousek dále se nachází poslední z trojice ferrat. Ferrata vede neobvykle napřed dolů a pak chvíli údolím dravé říčky a opět strmě nahoru, s obtížností C/D, více informací je zde. Vyústí u zříceniny hradu a není tedy nutné zajíždět k hradu autem zvlášť.

A nakonec ještě videa z jednotlivých ferrat v téhle oblasti, řazení je chronologické:

Cinque Terre

Začátek dubna je pro poznání tohoto kousku malebného pobřeží asi tou nevhodnější dobou. Turistů zde ještě není moc (byť o tom, že by zde vůbec nebyli, nejde vůbec hovořit), teploty jsou příjemné pro případné pěší túry, byť na koupání to není a podél komunikací lze nalézt dostatek vhodných míst pro spaní na divoko. Je ovšem nutné také počítat s tím, že noci mohou být chladné a placená parkoviště (zhruba 1 € za hodinu stání) fungují přes den i v této na pohled mimo sezonní době.

Příběh pěti obcí

Oblast Cinque Terre (dalo by se přeložit jako pět zemí nebo vhodněji jakospíše pět obcí) nenabízela původně příliš příznivé místo pro život. Místní si vybudovali své domečky na srázech a s obživou byli odkázání buď na rybolov nebo pěstování vína. Rybářské osady jsou tak často obklopeni terasovitými vinohrady. Domečky se různě zabarvili a svými veselými barvami doplnili dominující modrou barvu zdejšího moře. Lidé zde žili svůj poklidný život…dokud tuto část pobřeží neobjevili turisté. Jejich počet přesahuje v poslední době několik milionů a tak se přistupuje k regulaci. Pět osad je cílem nejen běžných turistů, byť se mnohá místa zaplnila kýčovitými obchody a restauracemi, ale náročnější stezky sem přitahují i milovníky trekkingu.

• Riomaggiore – pestrobarevné domky ční v různých úrovních nad malebným přístavem. V kostele San Giovanni Battista lze vidět vyřezávané Ukřižování.
• Manarola – obyvatelé mluví vlastním dialektem, je zde kostel San Lorenzo ze 14. století a pro hladové se zde nabízí místní specialita, datlovou polévka, zuppa di datteri.
• Corniglia – jediné městečko bez přístaviště, je výše nad hladinou a od vlakového nádraží vede k pláži (prý nejhezčí přírodní písečná pláž) 382 metrů dlouhé schodiště. K vidění i malý gotický kostelík sv. Petra
• Vernazza – zde je jediný přírodním přístav obklopen barevnými domečky a scenérii dotváří středověký opevněný hrad
• Monterosso al Mare – jakési centrum celého pobřeží s dvěma tisícovkami stálých obyvatel. Nová výstava trochu utlačuje tu starší a mírně ubírá na malebnosti původní obce.

Vyplatí se nepodceňovat trekkové trasy vedoucí po pobřeží . Dvojka Medva Me2 sice zvládla za dva dny projít všechny zdejší městečka pěšky, ale je to poměrně náročné. Pokud se podíváte na videa z cesty a putování po pobřežních trasách, asi vás z některých úseků rozbolí nohy i v poklidu domova.

Hlavní část méně náročné stezky vedoucí po pobřeží je uzavřena kvůli sesuvům půdy  a pravděpodobně bude otevřena až v květnu 2024 (více informací: https://www.incinqueterre.com/cz/trail-number2-blue).  Je tak nutné využít jiné a turisticky náročnější stezky. Na nich vás čekají značná převýšení, musíte si vzít dostatek vody a nezapomenout na vhodnou obuv – skutečně se nevyplatí zdejší výšlapy podcenit.

