Někteří lidé na podzim své obytné auto zazimují, aby s ním s příchodem jara zase vyjeli. Asi se tím vozidlo šetří, ale na druhou stranu, výjezd na lyže v zimním období má také něco do sebe a dává navíc více volnosti. Nejste vázaní na jedno konkrétní místo a můžete si tak užít více pestrosti či prázdnějších sjezdovek. Ovšem to platí zejména tedy, pokud netrváte na pobytu v kempu. Následující řádku tak popisují, na co se připravit, co uvážit i jak naplánovat zimní lyžařskou dovolenou. I když text je dlouhý, ve skutečnosti to není tak složité a potřebné dovednosti si lze rychle osvojit.

1. Proč do kempu raději ne?
   1. A proč jezdit do kempů?
   2. Když bez kempu, na co se zaměřit?
2. Před cestou – vybavení vozidla na zimu
   1. Elektrická energie
      1. Odhad
      2. Měření
      3. Dobíjení aneb kde ji vzít
         1. Za jízdy
         2. Soláry – tedy fotovoltaické panely na střeše
         3. Elektrické přípojky
         4. Elektrocentrály
   2. Topení
      1. Naftové
      2. Plynové
      3. Topení – další informace
   3. Voda – pitná i odpadní
   4. Dodatečné zateplení
   5. Zatahujte schůdek!
   6. Zimní a celoroční pneumatiky, další výbava
   7. Uložení lyží a sušení věcí
3. Pokud si auto půjčujete
4. Plánování – kam vyrazit?
5. Šetříme vodou na cestách za lyžováním
6. Pestrá lyžovačka s obytným vozidlem
7. Servis na cestách
8. Další zdroje – něco pro poslech
9. Závěr

Proč do kempu raději ne?

Ano, kempy jsou otevřené i v zimě, především ty v blízkosti lyžařských areálů. Ale tak nějak se při pobytu v nich ztrácí ta již zmíněná volnost. Většinou existuje požadavek na minimální počet dnů, které tam musíte strávit, zejména v exponovanějších obdobích jako jsou Vánoce, Silvestr nebo období hlavních prázdnin. Navíc se k tomu v posledních letech přidal i nebývalý zájem a tak jsou místa v kempech často dopředu obsazené. Doporučuje se tedy rezervace provedená s dostatečným předstihem. Což vás volnosti zbaví. Dopředu málokdo ví, jaké bude zrovna počasí, sněhové podmínky nebo jak se vyvine situace v rodině, které dítě bude nemocné, zda se neobjeví neodkladné problémy v práci či jiné podobné komplikace. Kempy také málokdy bývají přímo na sjezdovce, nebo alespoň v rozumné vzdálenosti od lanovek, a tak je nutnost využívat skibusy. A kempy přímo u sjezdovek jsou vysoce žádané, tam může být problém získat místo.

A proč jezdit do kempů?

Pro pocit jistoty či zázemí? Možnost připojit se na zdroj elektrické energie, výměna plynových lahví či vytápěné sociální zázemí mohou být validními důvody. Výhodou bývá často též sušárna lyžařského vybavení či přístupná kuchyňka nebo společenská místnost. Některé kempy lákají i na sauny, wellness či dokonce bazén. Pokud tyto službu vážně potřebujete, pak nic jiného než pobyt v kempu asi pro vás nepřichází v úvahu.

Když bez kempu, na co se zaměřit?

Otázkou ale je, zda tyto služby a zázemí skutečně potřebujete, respektive zda je nelze nějak efektivně nahradit. Začněme u topení a elektrické energie – to jsou pro pobyt v horách v obytném vozidle asi nejdůležitější věci. Jsou i další, potrápit vás může voda a jeji zamrzání, zejména té odpadní, ale o tom vše dále.

Před cestou – vybavení vozidla na zimu

Naprosto klíčové pro zimní pobyt je dobré topení a dostatek elektrické energie. Vše ostatní není až tak podstatné (což neznamená, že to můžete zanedbat), ale zkrátka teplo a energie jsou zásadní. Oběma těmto věcem je nutné věnovat pozornost a naučit se s nim náležite pracovat.

Elektrická energie

Vyzkoušejte si před odjezdem, zda vám bude stačit kapacita vašeho nadstavbového akumulátorů (baterie). Lze na to jít odhadem a nebo měřením.

Odhad

Nejprve musíte znát udávanou kapacitu a zní si pak určit využitelnou kapacitu. Zjednodušeně udávána kapacita je množství energie, které dokáže akumulátor pojmout, využitelná pak ta, kterou dokáže vydat, aniž by mu to výrazně škodilo či napěti nekleslo pod využitelnou mez.

