Další z mnoha víkendových toulek po Jesenicku. Tentokrát s obytným vozem do Karlovy Studánky, výlet údolím Bílé Opavy, kolem Skalního potoka, návštěva kapličky v Mnichově, výstup k Biskupské rozhledně i toulání po zlatohorské hornické cestě.
Pokud chcete podniknout výlety v okolí Karlovy Studánky, tak moc levně to nepůjde. Placená parkoviště přijdou pro obytný vůz na 300 Kč denně a najít na nich místo je ve frekventované dny spíše o štěstí. Přijet den dopředu. k večeru dne předcházejícího, zase znamená zaplatit sazbu dvoudenní, tedy 600 Kč. Místo se najde na Ovčárně, ale výjezd je omezen a parkování tady stojí pouhých 800 Kč za den.
Ale i tak je jedna možnost, vyžaduje tedy přijet buď velmi, ale skutečně velmi, brzo ráno (před šestou hodinou ranní o víkendech o prázdninách) a nebo ještě lépe večer předchozího dne. Tou možností je lesní parkoviště před vjezdem do Karlovy Studánky. Je dostatečné velké a představuje ideální startovací bod na cestu údolím Bílé Opavy.
Parkování u Karlovy Studánky zdarma
Tak jsme to udělali i my, přijeli jsme v pátek pozdě večer a v sobotu se vydali na pěší výlet vzhůru údolím. Parkoviště bylo v pátek kolem deváté téměř prázdné, bylo zde jen několik osobních aut. Asi i se spáči. Místečko se tedy našlo. Od brzkého sobotního rána ale zda začalo být plno a auta postupně zaplnila nejen toto parkoviště, ale i volná místa kolem silnice. Dalo by se říci, že přes auta zde nebylo k hnutí. Výhodou tohoto místa je nejen blízkost Bílé Opavy, ale i to, že zde lze parkovat zadarmo. Na jiných místech je parkování zpoplatněno, například u Hvězdy či na začátku Karlovy Studánky.
Cesta kolem Bílé Opavy
Vlastní cesta nahoru údolím je zpočátku široká, později se mění na chodník, zčásti vedený po dřevěných konstrukcích nad tokem říčky. Zážitek to je, ale čím později dorazíte, tím více lidí zde bude. Vlastně je to docela masová záležitost. Z fotek to nemusí tak vypadat, ale lidí bylo opravdu dost. Cesta je ale zábavná, s výhledy na divoké koryto řeky i nespočet vodopádů. Zajímavé jsou i mostky přes tok, i z nich se nabízí pohledy na zpěněnou vodu. Navíc je zde po většinu cesty i příjemné mikroklima. V horkých dnech k nezaplacení.
Ve výletu jde po opuštění rokle pokračovat dále směrem na Praděd a nebo na protější svah, k chatě Ovčárna. Popřípadě se vrátit po modré turistické značce zpět na parkoviště – ale tato cesta je poměrně nudná. My volili směr Ovčárna. Odtud se nabízí výhledy na Praděd i Petrovy kameny. Na parkovišti si jde půjčit koloběžku a vydat se do Karlovy Studánky sjezdem po silnici, popřípadě to sejít dolů pěšky či počkat na autobus. Zvolili jsme chůzi po vlastních.
Kolem přeplněného parkoviště u Hvězdy jsme sešli do Karlovy Studánky, celou si ji prošli a prohlédli. Ostatně není to kdovíjak rozlehlé lázeňské místo. Hlavní silnici lemovalo o víkendu několik stánků, ochutnat šlo i lázeňský pramen. K parkovišti jsme se pak vrátili výstupem na lázeňskou cestu a kolem náhodu pro lázeňský vodopád prošli pěkně horem zpět k parkovišti.
Po cestě se ale vyplatí ještě odbočit a vystoupat k Rolandovu kameni. Tenhle kus skály působí uprostřed lesa mysticky a z jeho vrcholu lze obhlédnout širé lesy kolem.
Skalní údolí – tip na výlet
Po návratu na přeplněné parkoviště jsme si chvilku odpočinuli a následně jsme přejeli trochu dále, k parkovišti u Skalního údolí a potoka. Obrovský rozdíl – parkoviště zcela prázdné. Údolí prázdné. A zážitek neporovnatelný.