Z obou výletů vznikla videa, lze si tak projít jak trasu zahrnující obce Riomaggiore, Manarola a Corniglia, tak i výšlap dne následujícího z Monterosso al Mare do Vernazza a zpět:

Apuánské Alpy

Pohoří Apuánských Alp se i přes svou relativně nízkou nadmořskou výšku vyznačuje výrazným velehorským charakterem. Přitom nejvyšší vrcholy nepřekračují hranici dvou tisíc metrů, nejvyšší vrchol Monte Pisanino dosahuje výšky „jen“ 1.946 metrů. Ostré hřebeny a hluboká údolí však vytvářejí dojem mnohem vyššího pohoří. Nalezneme zde i unikáty, jako je osmisetmetrová severní stěna Pizzo d’Uccello (1.781 m).

Apuánské Alpy se geologicky odlišují od okolních pohoří. Jsou známé díky těžbě mramoru blízko města Carrary, přičemž nejznámějším druhem je kararský mramor. Tenhle kámen stojí za ekonomickou prosperitou oblasti, zároveň ale rozsáhlá těžební činnost narušuje přírodní scenérii zdejších hor. Což je vidět i na některých záběrech ve videích. Pod pohořím směrem k pobřeží lze pak najít dílny a závody, které se zabývají zpracováním zdejšího mramoru na obklady, sochy a další koncové výrobky..-

Nicméně Medva Me2 měli v oblasti jiné cíle než nákup mramoru či soch – podívat se na přehradu uprostřed hor, zdolat nejvyšší vrchol zdejšího pohoří a máknout si na ferratě Tordini Galligani.

Na dně i nad přehradnou Vagli

Na místě dnešní přehrady stávala vesnice. Ta ale padla za oběť stavbě v letech 1947 až 1953, kdy se vybudovala 92 metrů vysoká přehrada a tak vznikla nádrž Lago di Vagli. Ta se ovšem občas vypouští a tak se zbytky vesnice objeví nad hladinou. Další velké vypuštění je plánováno snad na příští rok. Ale již nyní zde není moc vody, přehrada pomalu vysychá a na břehu lze narazit i na jakési pohřebiště lodí. Přehradu lze tedy projít jak nad hladinou, tak i částečně po jejím dně. Poblíž je lanový park, zip line a nebo různé turistické cesty, včetně možnosti projít se přes visutý most spojující břehy jezera.

Monte Pisanino – obtížnější příjezd, sníh a vrchol nakonec odolal

Cesty v horách jsou v Itálii občas výzvou a vyžadují jak řidičský um, tak i trochu štěstí. Medva2 Me nazývají podobné cesty kozími stezkami – úzké, kamenité, v strmém terénu. Ještěže na konci takové cesty je parkoviště. Ale nastupující noc přinesla sníh, což byla po teplém pobřeží docela výrazná změna.

Příští den byl na programu pokus zdolat nejvyšší vrch Apuánských Alp – Monte Pisanino. Jenže cesta nahoru byla od začátku tak trochu blouděním, kvůli sněhu nebyly úplně dobře vidět všechny značky. Ne všude je takové dobré značení jako u nás, navíc horský terén má jisté omezení. Naštěstí jsou občas rozcestníky. Sníh ale nakonec celý výlet překazil – ono je dobré někdy raději ustoupit od svých cílů, příroda bývá mocnější. Tak se alespoň pořídili nějaké záběry z dronu a dobití menších vrcholků. A při návratu dolů k auto se šlo těšit na sucho a posilující polévku. Ale v létě to zde musí být pěkné.

Ferrata Tordini Galligani

Ze stejného parkoviště lze vyrazit i na poslední cíl této cesty – ferratu. Jen ten nástup je dlouhá a vysilující, celých šest hodin a pak strmě vzhůru skalní stěnou a po hřbetu. Ferrata je velmi dobře jištěná, obtížnost spíše B až B/C. Medva Me2 doporučují se využít ferratu jak na výstup, tak i na sestup a ušetřit si zmíněný zdlouhavý nástup. Více informací o ferratě je na těchto stránkách.