Chioggia

Pro zaparkování a přenocování jsme si vybrali následující místo (oficiální stání pro obytná auta, tj. area sosta camper) dle aplikace park4night: Chioggia – Via Granatieri di Sardegna, https://park4night.com/en/place/113145

Už v komentářích různých uživatelů jsou poznámky o tom, jak se dostat dovnitř přes vstupní závoru je poměrně složité a zmatečné. A celkem bylo. Jde o to si z automatu koupit kartu, která opravňuje ke vstupu a na základě jejíhož přiložení ke čtecímu zařízení před závorou se tato zvedne a vpustí vás dovnitř areálu. Jsou zde sice návody v italštině a i v angličtině, ovšem jednotlivé kroky nejsou až tak jednoznačné. Zachraňují nás Italové, kteří také parkují uvnitř a celou proceduru s námi absolvují a tak nám vlastně pomohou. I když nerozumí a nemluví anglicky, my z jejich nadávání vyrozumíme, že i oni mají s tímto systémem problémy. Na uvedenou kartu, kterou nám automat vydal, pak můžeme čerpat další služby, jako je dotankování pitné vody, napojení na elektro atd. Vše něco stojí a zaznamenává se na uvedenou kartu. Na konci pobytu provedete něco jako check-out (opět přes onen automat před závorou) a případný minusový stav na kartě doplatíte. Teprve potom vás závora pustí z areálu ven. My žádné služby nepotřebujeme a tak naše cena za přenocování je 6€/24 hod.

Prohlídka městečka – Z místa stání je centrum města dosažitelné cca za 10 minut a doporučuji z místa vyjít zadní brankou (opět na kartu) a jít po malém nábřeží, kde je současně cyklostezka. My hned v podvečer vyrážíme do centra a pořizujeme krásné fotky už trochu vylidňujících se ulic a vodních cest. O městě se rozepisovat nebudu, to si každý přečte na internetu, ale za mě město rozhodně stojí za návštěvu. Zkrátka malé Benátky. Jen na závěr mohu poznamenat, že bylo dobře, že jsme na prohlídku vyrazili už večer, protože druhý den, což byl čtvrtek, jsme při opětovném vstupu do centra nestačili zírat. Konaly se zde trhy a celé centrum bylo obsazeno trhovci s auty (dodávkami), z nichž každé mělo sofistikovaný systém markýz, který pokryl plochu 2 až 3x větší než je samo auto, takže pohled vzhůru na domy a ostatní památky nebyl téměř žádný. Sortiment trhů: něco jako vietnamská tržnice. Občas také docela velké kamiony, které se stanou po odstrojení bočnic dokonalými velkými prodejnami zejména potravin, fast-foodů ….

Poslední poznámka k městečku: je situováno na jižní straně Benátské laguny a veřejnou lodní dopravou jsou odtud dosažitelné ostrovy na laguně i samotné Benátky. Cena celodenní jízdenky je 25€, jednorázový lístek na 75 min. je za 9€.

Comacchio

30.3. 2023, čtvrtek: odpoledne opouštíme Chioggiu a naším dalším cílem je městečko Comacchio. Není až tak daleko, jen 60 km. Město Comacchio se nachází v provincii Ferrara v regionu Emilia Romagna v překrásné laguně a tvoří ho několik ostrůvků, které jsou spojeny mosty. Město má svojí unikátní dominantu – most Trepponti, který byl postaven v 17. století. Na každé jeho straně se nachází průchozí „věžičky“ a průplav pod ním se tvoří zajímavou křižovatku.

Opět vybíráme parkování na noc dle park4night: Comacchio – 20 Via dello Squero,  https://park4night.com/en/place/21835 – je bez služeb a zcela zadarmo. Na toto naše parkoviště navazuje parkoviště obchodního domu COOP a před vstupem do obchodu na terase je veřejné WC, které je otevřené do 20:00 hod.

