Následující řádky jsou volným překladem úvahy norského kolegy Knuta Randema z magazínu Bobilverden (Svět obytných vozů). Situace v severských zemích, u nás často považovaných za jakousi oázu volného, či chcete-li, divokého kempování, není již zdaleka tak růžová a vnímání karavanistů se, zejména po covidových omezeních, rapidně a rychle zhoršuje. Zákazy a omezení přibývají. Netýká se to zdaleka jen Norska, podobné názory a zkušenost jsem slyšel i ze Švédska.
Komentář Knuta Randema jsem se snažil přeložit co nejlépe to šlo, byť občas za cenu drobného odchýlení od doslovného významu, ale tak, aby smysl a zamýšlené vyznění jeho sdělení zůstalo zachováno. Kdo chce, může si původní text přečíst v článku Kommentar: Ikke fortell det til noen! Já jen mohu poprosit o přečtení a zamyšlení se. Nechci moralizovat, nechci radit, nechci poučovat, nechci na nikoho konkrétního svalovat vinu:
Proč mizí tolik míst pro volné kempování? Nejspíš si za to můžeme my sami, když svá oblíbená místa sdílíme doslova s celým světem. Volné kempování ke karavaningu patří, stejně jako kempy nebo stellplatzy – pro ty existují katalogy s hodnocením a recenzemi, které pomáhají s výběrem. Vytvořit něco stejně tak dobrého a užitečného pro volné kempování nejde. Naštěstí! A neměli bychom se o to ani pokoušet.
Zkušený karavanista má citlivé oko pro možnosti, které se v daném místě pro volné kempování nabízejí. Ti, kteří se umí dívat kolem sebe, je naleznou a doufám, že je rozumně využijí. Mohou ale přehlédnout pasti, do kterých lze snadno spadnout:
Pokud si chceme zachovat jedinečnou možnost volného kempování v Norsku, musíme být ohleduplní a neomezovat nekaravanisty. Zažil jsem situace, kdy parkovací místa u pláže byla zcela zaplněna obytnými vozy. Několik obytných aut by zde nikomu nevadilo a možná by si jich ani nikdo příliš nevšímal. Jenže když zbyde málo nebo žádný prostor pro ostatní, buďme si jisti, že takové místo bude brzy osazeno zákazem pro obytné vozy.
Rádi sdílíme pěkná místa mezi sebou: hurá, jen přijeďte, je to tu krásné a plno místa. Následně ale někdo takové místo zanese do aplikace takže jej může najít doslova celý svět. A ten neodolá – když se pak místo zaplní obytnými vozy z celé Evropy, je pozdě. Škoda už byla napáchána.
Existuje mnoho míst, kde by na jednu či tři noci v týdnu mohlo obytné auto klidně stát, aniž by to kohokoliv pohoršilo. Ale když se nás tam sejde více než je zdrávo, může přetéci trpělivost místních a zároveň to posiluje všechny, kdo zkrátka nemají karavanisty rádi.
Objeví se značka nebo se před vjezd umístí kámen. A my si pak stěžujeme, že jsme byli (opět) vyhnáni z dalšího pěkného místa. Ale přitom si za to můžeme především sami. Už jen tím, že nejsme schopni rozpoznat, co je pro dané místo už příliš a klidně se tam postavíme. Nebo tím, že bez jakýchkoliv zábran sdílíme tato místa s ostatními a přispíváme tak k jejich obsazenosti.
V Norsku zákony nerozlišují mezi kempováním a parkováním tak, jak je tomu v některých jiných zemích. Zásadní ale je, jak nás vnímají ostatní, lidé mimo karavaning. Vytažené stoly, židle a grily před obytným vozem nejsou zkrátka vhodné na všech místech.
Ano, je mi jasné, že někteří volně kempují jen proto, že je to zdarma. To je pro ně rozhodující, nic jiného je nezajímá, na nic dalšího neberou ohled a nenapadne je tak to, co by v případě zaplněného místa měli správně udělat: odjet.
Zapomněli jsme, že jedním z důvodů pro volné kempování je mimo jiné být sami, pryč od ostatních? To ale nebude možné, pokud budou vhodná místa pro volné kempování hromadně sdílena a zanesena do mnoha aplikací.
Zkusme zachránit možnost volného kempování pro budoucnost, začněme tím, co je napsáno v nadpisu tohoto článku: nikomu o svých místech neříkej!
Knut Randem
šéfredaktor
Bobilverden.no
Zdaleka se nejedná o ojedinělý hlas, i u nás mnozí varovali před následky hromadného sdílení míst v aplikacích. Například již v prosinci roku 2018!! Martin Kolčaba ve svém článku Proč nemám rád aplikace ke sdílení míst pro “volné kempování“ uveřejněném na serveru Nomadem.cz.