Hned po vstupu lze cítit příjemné ochlazení. Cesta je sice asfaltová a ne přírodní, což zážitek trochu zhoršuje. Ale na mnoha místech lze sejít ke korytu potoka a pokračovat alespoň kousek po jeho břehu. A nebo se ze silnice kochat pohled dolů. A díky asfaltu je tohle perfektní místo na případný výlet s kočárkem, zejména v horkém dni. Po cestě čekají na vandrovníka jak zajímavé skály kolem silnice, tak i dva vodopády. Na mapě je jen jeden, ale kus nad ním je další.
A pokud se nechcete vracet zpět stejnou cestou, je možné přejít na druhou stranu a lesní cestou se vrátit k hlavní silnici. Jen je potřeba počítat s tím, že tato cesta je místy docela podmáčená a k tomu i obstojně zarostlá. Výhledy na potok jsou omezené, ale zase zde není ten již zmíněný asfalt. A samozřejmě jde pokračovat i delším okruhem po původní cestě – fantazie se meze nekladou.
Každopádně tady bude zážitek lepší než u profláklé Bílé Opavy. Bylo to velmi příjemné překvapení – klid, krása, samota.
Mnichov
Od parkoviště u Skalního údolí je to skutečně jen kousek do Vrbna pod Pradědem. Po nějakém nezbytném nákupu v místním obchodě a rychlé prohlídce okolí jsme se rozjeli do místní části s názvem Mnichov, kde velmi citlivě obnovili kapličku. Lze zde najít i místo na přespání a případně odsud vyrazit i na delší túru směrem na Rejvíz.
Biskupská rozhledna
My ale pokračovali dále směrem Zlaté Hory a parkoviště pod Biskupskou rozhlednou. Parkoviště je velké, s výhledem na západ slunce. Rovných míst je zde několik. A drobná rada – jsou tady vlastně parkoviště dvě, jedno hlavní, a kousek pod základy jakési bývalé stavby, pak i malé. Spíše taková loučka. Zde naleznete více soukromí a budete mimo přímý dohled z velkého parkoviště. Ale my parkovali na tom velkém. Menší není pořádně vidět, ale je ve směru na Petrovice.
Cest na rozhlednu se nabízí několik. Zvolili jsme cestu po úbočí a pak prudkým kopcem nahoru. Je to asi lepší než neustále stoupat hlavní cestou od parkoviště – tou jsme se ostatně vraceli.
Samotná rozhledna je možná zajímavou stavbou, ale její okolí ne. Je zde rozestavěné torzo čehosi, o kus dál se obrůstá zelení starý jeřáb – a to vše dojem z vrcholku i výhledu z něj kazí. Vstupné na rozhlednu stojí 40 Kč, otevírá se až v 10 hodin.
Zlatohorská hornická naučná stezka
To jsme ale již byli dávno pryč, pryč i z parkoviště a vlastně o kus dále, na velkém parkovišti u kostela Marie Pomocné nad Zlatými Horami. Před dvěma lety jsme tady nocovali a tohle místo je na divoké kempování přímo stvořené – rozhlehlá a rovná asfaltová plocha by pojala daleko více než jen naše auto. I když tentokrát zde bylo poměrně plno, byla pouť. Ale i tak pořád nějaké místo zbýval. Parkoviště je pak ideálním startovacím bodem pro okružní cestu po bývalých zlatorudných dolech. Mimo pohledů do nitra starých dolu jsou zde i výhledy do okolí – na Zlaté Hory, tak do polské roviny.
Pozůstatky středověkých dolů jsou stále patrné a v části naučné stezky se smí z důvodu poddolování chodit jen po úzkých a pečlivě ohraničených cestách. A z nich do hloubky bývalých dolů opatrně nahlížet. Vše doplňují cedule vysvětlující, jak se dříve zlato dobývalo. I kolik ho bylo. Po stezce obkroužíte celý kopec s názvem Příčný vrch. Po cestě sice není žádné klasické občerstvení, zato hodně borůvek a malin.
Závěr
O této oblasti jsem již napsal několik příspěvku:
a stále je co objevovat. Je asi dobré vyhnout se turisticky vyhledávaným místům a najít si něco bokem. Ušetříte za parkování, nervy s hledáním místa a vyhnete se davům turistů. A nakonec mapka s hlavními body cesty, na všech místech lze i přespat:
Silver On The Road 