Pozor na navigaci Waze: při průjezdu městem jsme mírně doplatili na důvěru v navigaci, kdy navigace Waze mě vedla docela úzkými lokálními uličkami až mě nakonec dostala i na malé a celkem úzké nábřeží, kde už bych si s osobním autem asi nevyhnul. Takže příště si na to musíme dát větší pozor. Jinak na noc zaparkujeme vedle Čechů se stejnou vestavbou jako máme my, takže můžeme porovnávat a povyprávět. Jsou to důchodci a vydali se na cestu do Itálie přibližně na měsíc. Na naší další cestě chceme mimo jiné navštívit San Marino a naši sousedé nám doporučují návštěvu i dalšího blízkého městečka, které se jmenuje San Leo. Tenhle tip využijeme.

Ravenna

31.3. 2023, pátek: po ránu vyrážíme za naším dnešním cílem, kterým je město Ravenna. Je to krásné historické město, ve kterém máme naplánovaných mnoho cílů, takže se už těšíme. Ravenna je známá zejména byzantskými památkami z 5. století: kostely, baptisterie, jejichž interiéry jsou zdobeny plošnou mozaikovou výzdobou – biblickými výjevy (úžasné, docela mně z toho spadla brada). Z Comacchia je to cca 42 km.

Pro zaparkování a i přenocování si vybíráme parkoviště, které není až tak daleko od centra města a je i se službami pro obytky, jako je vyprázdnění odpadní nadrže, doplnění vody a je zde i veřejné WC – vstup za 0,5€. Cena za parking na 24hod. je 2,25 € : Parcheggio della Resistenza, https://park4night.com/en/place/21855

Toulání po pamětihodnostech: takže ještě dopoledne, hned po zaparkování se vydáváme do města. Prvním cílem je basilika San Vitale (taková menší Hagia Sofia v Istanbulu). Vstupenky si však musíme koupit v info centru nedaleko a tak si tam kupujeme kombinované vstupné platné pro  5 památek Ravenny za 12,5 €. Navštívili jsme tedy kromě zmíněné basiliky i Galla Placidia, Neonovu křtitelnici, arcibiskupskou kapli v biskupském paláci, což je součást muzea a další…ze všeho ještě vyzdvihnu nádherná stavbu (chrám) Sant Apollinare Nuovo. Po celém tom chození dáváme dřívější večeři na náměstí Piazza del Popolo a pomalu míříme k autu. Noc je klidná, ráno si uděláme servis hlavně s oběma „vodami“ a pojedeme dál.

San Leo

1.4. 2023, sobota: ráno se vydáváme směrem na jih a nejdříve chceme navštívit již doporučené San Leo. Volíme trasu, která ve svém závěru překonává první horská pásma Apenin. Celkem strmými silničkami se škrabeme do výše několika set metrů a protože je sobota, Italové vyrazili na kolech. Cyklistika je zde tradiční a oblíbený sport a spousta z nich se „trápí“ do strmých kopců, aby si pak užívala rychlý sjezd do údolí. Z toho mám trochu obavy, protože z kopce jsou samozřejmě rychlejší než my a pořád nám někdo visí za zadkem auta. Krajina má nádherný ráz a tak občas zastavujeme na foto a pokochat se:

Blížíme se k San Leu, které je ve finále na vysokém skalním ostrohu, ale my parkujeme vedle na doporučeném parkovišti pod ním opět dle aplikace park4night: San Leo – 76 SP22  https://park4night.com/en/place/29129. Je to záchytné parkoviště určené pro návštěvu města, vhodné i pro autobusy a asi proto je zde i bezplatné WC. Je bez poplatku. Není asi tolerováno přespávání, protože mnozí uživatelé aplikace uvádějí, že byli třeba i nad ránem upozorněni ať parkoviště opustí. Do města je to kousek, cca 10 min pěšky.

San Leo je jednou z nejkrásnějších obcí v Itálii, nacházející se v srdci přírody oblasti Montefeltro na jihozápadě Rimini v italském regionu Emilia Romagna. Obec leží na kopci 600 metrů nad mořem, na jehož vrcholu je na strmé skále pevnost San Leo. Městečko super, je dobré si vystoupat i k pevnosti nad městem, už pro ty úžasné výhledy. Kdo má zájem, může zde i navštívit muzeum.