• U dnes moderních LiFePO4 (LFP) akumulátoru počítejte s cca 80-90% jejich uváděné kapacity. Tedy pokud je na štítku 200Ah, máte k dispozici 160-180Ah. V praxi to bude více, ale je lepší mít rezervu. někteří výrobci uvádějí na obalu baterie rovnou využitelnou kapacitu, nikoliv celkovou – to zjistíte v příručce. Pokud si nejste jisti, počítejte raději s těmi 80%.
• U klasických akumulátorů počítejte s cca 60% jejich uváděné kapacity. Tedy pokud máte 120Ah akumulátor, máte k dispozici 72Ah

Dále potřebujete znát skutečnou spotřebu energie. Tu je těžko obecně odhadnout, jako základ může sloužit následující zjednodušený odhad spotřeby za 24h počítající s provozem topení (s rozfukem), lednice, LED svícením a občasným dobitím drobné elektroniky. Pokud sledujete rádi televizi, počítejte s trochou vyšší spotřebou elektrické energie, viz čísla za lomítkem:

Jestliže tedy máte LiFePO4 baterii s udávanou kapacitou 200Ah a naftové topení s kompresorovou lednicí, vydržíte stát zhruba 3-4 noci na jednom místě a to bez nutnosti být připojeni na externí přívod elektrické energie či jakkoli jinak dobíjet.

• 20-30/40 Ah pokud máte plynové topení a absorpční lednici (tedy na kombinovaný provoz a provozujete ji na plyn)
• 30-50/60 Ah pokud máte plynové topení a kompresorovu lednici
• 40-60/70 Ah pokud máte naftové topení a kompresorovou lednici

Měření

Přesnější je spotřebu nějak měřit. V obytných autech jsou sice vestavěné zjednodušené měřáky fungující na měření napěti a z toho odvozené kapacity, ale obvykle nejsou moc přesné. U LiFePO4 (LFP) jsou pak naprosto nevyužitelné, pokles napětí u nich není tak strmý. Naštěstí údaje o odebrané či zbývající energii dokáže u LFP zobrazit aplikace připojená přes BT k BMS akumulátoru. U klasických baterií zase přesné údaje může poskytnout namontovaný měřič celkové spotřeby energie, třeba BMV 7xx od společnosti Victron. Ten má výhodu, že pracuje jednak velmi přesně, jednak dokáže sledovat i stav motorové baterie.

Měření skutečné spotřeby můžete provést, když vám auto stojí zatím v klidu před domem. Zapněte lednici (pokud máte kompresorovou) a topení, můžete i na dvě tři hodinky denně rozsvítit pár vnitřních světel, pustit televizi (pokud ji v obytném voze máte), nechat dobíjet mobil. Po dvou či třech dnech budete mít přehled o spotřebované energii. Jen je třeba pamatovat, že v horách se topení a rozfuk budou díky nízkým teplotám spouštět častěji a spotřebují tedy více energie. I toto měření tedy bude zatíženo jistou chybou.

Nicméně zároveň vyzkoušíte správnou funkci vybaveni a získáte tak jistotu, že vám topení funguje a elektřiny je dostatek – to je pro pobyt v horách zásadní.

Dobíjení aneb kde ji vzít

Za jízdy

Baterie se ale jízdou dobijí. Pokud nemáte booster (DC-DC dobíječku), počítejte s cca 15-20Ah na hodinu jízdy, pokud booster máte, tak v závislosti na typu dodá do vašeho nadstavbového akumulátoru 25-60A za hodinu běžícího motoru. Přejezdům se při pobytu v horách při lyžování a stání tzv. na divoko nevyhnete, takže se vám baterie budou takto dobíjet. A kam budete přejíždět? Třeba vás už vybrané středisko nebude bavit, chcete ujet špatnému počasí, budete potřebovat nakoupit, budete chtít navštívit bazén – důvodů je dost. A výkonný booster dokáže za hodinu jízdy dodat energii na jeden až dva dny.

Vyhněte se ale pokušení dobíjet akumulátory na místě s běžícím motorem u nových aut. Rozhodně tím motoru neprospějete, dlouhý běh na prázdno mu škodí.

Soláry – tedy fotovoltaické panely na střeše

Pokud máte soláry, tak s jejich přínosem v zimě moc nepočítejte. Zimní měsíce jsou co se týče solárních zisků nejhorší, dny jsou krátké. Navíc použitelná parkoviště jsou často v údolích a část dne tak zastíněná. A pokud už bude svítit, a údolí nebude zrovna v mlze, není nízký sklon slunce pro naplocho umístněné panely ideální. Mírné zlepšení bilance přináší až březen, ale pokud bych to shrnul, tak v zimě platí, že žádný solár na střeše nemáte.