Přiznám se, že mne tento článek „minul“ a pokud chci být upřímný, vlastně ani nevím, zda-li bych jej v té době správně pochopil. Aplikaci Park4Night jsem vnímal jako bezvadnou pomůcku na cestách, ať již půjčeným vozem a nebo později vlastní vestavbou. A místa jsem samozřejmě přidával – nebylo jich naštěstí moc. Skutečně naštěstí, poměrně brzy při opakovaných návratech na mnou přidaná místa, jsem zakusil osobně to, co už bylo zmíněno: naprosto nevhodné chování některých „kolegů“, kteří zde nejen nepokrytě kempovali a zabírali svým venkovním vybavením prostor pro ostatní, ale i jejich povýšené chování po slušně podané námitce.
I když jsem místa přestal přidávat, s následky veřejného sdílení míst a jejich zneužití jsem se setkával dále. V jedné oblasti Rakouska, kde jinak bylo stání přes noc všude zakázáno, se na jednom z parkovišť stále dalo stát. Jedno léto tam s námi byla skupina českých vanistů, kteří si z části parkoviště udělali kemp. S venkovním vařením, se šňůrami s mokrým prádlem a navíc v té nejlepší části parkoviště blízko stanice lanovky. Bez jakékoliv sebereflexe a s neskrývanou agresivitou k dobře míněnému doporučení se takhle nechovat. Příští rok už byl u vjezdu zákaz nočního stání.
Uvedenými příklady bych ale nerad vzbudil dojem, že většina karavanistů se neumí chovat nebo že se jedná jen o Čechy. Není tomu tak, podobné historky bych mohl vykládat o slovinských, rakouských nebo německých karavanistech. Ale i těch pár jedinců bez ohledu na státní příslušnost to dokáže zbytku pěkně zavařit a posílit negativní pohled na karavanisty u nekaravanistů.
Park 4 night (https://park4night.com/en) – první verze aplikace byla spuštěna ke konci roku 2011 – to vznikla aplikace pro iOS. V roce 2012 následovala aplikace pro Android, web přibyl v roce 2014. Zpočátku aplikaci používalo jen pár desítek lidí, ale postupně se přidávali další a další, dnes se jedná defacto o povinnou výbavu většiny karavanistů.
K aplikaci Park4Night mám stále rozporuplný postoj. Místa pro volné či divoké kempování sice již nesdílím, ale na druhou stranu je pro mne P4N v neznámých oblastech zdrojem informací, jak moc tam berou případná oficiální omezení vážně. Občas tuto aplikaci použiji i pro nalezení konkrétního místa na přespání, protože jsem zkrátka „líný“ podívat se pořádně na mapu a zkusit si najít místo na přenocování sám. Snažím se ale takové využití co nejvíce minimalizovat a volit když tak přednostně oficiální místa. Jsem si ale moc dobře vědom, že i toto málo stačí k tomu, aby způsobilo nějakou škodu. Přeci jen karavanistů v posledních pár letech dramaticky přibylo. Což také znamená, že i když já již pokušení přidávat nějaké místo odolám, najde se pravděpodobně někdo další, kdo jej vloží. Bohužel.
Jako autora blogu ve mne také trochu hlodá pocit viny za nepříznivý vývoj, neboť v článcích z cest zmiňují i místa, kde jsme spali. Část takových míst samozřejmě patří i pod tu kategorii „volné kempování“. Neuvádím přesné souřadnice takových míst, místo toho ale udělám v mapě kroužek. Najít si konkrétní umístnění může s pomocí mapy a trochou práce každý, pokud tedy chce. Čtenáře prosím, aby tato místa do aplikací nevkládali. Ale stále nevím, jestli je to dost a zda se raději jakéhokoliv zveřejnění nevyvarovat.
Problém P4N a vůbec sociálních sítí je, že nevyžadují po „konzumentovi informací“ žádnou práci a servírují vše „na podnose“. Přitahuje to pak i „líné“ lidi, co se pak ani neobtěžují zjistit, co to P4N je a jak se na těch místech chovat, často neochotný byť jen krátce zauvažovat nad důsledky svého chování. Popřípadě jsou to zkrátka začátečníci – a že jich v poslední době je.
Ti si občas pletou P4N s oficiálním seznamem míst a část z nich má i dojem, že se na těch parkovištích mohou chovat jako v českém běžném kempu (a malá část snad ještě hůře). V lepším případě tam tedy jen kempují. Bylo by snadné je odsoudit a laciné na ně svalovat vinu, vhodnější a přínosnější je ale informovat a vysvětlovat, ostatně každý z nás nějak začínal. Že k mylnému vnímání této aplikace dochází, je zřejmé třeba z následujícího videa. Jen zdůrazňuji, že nechci nikoho odsuzovat ani na něj poukazovat, je to skutečně jen pro ilustraci toho, jak P4N může být (chybně) vnímána a jak malý rozdíl může být mezi nocováním a kempováním:
Aplikace P4N není ovšem jen o místech pro volné kempování – jsou zde i servisní místa, prádelny, oficiální stellplatzy i kempy. A již zmíněné zkušenosti ostatních s mírou vymáhání místních pravidel. Někdo může namítnout, že to není potřeba – předpisy, vyhlášky a zákony se přeci mají dodržovat. Jistě, ale to byl pro mne jednak smutný a nudný život řízený bezduchými pravidly, jednak považuji za důležitější pochopit a dodržet sledovaný cíl než slepě dodržovat literu předpisu. Má-li být cílem u pořádek a nepřekážení zbytečně ostatním, případně zbytečně „neprovokovat“ svým chováním při stání, mám čisté svědomí.