San Marino

1.4.-2.4. 2023, sobota a neděle: odpoledne, po prohlídce města, pokračujeme do cíle dnešní etapy, do malého státu San Marino.  Na vzdálenost nic moc (cca 20km), ale užili jsme si. Jedeme samozřejmě opět dle navigace a ta volí opravdu místní extrémní silničky. Extrémní proto, protože jsou úzké, místy na naše poměry hodně strmé a povrch taky často nic moc. Když už se konečně ve státu San Marino blížíme k hlavní silnici po sjezdu „z hor“, který byl dost silným zážitkem, čeká nás nemilé překvapení.

Nedobrovolní diváci na rally: před nájezdem na hlavní je přes silnici páska a spousta organizátorů za páskou. Jdu se zeptat co se děje a je zřejmé, že se tu pojede nějaký závod. Traťový komisař nemluví ani anglicky, ani německy. Ze svého repertoáru bych ještě mohl nabídnout ruštinu, to ale raději nezkouším. Přesto se několika mezinárodními slovy snažím doptat, kdy to skončí. Po čase zjišťuji, že mě zjevně nepochopil, když řekl, že v 15:00 hod. (Bylo 14:45). Nepochopil proto, že uvedl začátek akce. Začaly kolem nás jezdit nějaké rallye vozy a celá věc trvala asi 3 hod. Tak jsme čekali, udělali si kafe a byli nechtěnými diváky místní automobilové akce. vracet se mě po té tortuře, kterou jsem absolvoval, nechtělo a neměl jsem ani záruku, že jinde najedu na naši komunikaci bez potíží, že se nedostanu do stejné situace. No, na dovolené nespěcháme, takže v obytce se zmíněným kafe se to dá přežít.

Parkování: konečně se v podvečer dostáváme na potřebné parkoviště, kde budeme i nocovat a které je výchozím bodem pro návštěvu centra San Marina. Na parkovišti jsou základní potřebné služby a také domeček s WC. Jen zhruba 5 až 10 minut chůze je i lanovka, která vás vyveze „na horu“ na nejvyšší horu San Marina, která se jmenuje Monte Titana, kde je část hlavního města a tři pevnosti. Zpáteční cena za lístek na lanovku je 5 €. Parkování je zdarma, parkovací plochu tvoří několik teras, které jsou na úbočí kopce, celkem snadno dosažitelné z hlavní silnice: Città di San Marino – Strada Della Baldasserona, https://park4night.com/en/place/61028

Ještě večer se jdeme projít do „lower“ města, ráno (neděle) pak vyrážíme lanovkou do „upper“ města na skálu. Je krásný den a návštěva stojí už jen za ten pohled dolů. Rozhled po okolní krajině je parádní. Nahoře je to to trochu takový Disneyland, ale samozřejmě je možné tu navštívit kostely, muzeum, památky, věže…

Obědváme ve městě a překvapivě ceny tu nejsou nijak nadsazené. V této souvislosti mohu zmínit i cenu nafty (tankovali jsme při odjezdu), která byla nejnižší při celé této naší cestě: 1,6 €/l.

Takže odpoledne, kdy už jsme zmožení trajdáním po městě, nasedáme do auta a pokračujeme dál na jih. Dalším cílem je tentokráte trochu přírody, chceme projet národním parkem San Bartolo, který je jižním směrem od San Marina.