Elektrické přípojky

Sloupky s elektrikou na parkovištích také moc nehledejte, obvyklé rozhodně nejsou (teda v poslední době jsou). Výjimkou jsou vybavená karavanová stání (šteplacy, aree di sosta), ale těch také moc není. Narazit na ně lze zejména v Itálii, v Rakousku spíše najdete ne nijak zvlášť vybavená parkoviště a za lepším vybavením musíte v této zemi zpravidla do kempů.

Elektrocentrály

Elektrocentrála, neboli generátor elektřiny poháněný spalovacím motorem, je objemná, drahá a může smrdět. Při provozu pak hlučí. To až tak velký problém není, pokud odhadnete, kdy a kde ji provozovat. Sjezdovky se otevírají zpravidla v časech 8:00- 9:00 a zhruba dvě hodiny před tím už probíhá v středisku příprava. Jezdí rolby, jedou ještě sněžná děla, spouští se lanovky. Puštěný generátor se tak často v okolním hluku ztratí, podobně jako přes den a krátce po zavření sjezdovek – to se zase rozjíždí technika údržby. Později večer pak už panuje relativní klid a generátor by mohl působit rušivě. Nicméně pozoruji za poslední roky zřetelný úbytek používání elektrocentrál, což přisuzuji nástupu cenově dostupných LFP akumulátorů a zčásti solárů (ty se uplatní především v závěru zimy).

Alternativou k hlučnému motorgenerátoru může byt zařízení s názvem efoy. Kdysi se jednalo o populární, byť drahé zařízení. Nástup LFP baterií a solárů však jakékoliv výhody tohoto způsobu získávání energie eliminoval a dneska se spíše jedná o exotické a provozně drahé zařízení s omezenou životností. Jen pro představu, ceny samotného zařízení začínají na částce kolem 75.000 Kč a palivová kazeta, což je spalované palivo, stojí cca 900 Kč a získáte z ní cca 460 Ah, tj. 5.5 kWh. Ty ceny nejsou chyba, 1kWh elektrické energie stojí jen na palivu cca 160 Kč ( €6.50).

Osobní zkušenost: elektrocentrálu mám také, uloženou v garáži. Doma v garáži, ne ve vozidle. Nikdy jsem jí s sebou nevzal. Hodí se jako záložní či přenosný zdroj k domu, ale pro obytku to byla zbytečně utracená částka.

Z výše napsaného je snad zřejmé, že nejlepším vybavením pro zimní výjezdy je dostatečná kapacita baterie a booster pro její dobíjení za jízdy.

Více se o tématu získávání elektrické energie na cestách můžete dozvědět například v článku Základní rady jak na nezávislou energii ve vašem obytném autě či karavanu na stránkách All4Camper.

Topení

Topení – v autě můžete mít buď plynové nebo naftové topení, popřípadě kombinaci. Každý z těchto typů má svá specifika, které je potřeba vzít do úvahy při používání. Například se může nabízet možnost snížit teplotu topení na 12-15 °C (* po dobu, co budeme pryč, na sjezdovce. U plynového topení je to možné a žádoucí, u dieselové Trumy 6D se naopak toto snížení teploty nedoporučuje. Je zde pak vyšší riziko zanesení spalovací komory a následné tvorby kouře.

* při nastavení nižší teploty vezměte do úvahy izolační schopnosti vašeho vozidla, příliš nízká teplota topení v kombinaci s nižšími teplotami může vést k poklesu teplot zejména ve spodních částech vozidla a k následnému otevření proti zámrzného ventilu rozvodů vody, který se zde obvykle nachází. Při mrazech, navíc třeba v kombinaci s větrem, je tedy lepší teplotu nesnižovat a to i za cenu vyšší spotřeby plynu a elektřiny.

Co se týče spotřeby, ať již plynu či nafty, zde hodně záleží nejen na okolní teplotě, ale ina typu vozidla, kvalitě jeho izolace i zvycích posádky. Vestavby mívají izolaci mizernou, ale zase menší vytápěný objem, alkovny, polointegrály a integrály mají lepší izolaci nadstavby, ale zase větší objem vnitřního prostoru.

Při pobytu v kempu pak lze podlehnout pokušení ušetřit a místo vestavěného topení použít elektrický přímotop. V tom případě ale zpravidla nefungují teplovzdušné rozvody. V jejich blízkosti a v blízkosti pláště vozidla se vedou často i vodní rozvody, při velkých mrazech pak může hrozit jejich poškození. Pro využití elektřiny jsou tak vhodná kombinovaná topidla jako například Truma Combi v kombinaci s topnými el tyčemi. Toto provedení je dostupné jak pro plynové, tak dieselové topidla.