Vím, že se svými pochybnostmi o užitku nebo škodlivosti P4N nejsem zdaleka sám, ostatně svědčí o tom i tohle zamyšlení od autorů stránek S Hranou na cestách, uveřejněné v květnu 2024:
P4N – ŠKODÍ NEBO POMÁHÁ?
Den volna v podobě státního svátku jsme se rozhodli strávit „za barákem“, přece jenom šlo o jednu noc, tak se nám nechtělo NĚKAM DALEKO. U Hustopečí jsme „měli“ místo, kam jsme často jezdili prostě jen tak. Celý den foukal vítr a odpolko ještě zesílil. To pro nás nebylo dobré, protože se Maťa chtěla opalovat a já chtěl rozdělat gril. Hodinka v Hraně a šálek kávy byly ukrácením čekání a časem na rozhodování, jestli zůstat nebo přejet do „ZÁVĚTŘÍ“. Vítr neustával, noví „sousedé“ už měli grily rozdělané, tak jsme si v rychlosti taky dali. Večeřet s luxusním výhledem… hmmm to se nedaří každý den a každému…
V noci se Hrana kolíbala z kola na kolo, ale NAŠÍM DIVOČENÍM to nebylo, pořád fučelo a nepřestalo ani ráno, Počkal jsem si na východ slunce a nadával si, že radši nespím, když nebyla možnost si tu nádheru zvěčnit s naší Hranou. Ranní káva a rychlá snídaně proběhla při „poradě“ jestli zůstat nebo odjet. Maťa měla strach, že ji zavezu na místo ve stínu a já přemýšlel kam zajet, aby to nebylo daleko a nefoukalo tam. Naštěstí okolí známe díky Rally Hustopeče a tak jsme zajeli k jednomu rybníku, který je ZVLÁŠTNÍ tím, že tam poletují papoušci z nedaleké farmy. Konečně mohlo dojít na test nové markýzy a konečně se mohla Maťa v klidu oddávat opalování. Přítomnost známé/neznámé dámy a odpolední povídání si sní nám dal pocit, že TADY JE SVĚT JEŠTĚ V POŘÁDKU.
No a proč ten nadpis? Jedná se o místo, kde jsme byli přes noc. Narazili jsme na něj před 4 lety, byl tam klid, pohoda, krásný výhled na Pálavu a Novomlýnské nádrže. Plácek to byl neudržovaný, hrbolatý a vcelku malý. V okamžiku kdy bylo zveřejněno na P4N tak je po klidu a pohodě….
Jeli jsme si tam ugrilovat klobásky, když už byly ty čarodky a v odpoledních hodinách jsme tam byli jediní, ostatně jako vždy. Během hodiny se tam sjelo celkem šest aut a my s Hranou. Místa je tam dost, tak co by ne. Všichni jsme měli „SOUKROMÍ“ a odjížděli jsme poslední a tak jsme si nevšimli ani nějakého svinčíku, takže v tomto není nic proti ničemu. Jen mě to přivedlo na myšlenku, jestli být sobec a nedělit se o „ta svá místa“ nebo být rád za to, že lidi pořád přispívají novými místy do P4N. Jestli tato aplikace je „POMOCNÍKEM“ pro nás cestovatele nebo je spíše ŠKŮDCEM pro ta daná místa. Je totiž jasné, že dříve či později tam budou „problémy“ v podobě odpadků, ohnišť a nájezdů „frecamperů“. Co myslíte vy? Je P4N POMOCNÍKEM NEBO ŠKŮDCEM?
Závěr
Tenhle článek nemá za cíl poučovat, moralizovat ani kohokoliv odsuzovat, snad jen povzbudit k osobnímu zamyšlení. Nic není černobílé, co prospívá, může i škodit. Odpovědnost je nakonec na každém z nás, byť následky neseme následně všichni. Snad bude lépe, ale raději to nikomu neříkej!
Zdroje:
- Bobilverden: Kommentar: Ikke fortell det til noen!
- Nomadem.cz: Proč nemám rád aplikace ke sdílení míst pro “volné kempování“
- S Hranou na cestách: P4N – Škodí nebo pomáhá?
Související články:
Silver On The Road 