Vyhlídková cesta San Bartolo

Silnice, která patří mezi výběr italských strade panoramiche začíná v Cattolice a vede po pobřeží na jih do městečka Pesaro (cca 24 km). Dle grafického vlásenkového označení v mapě jsem se domníval, že jsou to jen „kozí stezky“, kde můžeme mít s autem problém, avšak opak byl pravdou. Jde o krásnou silnici vedoucí krásným prostředím. Mírným zklamáním pro mě bylo to, že jen málokdy je vidět moře, nad kterým se silnice vine. Je totiž často utopená v zeleni. Na několika místech jsme zastavili a udělali si procházky na výhledy, nebo dolů k pobřeží. Mírnou nevýhodou dnešního dne (neděle) je i to, že se zde prohání spousta motorkářů a v zatáčkách zkoušejí svoje umění. Také je tu dnes hodně výletníků s auty a přirozeně zde tráví krásný a slunečný víkend. Po průjezdu parkem míříme k večernímu cíli dnešního dne a tím je město Urbino.

Urbino

2.-3.4. 2023, neděle a pondělí: Urbino je právem považováno za jedno z nejkrásnějších měst střední Itálie. Rozkládá se na severu regionu Marche, na dvou pahorcích, ze kterých se nabízí nádherný výhled na okolní krajinu. Město má značnou historickou hodnotu, podepsali se něm zejména vévodové z rodu Montefeltro (zejména Federiko) a udělali ze svého sídelního města jeden z největších renesančních klenotů Itálie (tak alespoň praví mnohé weby a je to fakt pravda).

Přijíždíme večer, vybíráme místo pro zaparkování opět dle park4night (https://park4night.com/en/place/209683) a je to opravdu „bomba“. Ne snad pro samé parkovací místo, ale pro pohled přes údolí, kde se před námi tyčí vévodský palác a město Urbino ve své fotogenické kráse. Dalo by se zaparkovat i dole na náměstí pod hradbami, kde je velké parkoviště a stojí tam několik obytek, ale je to cca za 18 €/24hod. a je to také bez služeb. Takže naše místo je na jednu noc více než dobré. Je to silnička na kraji lesoparku, zcela klidná zóna, což se projevuje i v noci. Spolu s námi tu později parkuje polský manželský pár  s VW T5 v obytné úpravě.

Prohlídnout si město stojí jistě za to, v katedrále sloužili Velikonoční mši, na náměstí před hradbami jsou trhy, či nějaký fest (více stánkařů, než hostů), vévodský palác je impozantní. Pěkné je si přečíst, s jakou láskou a uznáním píše o tomto svém  rodném městě známý italský malíř Rafael Santi, který žil v době vévody Federika (spíš v době jeho syna).

Assisi

3.4. 2023, pondělí: dále míříme do hloubky vnitrozemí, dalším cílem je neméně známé historické městečko Assisi. Z Urbina je to více jak 100 km. Navigace nás opět vede přes hory a doly, takže už samotná cesta je pěkný zážitek. Assisi je v Umbrii a je známé jako působiště sv. Františka. Co jsem ale nevěděl, pochází odtud i sv. Klára, což je zajímavé zejména pro nás, obyvatele Soběšic, protože u nás máme klášter Klarisek. V ČR jsou možná jenom dva.

K zaparkování si náhodně vybíráme místo kousek před vstupní branou do města. Je to přírodní plocha za závorou, ale ta je na první pohled dlouhodobě otevřena a tak to zkoušíme. Parkuje tu už také jedna obytka a mikrobus. Souřadnice: 43.0722072N, 12.6239022E. Jak je ale vidět na google maps-street view, v době jejich focení byla dole – viz hned první obrázek:

My odtud jdeme nejdříve na hrad (Rocca Maggiore), který je sice díky rekonstrukci nyní zavřený, ale z kopce je nádherný výhled a můžeme si odtud udělat přehled o celém městě. Když odtud chceme dojít do baziliky sv. Františka, musíme projít celým městem. A město je to opravdu nádherné, středověké, dobře zachovalé, plné květin a nesmírně fotogenické. Navštěvujeme zmíněnou baziliku, následně i hrobku sv. Františka, baziliku sv. Kláry vč. hrobky …. Je sympatické, že nikde se neplatí vstupné. Je to zřejmě díky poutníkům, kteří sem proudí z celé Evropy a od těch se asi vstupné nevybírá.