Pro dálkové ovládání je nutné přikoupit a nechat namontovat Truma iNetBox, pak lze topení ovládat na dálku pomocí SMS zpráv. Výrobce připravuje komfortnější vybavení pro nástupce tohoto zařízení, iNetXsystem

Naftové

Výhodou naftového je snadné doplnění paliva (topení si zpravidla bere naftu z nádrže obytného auta, stačí tedy dotankovat na čerpací stanici – a ty najdete snadno všude. Nevýhodou je pak zejména vyšší spotřeba elektrické energie než u plynového topení a vyšší hlučnost, někteří si stěžují i na a v případě Trumy 6D také nutnost brát ohledy na specifické požadavky na dlouhodobý bezchybný provoz. Více si o tom můžete přečíst v článku Truma Combi 6D – kouř, kde naleznete i doporučené postupy pro dlouhodobý provoz topení.

Topení Truma Combi 6D je navíc určeno jen pro provoz do nadmořské výšky cca 1.500 m.n.m. Některá horská parkoviště jsou výše (například stání v Turracher Hoehe ). Pobyt na pár dnů by neměl vadit, ale při delších pobytech a provozu topení ve vyšších polohách se doporučuje pořídit si výškovou sadu. Více o tom naleznete v článku Truma Combi 6 Diesel: výškový set

Před příjezdem ke sjezdovce doporučuji zastavit na čerpací stanici a doplnit si naftu. Počasí bývá nevyzpytatelné a pokud vás nahoře třeba překvapí sněhová kalamita či jiná podobná událost, je dobré mít dostatek paliva – nejen na jízdu, ale zejména na topení. Nemusíte se bát, že by vám topení spotřebovalo veškerou zásobu v nádrži, je to nainstalované tak, že se při poklesu pod zhruba jednu čtvrtinu vypne (topení nebude dostávat naftu).

Plynové

A co plyn? Tam narazíte na nutnost měnit plynové láhve. Počítejte s tím, že v závislosti na provedení vozidla, okolní teplotě i teplotě, na kterou budete vytápět interiér, vystačí jedna běžná 11kg lahev na dva až pět dnů. Dvojice plných lahví tedy dá určitě dostatek energie minimálně na prodloužený víkend, obvykle i déle. Podobně jako u elektrické energie i zde je nutné znát nějak svoji spotřebu a podle toho odhadnout i výdrž.

Při užívání vozu ale jen málokdy vyrazíte do hor s dvěma zcela plnými lahvemi. Jedna z nich bude zpravidla více či méně zčásti spotřebovaná. Výměna lahví může být problém, zejména v zahraničí, kde používají jiné lahve a šroubení. Často pak budete mít v autě dvě či tři různé lahve, aby byla možná výměna a k tomu sadu přechodek. Jednoznačně tady lze doporučit plnitelné lahve, tedy vlastně správně plynové mobilní nádrže či přenosné plynové nádrže . Ty lze doplnit na LPG stanicích a ty přeci jen najdete snadněji. Byť třeba o Rakousku s mírnou nadsázkou říkám, že je tam LPG čerpaček méně než v Brně a okolí. Alternativou k plnitelným lahvím je pak i pevná LPG nádrž, pokud možno ale umístněná v interiéru, nikoliv pod vozidlem (a umožňující odběr plynné složky, je to trochu jiné provedení než u nádrže pro LPG pohon aut). Jakmile totiž máte ať již plnitelnou lahev či nádrž ve vytápěném prostoru, nemusí vás až tak zajímat spory o to, jestli tankovat směs propan-butanu nebo tzv. čistý propan. To by hrálo roli zejména pokud byste měli zásobu plynu mimo vytápěný prostor, butan se za nízkých teplot neodpařuje a zůstává v lahvi. Nevyužijete tak celou její kapacitu a lepší je pak skutečně dopřát ti je náplň propanu.

Mimochodem, jak vypadá vnitřek takové plnitelné lahve se lze dozvědět v čláku TECHNIKA: Pohled do plnicí lahve Alugas na stránkách CamperLife. O její instalaci pak na stejných stránkách pojednává článek: TECHNIKA: Instalujeme plnicí lahve Alugas – tankujte plyn na benzinkách po celé Evropě

TIP: přehled čerpacích stanic LPG naleznete na stránkách mylpg.eu. Mimo mapky se stanicemi jsou zde i další informace, jako třeba otevírací doba, používaný koncovka této zemi nebo otevírací doba. Zejména v Itálii počítejte s tím, že LPG stojany jsou v provozu jen po omezenou dobu během dne, zpravidla pouze v době, kdy je přítomna obsluha.

Doporučit pak lze i plynový filtr, který je ostatně nutnou podmínkou výrobce pro správnou instalaci ventilů s CS. Provedení Duo control zaručí automatické přepnutí z prázdné lahve na plnou. Vyvarujete se tak otravného ručního přepojení lahví, což ani v případě, že lahve jsou v interiéru není příjemná činnost. U venkovních prostor se pak může uprostřed noci (někteří jedinci tvrdí, že obsah v lahvi dojde vždy kolem jedné hodiny v noci) jednat o vyloženě negativní zážitek. Pro sledování stavu plynu v lahvích lze použít různá měřidla, podrobnější informace o možnostech pak naleznete v článku Plyn ve vestavbě: zkušenosti

Při topení s plynem dochází často ke vzniku rampouchu na vnějším vývodu topení na plášti vozidla. K zabránění je vhodné použít speciálně tvarované zakončení, nebo poslouží i obyčejný kolíček na prádlo. Ten se pak odcvakne spolu s nevzhledným rampouchem.

Topení – další informace

Pokud si obytný vůz teprve vybíráte a rozhodujete se mezi naftovým topením, přečtěte si určitě články Je lepší plynové nebo naftové topení pro obytné auto? Díl 1 a Díl 2 na serveru Vanisti, popřípadě i Vestavba a topení aneb co s plynem?

Z výše napsaného textu plyne, že dobré pro zimní pobyty je naftové topení a nebo plynové s plnitelnými lahvemi či nádrží ve vytápěném prostoru.

Voda – pitná i odpadní

Voda? Nádrž na pitnou vodu je uvnitř vozidla, takže dokud topíte, nezamrzne. Horší je to s odpadní vodou, zachytávací nádrž na šedou vodu bývá často pod vozidlem a bývá zpravidla nezateplená. Řešením je buď lavor, který vodu zachytí přímo z nádrže. jenž kam pak s ledem…navíc i tato metoda bude fungovat do cca -5 °C, pak pravděpodobně dojde k zamrznutí odtoku. A nebo se s tím moc netrápit, ono tam zase tak mrznout nebude, přeci jen unik tepla z auta nějaký je, byť je to dole. A pokud přidáte nějakou tu sůl, třeba kilo, tak to nějak vydrží a přinejhorším to pak rozmrzne. Ale pro zabránění zamrznutí je jí potřeba opravdu hodně. Třeba mořská voda mrzne při teplotě -2°C a obsahuje 35 gramů na litr vody. Měli byste tedy na každých 15-20 litrů odpadní vody použít kilogram soli. Sůl účinkuje do zhruba -5 °C. Nižší teploty pak lze řešit nemrznoucí kapalinou, ale to už bude poměrně drahé. Přeci jen kilo soli stojí 6-10 Kč, nemrznoucí kapalina do -80 °C se pohybuje v cenách kolem 80 Kč za litr. Sůl může poškodit čidlo odpadní vody (informující o naplnění nádrže). Jak sůl, tak nemrznoucí kapalina nejsou zrovna přátelské k životnímu prostředí, takže opatrně s tím, kde se zbavíte odpadní šedé vody.

Výše uvedené problémy se vás netykají, pokud máte nádrž zateplenou (i zde ale mráz hrozí, kritické jsou zejména vyústění z izolace) nebo umístněnou ve dvojité podlaze, popřípadě nějak vytápěnou.

Pokud budete náhodou doplňovat vodu, pozor na to, že u některých vozů je plnící otvor za dvířky a spolu s ním tam bývá i proti zámrzný ventil pro bojler. Může se pak stát, že závan studeného vzduchu zapříčiní otevření tohoto ventilu a voda pak začne vytékat ven.

Dodatečné zateplení

Prima pomůckou je tzv. půl kabát. Bez nich se zpravidla přední skleněné plochy k ránu zevnitř pěkně orosí, následně jemně namrznou a čištění je pak náročná práce. Půl kabát tomu spolehlivě zamezí. Je sice poněkud neskladný, i když to záleží na konkrétním výrobci, ale nasazený je během chvilky, stejně tak i složený. Je tedy možné, že napoprvé s tím budete chvíli zápasit. Ale i tomu lze předejít, zkuste si to před výjezdem párkrát cvičně a na horách to pak dáte snadno.

Pokud zapomenete půl kabát doma nebo jej přes noc nasadit, připravte si dostatek utěrek na sušení, hadříků nebo okenní vysavač. Vysrážené vlhkosti může být docela dost. Na oknech nadstavbové části se vlhkost zpravidla tolik nesráží.

Více si o půlkabatu můžete přečíst v článku Půlkabát na Ducato, kde je i porovnání dvou českých výrobků, o skládání pak v článku Složení půlkabatu. Poslechnout si lze rovněž podcast na toto téma ze Studia Karavan s názvem Zateplení obytných vozů a karavanů.