Za velice rozumnou cenu jsme si dali ve městě nakonec i oběd, kde v příjemné rodinné restauraci pro nás bylo i velmi vstřícné a přátelské jednání personálu (asi členů rodiny) a po mnoha hodinách prohlídek  chození jsme opustili brány města. Auto jsme našli v pořádku a závoru stále otevřenou.

Je pozdní odpoledne a noc se posuneme kousek dál po plánované trase našeho putování. Zítra nás čeká další historické město Cortona, ale spát budeme před ní ve vesnici Lisciano Niccone. Z Assisi je to sem asi 60 km. Je zde stání pro obytná auta, neboli area sosta camper, a to s plným servisem, dokonce s dětským hracím koutkem, a přírodní posilovnou. Jednotlivá místa mají elektro přípojky a i přípojky vody. Vše je čisté, upravené, volně dostupné a zdarma. Celkem  nevídané v našim zeměpisných šířkách (či délkách?): Lisciano Niccone – 10 Via della Lebbia, https://park4night.com/en/place/123272

Přespání v klidu, jsme tu jenom my a jedna další italská obytka. Ráno řešíme servis a následně pokračujeme do Cortony. Je pořád jasno a slunečno, ale docela se ochladilo a v noci byl i mírný mráz.

Cortona

4.4. 2023, úterý: dnešním ranním cílem je Cortona. Z místa našeho přenocování je to cca 20km, tak jsme tam celkem rychle. Cortona je město nacházející se v italském Toskánsku, v provincii Arezzo. Město založili Etruskové pod názvem Curtun. Od roku 1325 je sídlem biskupa. Je to malebné městečko na strmém kopci. Výškový rozdíl mezi spodní a vrchní částí města je 200 výškových metrů, takže pokud procházíme městem, jdeme nejdříve pořád do celkem strmého kopce. Toto město musí zákonitě vychovat dobré sportovce.

Město je jako správné historické místo obehnané hradbami a kolem hradeb jsou sem, tam parkoviště. Na jednom jsme zastavili a našli možná poslední vhodné místo pro naši dodávku. Až jsme se po čase a velké námaze vyškrábali na samý vrchol města, kde už je to takový spíše lesopark  s kostelem zasvěceným sv. Markétě (Santa Margherita). U něj je plocha, na které stojí pár aut a jedna německá obytka. Dost odlehlé, přesto krásné místo, kde se evidentně dá zaparkovat.

Na samém vrcholu kopce, kousek nad sv. Markétou vystoupáme k medicejské pevností Grifalco. Je odtud nádherný rozhled po celé krajině, v dálce vidíme i Trasimenské jezero, kolem kterého jsme včera v podvečer projeli. Po dopolední prohlídce Cortony, kde v ulicích docela profukuje ledový vítr, se pohneme dál a dalším cílem je město Pienza.

Pienza

Do Pienzy to máme z Cortony necelých 50km a jedeme většinou silničkami okresního charakteru. Čím více se blížíme městu, tím více se projevuje toskánská krajina ve svých charakteristických rysech. Několikrát zastavujeme a fotíme.

Před centrem města vybíráme vhodné parkoviště, kde platíme symbolické parkovné a jdeme na prohlídku města.

Perla renesance: O Pienze se uvádí, že to je perla renesance. Píše se o ní, že Pienza je jediné městské centrum v Itálii, které přežilo staletí dokonale zachovalé. Natolik, že si ji režisér Franco Zeffirelli vybral jako dějiště svého filmu Romeo a Julie, i když měl nabídku natáčet přímo ve Veroně. V Pienze nemusel nic měnit. Každý kámen již dokonale stál na svém místě. Za svoji krásu vděčí papeži Piovi II., který ještě jako kardinál Piccolomini nechal své rodné město v 15. století přestavět do této renesanční krásy.