Zimní a celoroční pneumatiky, další výbava

Asi by nebylo moudré vyrazit do hor na letních pneumatikách, ale celoroční poslouží docela dobře. Cesty do horských středisek bývají protažené, vlastnosti těch značkovějších celoroček se docela dotáhly na zimní. Porovnání pneumatik, jak zimních tak celoročních naleznete v článku PROMOBIL: Test zimních pneumatik pro obytná auta . Každopádně je dobré mít v garáži vozidla uložené ještě řetězy a to bez ohledu na to, zda máte nasazené zimní či celoroční pneumatiky. Hodí se i lopatka či podložka. U řetězů mám přihozeny i pracovní rukavice. prsty neskutečně rychle při nasazování promrzají. Hodí se i pořádný smeták na odmetení sněhu ze střechy či škrabka na sklo. Více konkrétních tipů na doplňkové vybavení vozidla s podrobným popisem použití naleznete v článku Pár tipů na vybavení pro zimní výjezdy na lyže

Uložení lyží a sušení věcí

Lyže a lyžáky je potřeba někam uložit. existují také různé držáky. Lyžařské vybavení je dobré zbavit před uložením sněhu a námrazků, zde přijde vhod malý smetáček a plastová škrabka. Vozy s velkou garáží umožňují instalaci výsuvné vaničky, která zachytí i případnou vodu z odtávajícího sněhu. Lyžařské vybavení lze také uložit do nepropustných vaků a obalů, případnou vodu pak při vybalování venku vylít (není ji zpravidla moc). Komplikovanější a náročnější e uložení lyžařského vybavení ve vestavbách. Tomu se důkladně věnuji v tomto článku.

Oblečení – opět, ve vytápěné garáži lze mít nějakou tyč pro ramínka a oblečení zde zavěsit. Lze také využít sanitární místnost (koupelna, záchod). Tato místnost má v obytném autě většinou i nucené větrání (odvod ve střeše), takže se vlhkost nedostane ve velkém množství do zbytku interiéru. Pokud máte ve střeše okénko, je dobré jej mít pootevřené a nebo otevřít boční okénku (pokud je), aby se vlhkost měla kudy dostat ven. Někteří výrobci vestaveb na uložení mokrých věci pamatují a mají na to speciálně přizpůsobené skříňky (například modely Adria Active). Zkrátka uvažte, kam budete věci na sušení dávat

Je vhodné v obytném autě jednou za čas intenzivně vyvětrat – krátce, ale důkladně. Zbavíme se tak přebytečné vlhkosti, ta vzniká nejen z mokrých věcí, ale i vařením, dýcháním, z mokrých bot a podobně. Rychlé vyvětrání je pak lepší než trvale otevřené okno. U vestavby stačí otevřít boční a zadní dveře, u dalších aut pak pořádně okna. Ale jen na chvíli a nejlépe několikrát během dne, třeba ráno a před spaním.

Při delším v pobytu u některých středisek lze lyže, helmu a rukavice odložit v lyžárně, nazývané různě – ski depot apod. Toto zařízení je umístněné v areálu spodní stanice lanové dráhy a lze si pronajmout boxy s kapacitu dvou až pěti lyžařských výbav. Cena se pak pohybuje od €5 do €15. Neřeší to sice zrovna sušení oblečení, ale můžete se spolehnout, že ráno budete mít vyhřáté lyžáky, rukavice a helmu,. Co se týče mokrého oblečení obecně týče, cestování s obytkou dává možnost plánovat cestu podle počasí a lze se tak vyhnout nepříznivému počasí, kdy sněží či až prší. A oblečení tak může zůstávat převážně suché, mokré bývají zpravidla jen konce nohavic.

Plánování – kam vyrazit?

Pokud máte obytné auto připravené, je třeba ještě naplánovat, kam vyrazit. Pokud plánujete vyjet si na hory zalyžovat, možná přijdou vhod následující informace.

U lyžařských středisek nás zajímá zejména zda jsou otevřená, kolik a jakých mají sjezdovek, nějaké ty recenze a podobně. To v češtině nejlépe najdeme na stránkách snow.cz Zde v sekci věnované střediskům lze snadno vyhledat střediska dle zemí a oblastí, jednoduchá grafická informace pak informuje o stavu sjezdovek, tedy kolik je jich otevřeno a jaká je celková délka sjezdovek, stav sněhu, výhled počasí na nejbližší dobu a odkaz na web kamery. U každého střediska je pak ještě možnost přejít na podrobnější informace – od stavu sněhu, několikadenní předpovědi dle několika modelů, mapy až po recenze (reporty) a ceny ski pasů. Lze si tak snadno najít zajímavé středisko.

Na mapce pak lze najít i polohu údolních stanic lanovek. U nich jsou obvykle parkoviště, velkokapacitní. Tedy plochy, kde lze nejen odstavit na den lyžování obytné vozidla, ale i přenocovat. Na Park4night (P4N) můžete z komentářů, pokud tam dané parkoviště najdete, zjistit, jak to tam chodí. Popřípadě doporučuji stát se členem fb skupiny Skiing-parking-camping nebo využít mapku míst na stránkách https://www.prostellplatz.cz/skiing/ – tam jsou zachycena místa orientovaná přímo na lyžaře v obytných vozidlech.

Pokud se přímo u lanovky nedá stát (například parkoviště u spodní stanice Goldeck se na noc zavírá) lze si v okolí najít další místa na stání. Ty lze prozkoumat přes satelitní Google mapy, popřípadě si přes Mapy.cz vytipovat své klidné místo na přespaní (pokud výše uvedené způsoby selžou) a nebo použít P4N.

Pokud se chystáte vyjet, je vhodné najít si dopředu hned několik středisek, kam jde rozumně dojet, dále od sebe, poté ještě sledovat předpověď počasí, třeba https://www.windy.com/ nebo yr.no. teda pokud chcete mít pěkně či mít jistotu, že nepřijde obleva apod.

Šetříme vodou na cestách za lyžováním

Mimo vaření se voda spotřebovává i sprchováním. Tomu se lze vyhnout, pokud si po lyžování naplánujeme návštěvu bazénu. Tech lze najít poměrně dost, většinou to znamená ale odjet od sjezdovek a doba jízdy je tak do 30-45 minut. Což znamená, že mimo ušetření vody se i dobijí baterie, neboť cesta tam a zpět, případně do jiného lyžařského střediska, zabere i hodinu a půl. Výkonný booster tak dodá do akumulátoru i 80Ah. Cestou se lze zastavit i na nákup nebo večeři.

V hledání bazénu pomohou opět mapy, ty české znají kategorii aquapark nebo krytý plavecký bazén. V Google mapách hledejte v německy mluvících zemích pod hesly Schwimmbad , Hallenbad či Hallenschwimmbad, v Itálii pak Piscina coperta či Piscina Comunale. Pozor na vyhledaná letní koupaliště, ta v zimě zpravidla otevřená nejsou. Počítejte s tím, že dvou hodinový pobyt v Rakousku přijde dospělého na částku zhruba kolem €10, dítě pak polovic. Mnoho zařízení také nabízí rodinné vstupenky se zvýhodněnou cenou. Narazit jde i na venkovní bazény a je možné se koupat venku, tedy díky krátkým dnům pod hvězdami. V Itálii ale bazény moc časté nejsou

Pestrá lyžovačka s obytným vozidlem

V Rakousku je zvykem, že vícedenní skipas zpravidla platí pro všechny skiareály v okolí. V některých střediscích jde zakoupit i různé typy skipasů, každý platí, mimo dané středisko, v jiné oblasti. Například v oblíbeném Katschbergu lze koupit tyto skipasy, uveden je i příklad ceny za 6 dnů v nadcházející sezóně:

• topski pass – ten platí mimo tento areál i ve všech střediscích v sousedních Korutanech a východním Tyrolsku (6 dnů za €292)
• skiregion Lungu – ten mimo tento areál platí i v blízkých střediscích  oblastech Fanningberg, Speiereck a Obertauern (6 dnů za €301)
• ski Lungau – ten uplatníte v Katschberg, Fanningberg a Speiereck, 6 dnů za €292
• Salzubrger superskicard – mimo Katschverg platí v dalších  21 lyžařských oblastech v Salcburku a Kitzbühelských Alpách, 6 dnů za €324.

Takové skipasy pak dávají značnou volnost – pokrývají často střediska vzdálené od sebe i téměř 200 km vzdušnou čarou, přitom doba jízdy mezi nim zpravidla výrazně nepřekračuje dvě hodiny. V případě nepříznivého počasí na jednom místě je tak možné s jedním skipasem přejet do jiného střediska, kde může být slunečno. Zahrnuty jsou jak velké lyžařské areály, tak menší.

Nad těmi byste třeba při plánování vícedenní dovolené ohrnuli nos, ale s obytným autem si je můžete objet. Středisko s pár desítkami kilometrů sjezdovek pak pro vás může být příjemným překvapením, nemusí být vůbec přeplněné a přitom nabídnout hodně zábavy na celý den. Příkladem mohou být menší lyžařská střediska dostupná s topski passem v Korutanech a východním Tyrolsku. Mimo velká střediska jako Nassfeld se 110 km či Bad Kleinkirchheim se 103 km sjezdovek zde narazíte na střediska jako Goldeck, Sillian či St.Jakob, které sice nabídnou jen zhruba 20 km sjezdovek, ale nejsou často tak plná a přitom nabízí pěkné a upravené sjezdovky a rychlé sedačky.