Obec, která je zapsána i na seznamu kulturního dědictví UNESCO, se nachází asi 20 kilometrů východně od Montalcina a několik kilometrů západně od Montepulciana uprostřed mírně zvlněných kopců a nádherné přírodní krajiny. Má strategickou polohu, stojí vysoko na vrcholu kopce a dominuje celému údolí Orcia s mimořádným výhledem. Shodujeme sem že Pienza rozhodně stála za návštěvu. Pohled na památky města, architekturu a nakonec i výhledy do toskánské krajiny jsou pastvou zejména pro fotografy.

Vyhlídková cesta: V podvečer opouštíme Pienzu a náš dnešní cíl, kde chceme přenocovat je městečko Asciano. Aniž to tušíme, dostali jsme se opět na jednu z italských panoramatických cest. Možná by stálo zato ji nazvat scénickou. To proto, že vede krásnou zvlněnou toskánskou krajinou a zrovna podvečer, kdy se prodlužují stíny, vytváří krásné obrazy pro každého pozorovatele, zejména tedy fotografy. Je trasována v původní římské cestě Via Lauretana a později se stala i poutní cestou mířící do Cortony. Po této romantické silničce, za neustáleho zastavování, či focení a filmování i za jízdy dojíždíme do Asciana.

Asciano

Je to, jak jinak, opět krásné historické městečko obehnané hradbami a jak se píše na webu, má původ jako etruské, římské a lombardské osadě. Poblíž byla vykopána etruská nekropole z 5. století př. n. l. a v roce 1898 byly ve městě nalezeny zbytky římských lázní s jemnou mozaikovou dlažbou.

My míříme na parkoviště, které jsme opět našli v Park4night, kde je opět i základní servis jako je vypuštění šedé vody a doplnění pitné vody. Parkoviště je bez poplatků a je situováno hned vedle hradeb a městské brány. (53041) Asciano – Strada Provinciale 438 Lauretana, https://park4night.com/en/place/29679. Parkoviště ovšem slouží i jako záchytné parkoviště pro běžné návštěvníky města a tak je docela plné. My nacházíme poslední volné místo a tak máme docela kliku. Stojí tu už asi 3-4 obytky podobné naší, tzn. vestavby. Rychle si ještě v podvečer jdeme projít město, najít pekárnu (což se povedlo) a pak už se připravit na přenocování. Je to zde příjemné, vše v klidu.

Vyhlídková cesta Via Lauretana

Ráno se budíme do chladného, ale prosluněného dne. Využijeme servisního místa, provedeme, co je nutné a vyrážíme pět na silnici Via Lauretana směr Siena, která je naším dnešním cílem. Do Sieny to máme cca 30 km, ale cesta se nám opět časově prodlužuje, protože zkrátka nejde nezastavovat na vyhlídkových bodech. Nemá cenu zde opět básnit nad krásami toskánské krajiny, jenom podotknu, že by to chtělo s sebou kola a zůstat tu o něco déle a více si to užít. V krajině jsou rozesety statky, či spíše vinařství. To se pozná podle toho, že často při nájezdu na místní komunikaci, vedoucí ke statku, je umístěn vinařský sud, zřejmě jako poutač a lákadlo k návštěvě. Určitě by to bylo zajímavé stavit se občas na „košt“ a myslím, že by potom cesta Toskánskem trvala velmi, velmi dlouho.

Siena

5.4. 2023, středa: pro zaparkování v Sieně jsme si do navigace dali jako cíl velké parkoviště blízko středu města, opět hned pod hradbami. Jak ovšem Sienou projíždíme a blížíme se k cíli, je zřejmé, že to bude velký problém. Doprava je hustá, spousta zájezdových autobusů a zmíněné parkoviště plné k prasknutí. Ještě že jsme si všimli při nájezdu na střed města na příjezdové komunikaci volných podélných stání, kterými asi ostatní opovrhují, protože to není úplně na středu a tak se tam vracíme. Volného místa je tu dost a do centra města je to asi 15 min. pěšky. Jde o ulici Viale Pietro Toselli.

O Sieně se asi nemá cenu příliš rozepisovat, je dostatečně známá a bylo by hříchem ji nenavštívit. Její úžasné centrální náměstí Piazza del Campo s palácem Palazzo Publiko a věží Torre del Mangia vidíme na častých snímcích ze Sieny. Na věž je možné vystoupit za 10€. Pozoruhodné dílo je i kašna Fonte Gaia (dnes je zde osazená kopie). Povinností je také navštívit katedrálu Duomo di Siena. Vystojíme se frontu na vstupenky, které stojí 5€ a je zde zakomponovaná i návštěva knihovny papeže Pia II, která navazuje na katedrálu. Interiery jak katedrály, tak i knihovny jsou opravdu silným zážitkem.

Odpoledne se vracíme k autu, zajíždíme ještě na nákup k blízkému supermarketu a v podvečer se pomalu blížíme k městečku Monteriggioni, kde je mimořádně dobře vybavená plocha pro obytná auta, tedy area sosta camper – chceme zde přespat.

Monteriggioni

Ze Sieny jsme zde velmi rychle, vzdálenost je pouhých 15 km. Stání pro obytná auta je za závorou a kromě standardních služeb je zde domek se sociálním zařízením včetně sprch. Vše čisté, udržované. Za tříminutové sprchování teplou vodou se v automatu platí 0,5 €. Myslím, že jsou zde k dispozici i pračky, což jsme ale nevyužili. Cena za 12 hod. pobytu je 8 €, za 24 hodin je to 16€. Area Sosta Camper – Monteriggioni, https://park4night.com/en/place/30878

Já se jdu v podvečer podívat do městečka a Rena využívá příležitosti a jde si do sprch umýt hlavu. Městečko je z místa, kde stojím, téměř vidět, je v pěším dosahu za necelých 10 minut.

Monteriggioni bylo založeno v roce 1213 obyvateli Sieny jako pevnost proti nepřátelům z Florencie. Pro účely obrany bylo opevněno masivním prstencem hradeb o celkové délce 570 m. Jedna z bran, Porta Fiorentina, ústí směrem k Florencii, a druhá, Porta Romana míří na jih směrem k Římu. Městečko je to malé, ale malebné. Za poplatek lze vystoupit i na hradby, ovšem bohužel cesta po hradbách je zpřístupněna jen na poměrně malém kousku. Když se vracím od města zpět, z povzdálí jej fotím z nadhledu dronem. Rychle nahoru, rychle dolu, nechci zde provokovat.

San Gimignano

6.4. 2023, čtvrtek: v noci mrzlo a díky námraze na střešních oknech není pořádně vidět ven. Všem je jasné, že je opět slunečno a tak za chvíli už je fajn. Takže po snídani vyrážíme, dnešním cílem je městečko San Gimignano.

Opět nás nečeká žádný velké přejezd, náš cíl je vzdálený cca 28 km. San Gimignano je opět krásné historické městečko, jehož historické jádro je obehnáno hradbami (jak jinak). Jeho zvláštností jsou vysoké budovy – obranné věže, které jsou rozesety uvnitř města. V době největší slávy San Gimignana stálo na malém území města až 72 věží, do dnešní doby se jich dochovalo 15.

Opět máme pro návštěvu města načtené různé parkovací možnosti, ovšem realita je taková, že místní parkoviště jsou úzká, přecpaná, dokonce někam je i zákaz vjezdu obytek. Po průjezdu kolem centra je v rezervě ještě jedna možnost parkování dle park4night, ovšem i tento prostor je plný. Naštěstí jsme si opět všimli odbočky z hlavní do jakési průmyslové zóny, kde je naznačeno parkoviště. Tak tady jsme konečně úspěšní. I když jsme mimo centrum, toto je v pěším dosahu cca 15 min. a tak to berem. Souřadnice pro parkoviště: 43.4715881N, 11.0289844E.

Městečko je zajímavé, opět velmi fotogenické a to díky svým mimořádným věžím ale nejen jim. Je zde mnoho školních výprav a jiných turistických zájezdů a navíc na centrálním náměstí zase trhy. Čert ví, jestli je to nějaký zvyk či tradice, že ve čtvrtky bývají trhy.