S obytným vozem jsou vám také dostupná vzdálenější střediska. Není nutné jet celou cestu k nim v jednom kuse, ale celou trasu si lze rozplánovat na třeba dva dny a po cestě se každý den stavit po cestě v některém lyžařském areálu. Pozdě odpoledne či večer pak můžete urazit dalších 200-400 km na cestě a pomalu se tak blížit hlavnímu cíli. Pro inspiraci se lze podívat na některý z následujících tipů:

Servis na cestách

Při delší cestě chtě nechtě nastane okamžik, kdy se zaplní WC kazeta a někdy i nádrž na odpadní vodu. Provední servisu pak bývá náročnější, zejména v Rakousko moc servisních stanic nehledejte. Na velkých parkovištích u spodních stanic lanovek sice záchody jsou, ale nezřídka tam najdete důrazně napsaný zákaz vylévaní WC kazet.

Při přejezdech je ale možné využít dálniční odpočívky, společnost ASFINAG je ostatně často velmi dobře vybavila. Odpadu se tak lze vcelku pohodlně zbavit na odpočívkách, zejména těch novějších. na dvou či třech lze narazit na sloupek přímo pro obytný auta, je sice placený, ale umožní zbavit se obsahu WC kazety a dopustit vodu. Nicméně využít lze prakticky jakoukoliv odpočívku, byť na to není primárně určena. Na hodně z nich lze často dopustiti i vodu, kohoutek bývá přístupný i vevnitř, jen je nutné mít s sebou kanystr na přenesení a doplnění vody do nádrže obytného auta. WC kazetu pak můžete vyprázdnit do záchodu a prázdnou kazetu použít na vynesení odpadní šedé vody. Jednoduše WC kazetu otevřete, strčíte pod výpusť nádrže na šedou vodu, naplníte, uzavřete a odnesete vyprázdnit na záchod. Je to zdlouhavější a pracnější, asi ne úplně dle pravidel, ale alespoň nemusíte vypouštět vodu někde ve městě do kanálu a zároveň si kazetu vypláchnete. Samozřejmě, pokud je někde v blízkém okolí servisní stanice, použijte primárně její služby, byť jsou placené. Poplatek 2-5 eur není moc.

Vyvarujte se vylévání WC kazet do okolí parkovišť, i když vás nikdo nechytí, tak v budoucnu se na takovém parkovišti zpravidla objeví zákaz stání. Zkrátka snaže se odpadu zbavit co nejlépe a „nejčistěji“ to půjde.

Další zdroje – něco pro poslech

Zimnímu kempování je věnováno také pár epizod Studia karavan, poslechnout si můžete:

• Zateplení obytných vozů a karavanů – Jak vybavit naše auta a přívěsy, aby nám nebyla zima na nohy? Jedním z řešení je dodatečné zateplení obytných vozů v podobě izolačních přepážek, zástěn, kabátů či půlkabátů. Tentokrát byl naším hostem zakladatel firmy König Surf, která se výrobou těchto praktických doplňků zabývá.
  Poznámka: pokud dávate přednost čtení , zkuste článek Josef König | König Surf – Šijeme podle zákazníků na stránkách CamperLIFE.
  
• Jak na zimní kempování a kde hledat ta správná místa? A je třeba mít zimní paket? – hostem byl Marek Kunc, který je mezi karavanisty známý jako velký nadšenec do zimního kempování. Proto se jej vyptali nejen na to, jak on sám tento druh karavaningu provozuje, ale také jak má vybavený karavan a kde hledá ta nejlepší místa pro zimní stání u sjezdovek. Velice inspirativní povídání pro všechny, kteří by zimní kempování rádi vyzkoušeli, ale potřebují poradit, jak na to…

Závěr

Zimní výjezdy na divoko nejsou až tak složité, jak by se z přechozího textu mohlo zdát. Důležité činnosti budete brzy provádět automaticky a potřebnou výbavu budete mít v zimním období trvale uloženou ve vozidle. Důležité je zejména spolehlivě fungující topení a přehled o stavu zásob energií (plynu, nafty, elektřiny) na palubě. Po návratu pak vozidlo buď temperujte do dalšího výjezdu a nebo hlavně vypusťte veškerou vodu v případě hrozících mrazů. Pokud počasí a teploty dovolí, vyplatí se opláchnout vodou blatníky a spodek vozidla a zbavit jej tak zbytků soli a posypového materiálu z ošetřených silnic.